Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1616/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému S. o. u. n. a t., p. o., zastoupenému advokátem, za účasti Č. p. a.s.,  jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o odškodnění pracovních úrazů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2006, č.j. -426, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2006, č.j. -426, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 1. 2005, č.j -379, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 438.167,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 4. 1995 do zaplacení a dále 17 % úrok z prodlení od 1. 4. 1995 do 28. 4. 1995 u částky 9.817,- Kč), není přípustné podle ustanovení [soud prvního stupně ve svém v pořadí třetím rozsudku rozhodl ohledně této části žaloby stejně jako ve svých předchozích rozsudcích ze dne 23. 12. 2003, č.j. -345, a ze dne 7. 9. 2001, č.j. -291, které byly  odvolacím soudem zrušeny (všemi třemi rozsudky žalobu v této části zamítl)]  a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v napadené části (v jeho potvrzujícím výroku ve věci samé) nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvod podle ustanovení - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

V projednávané věci odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobci, který utrpěl jako zaměstnanec žalované ve dnech 23. 11. 1992 a 1. 11. 1993 dva pracovní úrazy, vzniklo právo na jejich odškodnění, tj. na jím v tomto řízení uplatněné nároky na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a věcné škody (§ 190 odst. 1, § 193 zák. práce ve znění do 31. 12. 2006), že však výše těchto nároků s ohledem na vliv každého z pracovních úrazů na poškození zdraví dosáhla úrovně, v níž byly žalovaným (vedlejším účastníkem na straně žalovaného) již odškodněny. Vycházel ze zjištění, že zdravotní stav žalobce se zhoršil v souvislosti s jeho onemocněním  ostokartylogionální exostózou.

I když žalobce v dovolání vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci, rozsudek odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř nemá. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho pracovními úrazy ze dne 23. 11. 1992 a ze dne 1. 11. 1993 a současným zdravotním stavem), nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména v řízení provedené znalecké posudky z oboru zdravotnictví podané znalci MUDr. N., MUDr. H. a MUDr. K., CSc.), předkládá vlastní skutkový závěr (že „závažný zdravotní stav žalobce oba pracovní úrazy vyvolaly či zavinily z podstatné míry“, který opírá o jím předložené znalecké posudky doc. MUDr. V. a MUDr. B. s tvrzením, že z nich „naopak vyplývá přímá souvislost zdravotního stavu žalobce s následky pracovních úrazů“, a o závěry znaleckých posudků MUDr. V. ze dne 23. 11. 1995 a I. p. v. ve z. ze dne 17. 5. 1997, které byly podány ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , v níž „předmětné pracovní úrazy uplatnil jako pojistné události“), na kterém pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že „má nárok na odškodnění pracovních úrazů v plné výši – tedy základu nároku ve výši 100 %“.

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení ; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. listopadu 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu