Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 305/2021

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 12 629 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 2 629 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku za období do 14. 10. 2020 ve výši 1 098,99 Kč a smluvního úroku ve výši 21,90 % p. a. z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 418,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

V. Ustanovené opatrovnici žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 3 516 Kč.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 2 629 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku za období do 14. 10. 2020 ve výši 1 098,99 Kč a smluvního úroku ve výši 21,90 % p. a. z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 418,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. V. Ustanovené opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 3 516 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2021 domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 19. 2. 2018 se společností právnická osoba, IČO (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní učet č. bankovní účet (dále jen„ smlouva o účtu“). Žalovaný se zavázal za poskytnuté bankovní služby hradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatky podle ceníku produktů a služeb, který je součástí smlouvy o účtu. Žalovaný se zavázal na účtu udržovat kladný zůstatek. S ohledem na vznik nepovoleného debetního zůstatku, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o účtu dne 24. 9. 2020 odstoupila. Dále právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2019 smlouvu o povoleném debetu číslo spisová značka, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 21,90 % p. a. a spolu s poplatky. Žalovaný svoji povinnost porušil, neboť řádně a včas úvěr nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně tedy dne 11. 9. 2020 úvěr zesplatnila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána – právní předchůdkyně žalobkyně dne 26. 10. 2020 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila žalovanou pohledávku na právnická osoba a. s., IČO, se sídlem adresa žalobkyně, která tuto pohledávku následně dne 7. 11. 2020 postoupila na žalobkyni. Ke dni podání žaloby se dlužná částka sestává z částky jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 098,99 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 629 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovnici příjmení jméno příjmení.

3. Protože žalovaný je státním příslušníkem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 2. 2022, ke kterému se dostavila právní zástupkyně žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Na tomto jednání, dříve než soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 2 629 Kč, jež představuje poplatky. Protože se tak stalo ještě před jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný se zpětvzetím souhlasí, a řízení v této části zastavil podle a 4

5. Žalobkyně byla v souladu s  , (dále jen „ “) poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru. Žalobkyně ani na jednání soudu nedoplnila dokazování týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 2. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný byl zejména povinen na účtu udržovat kladný zůstatek a hradit poplatky podle ceníku produktů a služeb. Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. (Zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 19. 2. 2018).

8. Ke dni 24. 9. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy účtu. (Zjištěno z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 24. 9. 2020).

9. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 8. 2019 smlouvu o povoleném debetu číslo spisová značka, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a. a spolu s poplatky. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 9. 2020 celý dluh zesplatnila. (Zjištěno ze smlouvy o povoleném debetu a následné akceptace návrhu smlouvvy a z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu).

10. Ke dni 11. 9. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o povoleném debetu. (Zjištěno z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne datum).

11. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného pouze základě výpisu z osobního účtu žalovaného. (Zjištěno z výpisu z osobního účtu).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 26. 10. 2020 pohledávku na anonymizováno právnická osoba, který následně dne datum postoupil pohledávku na žalobkyni. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu).

13. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní výzvy vč. podacího archu).

14. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

15. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a a spolu s poplatky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

17. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

18. Podle žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.

19. Podle věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

20. S ohledem na shora uvedené soud řízení částečně zastavil, neboť žalobkyně vzala svou žalobu v tomto rozsahu zpět. Protože se tak stalo ještě před jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný se zpětvzetím souhlasí, a řízení částečně zastavil podle a 4

21. Podle a násl. , (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel podle o. z. nakládat ujednaným způsobem.

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

28. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z. (uzavřena dne 19. 2. 2018). Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (uzavřena dne 14. 8. 2019), a taktéž jako smlouvu spotřebitelskou (§ 1810 o. z.). Co se týče poskytnutí samotného předmětu úvěru, ten byl žalovanému poskytnut na jeho běžném bankovním účtu. Soud proto učinil právní závěr, že smlouva o úvěru skutečně uzavřena byla a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím (§ 2392 odst. 1 o. z.).

31. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet.

32. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

33. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

34. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

35. Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

36. V nyní souzené věci není jasné, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně získala informace o majetkové situaci žalovaného, tedy na základě čeho posoudila jeho úvěruschopnost. Součástí spisu je pouze výpis z osobního účtu žalovaného, ze kterého je patrno, že zůstatek na jeho účtu byl tvořen de facto z dalšího spotřebitelského úvěru. Z výpisu účtu žalovaného je zřejmé, že významnější příjem měl žalovaný pouze v červnu 2019 ve výši 31 593 Kč. Žalobkyně nedisponuje ani žádnou kartou klienta, ve které by byla zaznamenána majetková situace žalovaného, tedy souhrn příjmů a výdajů podložený listinami. Výpis příjmů a výdajů, natož y, které by jejich výši potvrzovaly, nebyly soudu předloženy, a to ani na jednání konaném dne 10. 2. 2022. Jedinou u, kterou měl soud k dispozici, byl výpis z osobního účtu žalovaného. Pokud žalobkyně žádné y, kterými by ověřila úvěruschopnost žalovaného, nemá, jde to k její tíži, neboť takové dokumenty má mít k dispozici její právní předchůdkyně, dodržuje-li platné právní předpisy – zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly ( , odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, to však žalobkyně neučinila. Při nepředložení dokladů, jimiž měla být prověřena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, nemůže mít soud za to, že tyto dokumenty byly předloženy při poskytování úvěru. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, a přesto mu spotřebitelský úvěr poskytla. Smlouva o úvěru je tedy neplatná ( a 86 odst. 1 ZoSÚ).

37. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

38. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy právo na uhrazení částky ve výši 10 000 Kč (jistina) spolu s úrokem z prodlení podle o. z. ve spojení s 

39. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Soud k tomu poznamenává, že v tomto rozsahu byl vázán žalobním petitem, kdy žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, byť žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky již prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 11. 9. 2020.

40. S ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu co do částky ve výši 2 629 Kč zpět, soud řízení v této části zastavil (výrok I). Soud žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 15. 10. 2020 podle o. z. ve spojení s  (výroku II.) a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy procesně úspěšnější byla žalobkyně, a právě procesní úspěch ve věci je klíčový pro rozhodování o nákladech řízení. Žalobkyně tak byla úspěšná v 73,39 % věci a žalovaný byl úspěšný v 26,61 % věci, a tedy jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 46,78 % (73,39 % - 26,61 %). Náklady pak sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 629 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle a. t. a dále podle , a. t. v částce 1 620 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 3 240 (účast na jednání konaném dne 10. 2. 2022, vyjádření k výzvě soudu ze dne 16. 9. 2021) spolu s náhradou hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 600 Kč Celkem tak náklady ve stoprocentní výši představují částku 6 040 Kč. Poměrná část ve výši 46,78 % z uvedené částky pak činí částku 2 825,51 Kč. Žalobkyně je plátcem DPH, proto jí soud přiznal ještě DPH ve výši 21 %. Celková částka tak činí 3 418,86 Kč vč. DPH.

42. Ve výroku V. soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 3 516 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 10. 2. 2022), náleží jí podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. ve výši 12 629 Kč ve výši 1 620 Kč za jeden úkon (převzetí a příprava zastoupení) - ve smyslu § 12a odst. 1 a. t. je třeba odměnu ponížit o 20 %, tj. celkem odměna úkon činí 1 296 Kč. Dále opatrovnici náleží odměna podle § 7 a. t. za jeden úkon provedený po 1. 1. 2022 (účast na soudním jednání dne 10. 2. 2022), a to ve výši 1 620 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 600 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. (2 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovnice žalované není plátcem DPH, nepřiznal jí soud DPH. Celkem opatrovnici náleží částka ve výši 3 516 Kč vč. DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.