Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2058/2006

U S N E S E N Í

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné z. p. ČR, Ú. p. P. – s., zastoupené advokátkou proti povinnému J. H., za účasti vydražitele D. Š.,  a věřitelů O. s. s. z. P. – s.,  a  S., s.r.o., zastoupené advokátem, pro 10 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Plzni – město pod sp. zn. , o dovolání věřitele společnosti S., s.r.o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.3.2006, č.j. -81, takto:

a usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28.12.2005, č.j. -72, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud (poté, co předchozí usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) potvrdil usnesení ze dne 28.12.2005, č.j. -72, jímž Okresní soud Plzeň – město rozhodl po rozvrhovém jednání o rozvrhu podle tak, že z rozdělované podstaty v částce 60.571,- Kč se pohledávka soudního exekutora Mgr. M. T. na náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 14.590,- Kč uspokojuje v první skupině v prvním pořadí a pohledávka věřitele firmy S., s.r.o. (přihlášená do rozvrhového jednání ve výši 320.526,04 Kč) se uspokojuje ve třetí skupině v prvním pořadí částečně ve výši 45.981,- Kč. Odvolací soud uvedl, že „při úvaze stavu a vývoje judikatury… je nutno náklady exekuce, jakožto náklady osoby pověřené  zákonem k výkonu veřejné moci na úseku exekuce, které vznikly při této činnosti, považovat za náklady státu dle “, v důsledku čehož se tyto náklady uspokojí před ostatními pohledávkami.

Usnesení odvolacího soudu napadla včasným dovoláním věřitelka společnost S., s.r.o., z důvodu, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ ). Odvolacímu soudu vytkla, že zvoleným postupem (zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácením věci k dalšímu řízení) došlo ke zbytečnému prodlužování řízení. Soudní exekutor Mgr. M. T. pak nebyl dle jejího přesvědčení „účastníkem řízení a nemá ani jeho postavení“; jím podané odvolání proti rozvrhovému usnesení soudu vydanému v rámci exekuce prodejem nemovitostí bylo tedy podáno osobou neoprávněnou. Exekuční náklady nemají povahu nákladů státu a nelze je vůbec uplatnit v rozvrhovém řízení podle ; náklady exekuce nepředstavují náklady oprávněného, neboť nejsou jeho nárokem, v důsledku čehož jejich zařazení do první skupiny nároků dle ustanovení je nesprávné. Dovolatelka uvedla, že argumentace Nejvyššího soudu k dané problematice, zakotvená ve Stanovisku k výkladu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)

a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších přepisů (dále též jen ex. ř.“), je „vnitřně velmi rozporuplná a v praktické rovině v sobě kumuluje příliš mnoho nejasností

a logických protiargumentů“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( , ve spojení s a ), a je také  důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Předmětem dovolacího přezkumu je tedy námitka dovolatelky, že soudní exekutor není účastníkem exekučního řízení, resp. rozvrhového jednání, a není oprávněn podat v exekučním řízení odvolání, a dále závěr odvolacího soudu o uspokojení nákladů exekuce v první skupině podle

Nejvyšší soud ve svém Stanovisku k výkladu ,o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, konkrétně pak v bodu XVIII. (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), zaujal názor, že k pohledávce exekutora na náhradu nákladů exekuce se při rozvrhu rozdělované podstaty přihlíží, neboť nelze pominout, že exekuční řízení slouží i k vymožení nákladů exekuce. Je proto logické, že ve fázi jednání o rozvrhu rozdělované podstaty má exekutor postavení účastníka řízení.

Ve zmíněném stanovisku však Nejvyšší soud zároveň vyložil, že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony státu ( ex. ř.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní.

Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle byl uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil, a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , 3, věta druhá, o.s.ř).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první   ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2007

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu