Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 363/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 070,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 753,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 604,87 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 711,70 Kč a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 997 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 753,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 604,87 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 711,70 Kč a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 997 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 070,05 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 3. 2. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se čerpaný úvěr zavázal vrátit i s úrokem ve výši 18,90 % ročně a dalšími cenami za případné služby dle aktuálního sazebníku. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentního úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru a celkové vyčerpal částku 11 753,48 Kč. Žalobkyně proto ke dni 1. 5. 2020 úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil na jistině 11 753,48 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 711,70 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 604,87 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek , , ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ “), jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v podaném žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej včetně úroku ve výši 18,90 % ročně nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 21,21 % (prokázáno smlouvou o kontokorentním úvěru). Dle čl. 3 smlouvy o kontokorentním úvěru pokud žalovaný nezaplatí svůj dluh, s kterým je v prodlení nebo se s žalobkyní nedohodne na podmínkách jeho zaplacení, je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Žalovaný při žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru uvedl žalobkyni svůj příjem ve výši 17 500 Kč měsíčně, což si měla žalobkyně ověřit na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, přičemž tato částka měla odpovídat průměrnému příjmu žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Podle výpisu žalovaný obdržel mzdu v květnu 2014 v částce 5 734 Kč, v červnu 2014 v částce 10 385 Kč, v červenci 2014 v částce 8 042 Kč (a nemocenské v částce 1 112 Kč), v srpnu 2014 v částce 13 136 Kč, v září 2014 v částce 13 660 Kč, v říjnu 2014 v částce 20 428 Kč, v listopadu 2014 v částce 17 255 Kč, v prosinci 2014 v částce 25 242 Kč, v lednu 2015 v částce 15 181 Kč a v únoru 2015 v částce 22 942 Kč a 18 244 Kč. Žalovaný uvedl své výdaje 0 Kč a výši splátek mimo žalobkyni 0 Kč. Žalobkyni stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na částku 7 131 Kč a dále zjistila, že žalovaný splácí na jiný závazek částku 600 Kč měsíčně (prokázánou nazvanou posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalovaného za období od května 2014 do února 2015). Žalovaný opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru, o čemž byl žalobkyní vyrozumíván (prokázáno dopisem ze dne 6. 6. 2020 a 11. 7. 2020). Žalovaný postupně přečerpal kontokorentní úvěr až do výše 11 753,48 Kč, který nesplatil a tak jej žalobkyně převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. bankovní účet. Žalovaný ani přes upomínku ze dne 23. 9. 2020 svůj dluh neuhradil (prokázánou nazvanou podklady pre súdne konanie a poslední výzvou před podáním žaloby včetně dodejky). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky a upozorněn na možnost jejího vymáhání soudní cestou (prokázáno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 21. 4. 2021 včetně dodejky).

5. Podle č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smluv (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle zákona o spotř. úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

11. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

12. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z příjmu, který není dle předložených výpisů z účtu žalovaného stabilní a mění se měsíc od měsíce (tj. v květnu 2014 se jednalo o 5 734 Kč, v červnu 2014 se jednalo o 10 385 Kč, v červenci 2014 se jednalo o 8 042 Kč, v srpnu 2014 se jednalo o 13 136 Kč, v září 2014 se jednalo o 13 660 Kč, v říjnu 2014 se jednalo o 20 428 Kč, v listopadu 2014 se jednalo o 17 255 Kč, v prosinci 2014 se jednalo o 25 242 Kč, v lednu 2015 se jednalo o 15 181 Kč a v únoru 2015 se jednalo o 22 942 Kč a 18 244 Kč), přičemž žalobkyně neměla k dispozici např. pracovní smlouvu, z které by mohla ověřit případné časové omezení pracovního poměru. Žalobkyně nemohla dle pohybů na účtu žalovaného zjistit jeho pravidelné měsíční výdaje, jelikož vždy po připsání mzdy byla žalovaným téměř totožná částka z účtu vybrána a z účtu nejsou patrny téměř žádné platby. Odhad nákladů žalovaného ve výši 7 131 Kč je pouze spekulativní, žalovaný nepředkládal žádné dokumenty, z nichž by bylo možné ověřit např. úhradu za bydlení apod. Žalovaný navíc sděloval ve své žádosti nepravdivé informace (výdaje ve výši 0 Kč, absence jiných závazků), což žalobkyně sama zjistila ještě před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tak nezískala dostatek informací od žalovaného, na základě kterých by mohla kladně posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnutého kontokorentního úvěru, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni pouze poskytnutou jistinu a úrok z prodlení podle a 1970 o. z. ve spojení s  o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní, přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 711,70 Kč a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 11 753,48 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku) poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 71,22 % (žalobkyně byla úspěšná co do jistiny a úroku z prodlení, co do smluvního úroku kapitalizovaného a požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení představují dle částku 800 Kč za uhrazení soudního poplatku a paušální náhradu náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, jež je stanovena dle , v platném a účinném znění. Soud přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle citované vyhlášky, která činí 300 Kč za každý úkon. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 997 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty, neboť ta náleží k nákladům řízení pouze v případě zastoupení osobami, které jsou vyjmenované v 

14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.