Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 405/2021

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 55 315,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 246,44 Kč se zákonným úrokem ve výši 10% ročně z této částky od 25. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 753,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 38,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 918,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 55 315,67 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p. a., úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 315, 67 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 464 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 246,44 Kč se zákonným úrokem ve výši 10% ročně z této částky od 25. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 753,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 38,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 918,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 55 315,67 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p. a., úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 315, 67 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 464 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 13. 2. 2020 se společností právnická osoba, IČO (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 094 Kč. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky hradit úrok ve výši 13,90 % p. a. První splátka byla splatná dne 18. 3. 2020 a každá další splátka byla splatná vždy k 18. dni v měsíci. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 6. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 5. 10. 2021 (doručeným soudu 6. 10. 2021), které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku (spotřebitelský úvěr), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. K tomuto žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti klienta.

3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 28. 12. 2021, č. j. -60, opatrovnici příjmení jméno příjmení, advokátku, se sídlem adresa.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

5. Soud ve věci na den 25. 1. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně, přičemž z provedeného dokazování, jsou naprosto jasně zřejmé příjmy a výdaje žalovaného včetně jeho úvěrového zatížení a schopnosti splácet. Žalobkyně byla v souladu s  poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle S ohledem na uvedené žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k doplnění důkazů. Soud žalobkyni vyhověl a poskytl jí lhůtu k doplnění dokazování do 22. 2. 2022. Jednání bylo odročeno na den 24. 2. 2022. Žalobkyně však ani v dodatečné lhůtě dokazování nedoplnila.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 13. 2. 2020 smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 169 Kč (75 Kč z 3 169 Kč představuje pojištění) spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně. V případě řádného nesplácení úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty a poplatů. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 13. 2. 2020 a z produktových obchodních podmínek).

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho výpisu z osobního účtu a z prohlášení žalovaného, který uvedl příjmy ve výši 25 000 Kč, ale po interním zhodnocení - právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z příjmů žalovaného ve výši 20 447 Kč měsíčně a z výdajů v celkové výši 10 000 Kč měsíčně (5 450 Kč na bydlení, 3 550 Kč na živobytí a 1 000 Kč na ostatní výdaje). (Zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

9. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas.

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2021 a podacího lístku a ze smlouvy o postoupení pohledávek.).

11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , (dále jen „“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

15. Protože předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

16. Podle an. , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 2. 2020 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž , o spotřebitelském úvěru. Nad to soud uvádí, že žalobkyni byla na jednání konaném dne 22. 2. 2022 poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně v této dodatečné lhůtě žalobu nedoplnila ani nedoložila žádnéy, ze kterých by bylo patrno, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného.

25. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

26. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

27. Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z poskytnutých údajů ze strany žalovaného. Tyto údaje, byly zaznamenány do protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Ze strany žalobkyně byl soudu předložen pouze výpis z účtu žalovaného za období před uzavřením smlouvy o úvěru a výše zmíněný protokol; dále nebylo doloženo ničeho. V protokolu je navíc uvedeno, že deklarovaný příjem žalovaného ze zaměstnání je 25 000 Kč, nicméně započtený příjem a obrat pozorovaný na účtu je toliko 20 447 Kč; deklarované výdaje na živobytí ve výši 9 000 Kč a deklarované další výdaje ve výši 1 000 Kč Tyto údaje měly být podloženy listinami; uvedenéy však soudu nebyly předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Není vůbec zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když započtené náklady na domácnost měly být ke dni poskytnutí úvěru 5 450 Kč, započtené životní náklady 3 550 Kč (což činí cca 115 Kč na den) a další výdaje 1 000 Kč, takže po poskytnutí úvěru měly (navíc nijak neověřené) měsíční výdaje žalovaného činit více než 64 % jeho příjmů. Pokud žalobkyněy, jimiž měla údaje uváděné žalovaným ověřit, soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (, odst. 2 písm. b/, odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom žalobkyni vyzval a k tomu jí poskytl i dodatečnou lhůtu, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalovaného (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, zda k prověření úvěruschopnosti žalovaného došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto mu poskytla spotřebitelský úvěr. S ohledem na to je tato smlouva o úvěru neplatná ( a 86 odst. 1 ZoSÚ).

29. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

30. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy na tento úvěr uhradil částku ve výši 753,76 Kč, proto nesplacená část jistiny představuje částku ve výši 49 246,44 Kč. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

31. Soud proto žalobě co do částky 49 246,44 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 25. 6. 2020 podle o. z. ve spojení s 

32. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy procesně úspěšnější byla žalobkyně, a právě procesní úspěch ve věci je klíčový pro rozhodování o nákladech řízení. Žalobkyně tak byla úspěšná v 73,65 % věci a žalovaný byl úspěšný v 26,35 % věci, a tedy jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 47,30 % (73,65 % - 26,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 213 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 315,67 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v  a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 200 Kč ve výši 3 822 Kč Celkem tak náklady ve stoprocentní výši představují částku 24 235 Kč. Poměrná část ve výši 47,30 % z uvedené částky pak činí částku 11 464 Kč.

34. Právní zástupce žalobkyně nárokoval náhradu za promeškaný čas, kdy se dne 14. 12. 2021 dostavil na jednání soudu, které se mělo konat v 11:45 hodin, ale nekonalo se. Soud k tomuto uvádí, že právnímu zástupci žalobkyně požadovanou náhradu za promeškaný čas nepřiznal s odůvodněním, že právnímu zástupci žalobkyně bylo vyrozumění o odročení výše uvedeného jednání doručováno do datové schránky dne 13. 12. 2021 ve 13:52 hodin. Podle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky bylo toto vyrozumění doručeno dne 14. 12. 2021 ve 3:13 hodin, kdy se přihlásila oprávněná osoba. Právní zástupce žalobkyně se tedy v dostatečném časovém předstihu s vyrozuměním o odročení prokazatelně seznámil. S ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně má sídlo v Praze a jednání se mělo konat taktéž v Praze, nelze argumentovat tím, že byl již na cestě k soudnímu jednání, které se nakonec nekonalo. Tvrdí-li právní zástupce žalobkyně, že přestože mu vyrozumění o odročení jednání bylo prokazatelně doručeno (a to nikoli fikcí), na jednání se dostavil, nijak toto své tvrzení neprokázal. S ohledem na výše uvedené soud právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal požadovanou náhradu za promeškaný čas ve výši 1 670 Kč.

35. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení celkem za pět úkonů právní služby. Za úkon ve věci ze dne 5. 10. 2021 (doplnění žaloby doručené soudu 6. 10. 2021), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to z toho důvodu, že žalobkyně měla již v EPR tvrdit na základě čeho, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Pokud by tomu tak bylo již v samotném návrhu na vydání EPR, nemusel by ji soud dodatečně vyzývat k doplnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.