Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1412/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné O. K., zastoupené advokátem proti povinnému Ing. J. D., za účasti manželky povinného D. D., bytem tamtéž, pro 1 661 681,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání JUDr. P. P., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2006, č. j. -33, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 12. 2005, č. j. -28, jímž okresní soud rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci tak, že se z rozdělované podstaty ve výši 733 334,- Kč uspokojuje přihlášená pohledávka zástavních věřitelů J. a J. Š., tj. částka 733 334,- Kč k hotovému zaplacení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že při postupu soudu podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), prvá a druhá skupina v dané věci nebyla naplněna a ve třetí skupině byla uspokojena pohledávka zástavních věřitelů, neboť měla lepší pořadí než pohledávka oprávněné. Pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce není pohledávkou státu, a proto ji nelze přednostně uspokojit v exekučním řízení.

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení a – soudní exekutor namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že v dané věci není rozhodování soudů dosud jednotné, přičemž zřejmě převažuje právní názor na zařazení pohledávky soudního exekutora do první skupiny. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že pohledávka soudního exekutora bude zařazena do první skupiny.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Soudní exekutor argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní.

Soudní praxe byla totiž v tomto směru již usměrněna stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006 pod č. 31, v němž Nejvyšší soud vyložil, že „pohledávkou oprávněného“ ve smyslu je nepochybně též pohledávka na náhradu jeho nákladů ve smyslu Exekuce je ovšem nařizována nejen k vymožení nákladů oprávněného, ale i k vymožení nákladů exekuce; oba druhy nákladů určí exekutor v příkaze k úhradě nákladů exekuce ( ). Je-li tedy tímto způsobem pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce připodobněna nákladům oprávněného, je logické, že ji k ní lze přiřadit i v otázce určení skupiny, v níž bude uspokojena. Dovolatelův názor, že jde naopak o pohledávku první skupiny, přijmout nelze, neboť okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu ( ), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ ( ) samozřejmě nečiní.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že (vyjma dovolatele) žádnému z účastníků náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (, věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2007

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu