Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 859/2007

U S N E S E N Í

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., proti povinnému Z. T., zastoupenému advokátem, pro 7 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2005, č. j. -5, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 12. 2005, č. j. -23, takto:

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2005, č. j. -23, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2003, č. j. -4, kterým okresní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 20. 5. 2004, č. j. -35, exekuci na majetek povinného a exekucí pověřil JUDr. L. N., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, neboť podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno opatrovníkovi povinného, který mu byl v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ustanoven. Okolnost, že rozsudek nebyl přímo doručen žalovanému (povinnému), je v rámci řízení o nařízení exekuce nerozhodná; otázkou případné nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení předcházejícím vydání podkladového rozhodnutí se exekuční soud zabývat nemůže.

V dovolání, jehož přípustnost (implicitně) opírá o ustanovení a odst. 2 ve spojení s a odst. 3 , povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Nařízení exekuce považuje za nezákonné, protože rozsudek Okresního soudu v Chrudimi, na základě něhož byla exekuce nařízena, mu nikdy nebyl doručen, a podmínky pro ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení rovněž nebyly dány, protože jak Okresnímu soudu v Chrudimi, tak např. Městskému úřadu v Chrudimi, bylo známo, že fakticky bydlí na adrese. Rozhodnutí nalézacího soudu dále považuje za vadné, protože žaloba (pokud by měl možnost se k ní v nalézacím řízení vyjádřit) by nemohla být úspěšná. V prodejně E. si nikdy nevyzvedl žádný mobilní telefon a také nikdy s E. neuzavřel smlouvu o paušálu, nemohl tak proto ani nedodržet podmínky této smlouvy. Údajně měl tyto smlouvy „zfalšovat“ jistý M. D.. Protože z výše uvedených důvodů se podkladový rozsudek nemohl stát vykonatelným, povinný navrhl, aby dovolací soud  obě napadená usnesení zrušil.

Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2007 navrhla, aby dovolání povinného bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Z ustanovení (viz níže) vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto také neupravuje  funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.

Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2005, č. j. -5,

je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151).

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky

v Pardubicích ze dne 29. 12. 2005, č. j. -23, není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že rozhodnutí nalézacího soudu bylo řádně doručeno opatrovníkovi povinného, který mu byl v rámci nalézacího řízení ustanoven. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel namítá (implicitně) nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno a stalo se vykonatelným.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních, odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemohou.

Co se týká námitek dovolatele ohledně věcné správnosti rozhodnutí nalézacího soudu (jeho tvrzení, že si není vědom žádné finanční povinnosti vůči oprávněnému), Nejvyšší soud připomíná, že tyto již nelze v exekučním řízení přezkoumávat; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č. j. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Podobně je tomu u námitky, že důvody k ustanovení opatrovníka v řízení před nalézacím soudem nebyly dány, čímž měla být dovolateli odňata možnost jednat před soudem; okolnost, že řízení předcházející vydání k exekuci navrženého rozhodnutí bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení exekučního (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod. č. 62).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2007

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu