Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 2/2022-25
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky částka s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, částky částka s 8,5 ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a částky částka, částky částka a částky částka, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] s 8,5 ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka], částky [částka] a částky [částka], se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Strany si sjednaly splácení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, zde konkrétně částka. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Roční úroková sazba smluvního úroku a RPSN byla ujednána ve výši specifikované v čl. II odst. 5, 6 Smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy, provedla žalobkyně s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to i na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Úvěr ve výši částka žalovaná načerpala, ale dále z její strany docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalované). Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni datum a současně ji vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce částka, dále obchodního úroku ve výši částka, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dne datum ve výši částka, úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dne datum ve výši částka a poplatků ve výši částka. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. o. s. ř. , avšak neuhradila ničeho.
1. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
2. V doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že žalobkyně v souladu s požadavky zákona účinného ke dni uzavření smlouvy, tj. ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , provedla s odbornou péčí v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací získaných od spotřebitele. Žalovaná byla zejména dotazována, s ohledem na výši úvěru, na veškeré relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se žalobkyně nespokojila s tvrzeními žalované o příjmové a výdajové stránce a vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalované. Zejména pak ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalované nahlédnutím do BRKI, NRKI a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Při vyhodnocování rizik u žalované zároveň žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalované s historickými daty Českého statistického úřadu. Při posuzování zdejšího případu vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o úvěr ze dne datum. Žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi její společnosti a s principy obezřetného úvěrování, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Hodnocení úvěruschopnosti žalované je vždy individuální, v případě žalované v zaměstnaneckém poměru vychází žalobkyně z příjmu, který žalovaná doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, zde ve výši částka (ověřeno potvrzením o výši příjmu). Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka (jedná se však o pomocný údaj). Při hodnocení úvěruschopnosti žalované tak žalobkyně porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalované, z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že vůči společnosti žalobkyně měla v době podání žádosti závazky v měsíční výši částka. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti vůči třetím osobám závazky ve výši částka. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalované, jak je popsáno výše, žalobkyně žádosti žalované vyhověla, schválila tedy žalované úvěr ve výši částka.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a ) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka, na základě které jí byl poskytnut žalobkyní úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou 72 měsíčních splátek po částka, vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Roční úroková sazba byla sjednána v pevné výši 11,20 % ročně a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 11,80 %. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit činila částku částka. Dle čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroků, poplatků, případně jiných peněžitých dluhů vůči bance, je banka oprávněn a účtovat klientovi úrok z prodlení nebo smluvní úrok sjednaný v úrokovém lístku, není-li sjednáno jinak. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku, není-li sjednáno v Produktových podmínkách jinak. Dle čl. 31d), 32a) a c) Všeobecných obchodních podmínek, jestliže se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí, je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení a ukončit smluvní vztah s klientem. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí banka nabízený úvěr vysvětlila včetně důsledků prodlení s úhradou dluhů ze smlouvy a rozumí jim. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, když žalovaná byla v prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně dopisem ze dne datum úvěr zesplatnila a současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši částka do datum. Před podáním žaloby právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou, dopisem ze dne datum, k úhradě dlužné částky, žalovaná však do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka, obchodního úroku ve výši částka kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, úroku z prodlení ve výši částka počítaného z dlužné jistiny ke dni datum, úroku z prodlení ve výši částka počítaného z dlužného obchodního úroku ke dni datum, poplatků za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu v celkové výši částka.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
14. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
15. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ovšem zkoumala pouze příjmy žalované, které dle předložené žádosti o úvěr měly činit částka měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily částka měsíčně. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalované (náklady na bydlení, inkaso, služby atd.), které v žádosti o úvěr ani neuváděla, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení její schopnosti splácet úvěr. Žalovaná měla v době uzavření předmětného úvěru řadu exekucí 57EXE 387/2021, 56 EXE 367/2021 , 56EXE 1542/2020 a navíc měla u žalobkyně uzavřeny další dvě úvěrové smlouvy, které rovněž nesplácela. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
18. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku částka (jistina pohledávky), která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 81,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 9,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.