Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 80/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 23. 1. 1992 sp. zn. , a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění a , 6 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1992, v neprospěch obviněného E. N.

Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1954 sp. zn. T 12/1954 byl obviněný E. N. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , kterého se dopustil tím, že dne 20. 12. 1953 u svého útvaru v O. odmítl vykonat vojenskou přísahu a konat bez výhrad vojenskou službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, neboť je příslušníkem a vyznavačem víry S. J.

Pro tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, a současně podle tr. byla v jeho případě vyslovena i ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v tr. v trvání tří roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 2. 1954.

Obviněný požádal dne 25. 10. 1991 o rehabilitaci podle , o soudní rehabilitaci, ve znění (dále jen zákon o soudní rehabilitaci), o které bylo rozhodnuto usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 23. 1. 1992 sp. zn. , tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1954 sp. zn. byl podle zákona o soudní rehabilitaci zrušen ve výroku o trestu a podle téhož zákona byla současně zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 1. 1992.

Proti citovanému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. N. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních , 2 , o soudní rehabilitaci, ve vztahu k ustanovení tr. , a v ustanovení , 6 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1992 v řízení předcházejícím.

Bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Brně stěžovatel vytýká, že v rámci rehabilitačního řízení nepostupoval důsledně podle výše uvedených zákonných ustanovení, když rehabilitaci zúžil pouze na výrok o trestu, přičemž výrok o vině ponechal bez náležité pozornosti, byť smyslem , o soudní rehabilitaci, bylo rehabilitovat po stránce právní i morální co nejvíce těch osob, které v období totalitního režimu trpěly a byly pronásledovány.

Z trestního spisu vyplývá, že soud vycházel ze zjištění, že důvodem odmítnutí vykonat vojenskou přísahu a konat bez výhrad vojenskou službu bylo u obviněného jeho náboženské přesvědčení. V průběhu rehabilitačního řízení však nebyla náležitě vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi realizovat. Stěžovatel právem poukazuje i na ústavní aspekty této trestní věci. Nebylo ani přiměřeně vzato v úvahu základní lidské právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv (d), tedy právo na svobodu svědomí, jíž nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. S ohledem na výše uvedené a vzhledem k d, nelze jednání obviněného, spočívající v odmítnutí konání vojenských povinností včetně složení vojenské přísahy, považovat za trestný čin. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s odvoláním na nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. , bývalý Vojenský obvodový soud v Brně ve věci sp. zn. pochybil, pokud v rehabilitačním řízení ponechal výrok o vině obviněného z výše uvedeného rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně z roku 1954 nezměněn.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby toto rozhodnutí podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , bylo účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušení odsuzujících soudních rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručenéu, vyjádřenými v mezinárodních dokumentech a normách, označoval zákon za trestné. Podle citovaného zákona, činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručenýchu a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu také odporovalo jejich trestní stíhání a trestání.

Rehabilitační zákon zrušil některá soudní rozhodnutí přímo sám, u jiných předpokládal jejich zrušení po provedeném přezkumném řízení. Podle § 4 tohoto zákona bylo možno konat přezkumné řízení ve věcech, v nichž v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 bylo vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v ustanovení , spáchané po 5. květnu 1945, mj. též pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ve znění Bývalý Vojenský obvodový soud Brno, který v posuzované trestní věci prováděl přezkumné řízení na podkladě žádosti obviněného E. N., se však důsledně citovaným účelem rehabilitačního zákona neřídil.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, bývalý Vojenský obvodový soud Brno se výrokem o vině obsaženým v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1954 sp. zn. , blíže nezabýval, považoval jej za správný a zákonný a zaměřil se jen na posouzení otázky přiměřenosti trestu. Rehabilitační soud vzal za prokázáno, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně provedl v hlavním líčení dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav. Skutek ve zmíněném rozsudku byl dle napadeného usnesení také adekvátně právně kvalifikován jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák., ve znění

Nejvyšší soud poukazuje na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. , a navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že pokud rehabilitační senát bývalého Vojenského obvodového soudu Brno nepřezkoumal také výrok o vině trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ve znění , a to ve shora uvedeném smyslu, porušil zákon v ustanoveních , odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci a v řízení, jež mu předcházelo, také v ustanoveních , odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného E. N.

Tento závěr učinil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 23. 1. 1992 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Městský soud v Brně na podkladě spisu bývalého Vojenského obvodového soudu Brno sp. zn. , rozhodne ve veřejném zasedání o tomto návrhu, přičemž při svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. listopadu 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á