Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1668/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v P. rozsudkem ze dne 24. ledna 2005, č.j. -46, zamítl žalobu na zaplacení 125 154,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky nevznikl smluvní vztah, na základě něhož by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 125 154,80 Kč z titulu nezaplacené ceny díla za malířské a natěračské práce v objektu H. H. K., neboť objednávky ze dne 25. 2. a 28. 2. 2001 nebyly vystaveny žalovanou, bylo-li v jejich záhlaví uvedeno S. 4A a. a objednávky byly odeslány z faxového čísla sdružení. Žalované plněním žalobce nevzniklo ani bezdůvodné obohacení podle (dále jen „obč. zák.“), když plnění bylo poskytnuto společnosti L. G., s. r. o.

Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 23. května 2006, č.j. -73, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 125 154,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 3. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že není rozhodující, kdo byl uveden v záhlaví objednávek, ale je podstatné, kdo objednávku učinil, což byla žalovaná, která také s žalobcem osobně jednala. V řízení žalovaná ani po poučení o její důkazní povinnosti neprokázala své tvrzení, že jednala z pověření S. 4A a., které zastupovalo L. G., s. r. o. na základě zmocnění k jednání. Pokud žalovaná namítala, že nebyl soudem prvního stupně proveden výslech svědka M. I., jednatele společnosti L. G., s. r. o., odvolací soud učinil závěr, že jeho výslech nebyl nutný a postačilo přečtení jeho výpovědi před soudem v související věci vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. , jestliže (s ohledem na právní závěr) by platná plná moc udělená společností L. G., s. r. o. pro S. 4A a. musela mít podle § 31 odst. 4 obč. zák. za použití § 1 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) písemnou formu. Odvolací soud vyšel dále ze závěru, že jen na základě písemně udělené plné moci společností L. G., s. r. o. mohlo S. 4A a. dát plnou moc žalované, aby místo nich jednala za zmocnitele (§ 33a odst. 1 obč. zák.), pokud by k tomu bylo sdružení výslovně podle plné moci oprávněno. Odvolací soud dovodil, že žalovaná jednala s žalobcem jako nezmocněný jednatel ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k § 1 odst. 2 obch. zák. Žalovaná neprokázala, že by společnost L. G., s. r. o., jako zmocnitel, schválila bez zbytečného odkladu její jednání ve vztahu k žalobci o uzavření smlouvy o provedení díla, když žalovaná navíc pouze tvrdila, že jednala z pověření S. 4A a. za společnost L. G., s. r. o. Žalovaná je podle závěru odvolacího soudu ve sporu pasivně legitimována a je povinna zaplatit za žalobcem provedené práce na základě uzavřené smlouvy o dílo dohodnutou cenu díla a zároveň i úroky z prodlení v souladu s § 369 obch. zák. za nezaplacení požadované částky včas.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu (dále jen  „“), vycházejícího z nesprávného hodnocení důkazů a z neúplného dokazování, v čemž dovolatelka zároveň spatřuje vadu řízení podle Namítá, že odvolací soud nesprávně bez ohledu na další důkazy hodnotil důkazy provedené objednávkami prací a jen na nich založil nesprávný závěr, že žalovaná byla objednatelkou prací u žalobce, aniž by vyložil projev vůle podle úmyslu jednající osoby ve smyslu obch. zák.  Dovolatelka má za to, že odvolací soud pochybil, pokud dovodil, že nebylo potřebné provádět před soudem prvního stupně výslech svědka M. I. Domnívá se, že jeho svědecká výpověď mohla vést k potvrzení skutečnosti, kdo byl objednatelem prací u žalobce a že společnost L. G., s. r. o. schválila jednání žalované s žalobcem ve věci objednání předmětných prací. V dovolání dále žalovaná hodnotí podle svého názoru jednotlivé důkazy, které byly provedeny u soudu prvního stupně, a na podporu svého tvrzení odkazuje na další důkazy, jež nebyly před soudem prvního stupně provedeny. Uvádí, že navrhovala připojení spisu Městského soudu v P. vedeného pod sp. zn. , kde jsou založeny všechny potřebné důkazy, jež by potvrdily smluvní vztah mezi společností L. G., s. r. o. a S. 4A a., a skutečnosti o tom, kdo je zavázán z činnosti tohoto sdružení a o pověření a schválení úkonů žalované vůči žalobci ze strany společnosti L. G., s. r. o. Žalovaná nesouhlasí s přiznáním úroků z prodlení žalobci a ani s jejich výší, jednak proto, že počátek prodlení a tím i použitá diskontní sazba byla ovlivněna tím, že žalobce podal žalobu původně u nepříslušného soudu a rovněž celková výše úroků je v dané věci ovlivněna tím, že žalobce prodlužoval svým jednáním průběh sporu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátkou ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle a b) , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.

Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud vyšel z neúplného dokazování a nehodnotil důkazy správně a ve vzájemné souvislosti, a to zejména tím, že postavil své rozhodnutí zejména na posouzení objednávek prací ze dne 25. 2. a 28. 2. 2001 a konstatoval, že nebylo třeba provádět před soudem prvního stupně výslech svědka M. I., dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací námitka není v tomto směru důvodná. Podle totiž soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Bylo tedy na nalézacím soudu, aby uvážil, které důkazy jsou rozhodné ke zjištění skutkového stavu a rozhodující pro právní posouzení. Odvolací soud proto nepochybil, vycházel-li při právním posouzení především z listinných důkazů, které byly provedeny, a které jsou pro posouzení právního vztahu mezi žalobcem a žalobkyní rozhodující, a to z předložených předmětných objednávek žalované. Dovolací soud v tomto směru neshledal pochybení odvolacího soudu ani v tom, že by postupoval v rozporu s ustanovením , podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud správně vyšel ze skutečnosti, že v celém řízení žalovaná tvrdila, že jednala jako zmocněnec S. 4A a., které jednalo na základě zmocnění k jednání od společnosti L. G., s. r. o. (i když již v žalobě je obsaženo tvrzení, že tato společnost uvedla, že s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela) a nikoliv, že by jednala jako nezmocněný jednatel společnosti L. G., s. r. o., jež by jednání žalované měla dodatečně bez zbytečného odkladu schválit. Odvolací soud tedy nepochybil konstatoval-li, že výslech navrženého svědka by byl pro právní posouzení věci irelevantní, jestliže pro právní závěr byla rozhodující písemná plná moc, jíž by byla prokázána skutečnost, že společnost L. G., s. r. o. udělila plnou moc k jednání S. 4A a., resp. jeho oprávněnému zástupci.

Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle , a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu   je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle § 266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

Odvolací soud nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením § 266 obch. zák. vyložil projev vůle žalované s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním o nedoložení příslušné písemné plné moci tak, že žalovaná jednala s žalobcem jako nezmocněný jednatel společnosti L. G., s. r. o. ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k § 1 odst. 2 obch. zák. a uzavřela s žalobcem smlouvu o dílo v souladu s § 536 a násl. obch. zák., na základě níž je povinna zaplatit žalobci 125 154,80 Kč za žalobcem provedené práce.

Byl-li shledán oprávněným žalobcem uplatněný nárok na zaplacení 125 154,80 Kč a nezaplatila-li žalovaná požadovanou částku včas, není důvodná námitka žalované, že žalobci neměly být přiznány úroky z prodlení s ohledem na jeho chování počínající podáním žaloby, jestliže podle § 369 odst. 1 obch. zák. platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Prodlení s placením dluhu žalovaná ani nepopírá a soud pro výpočet úroků z prodlení použil správnou výši diskontní sazby, platnou k prvnímu dni počátku prodlení v souladu s vl nař. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění před novelou

Pokud dovolatelka až v dovolání tvrdí novou skutečnost, že společnost L. G., s. r. o. dodatečně schválila její jednání jako nezmocněného jednatele a konstatuje, že důkazy o tom jsou ve spise Městského soudu v P. vedeného pod sp. zn. , o jehož připojení k důkazu žádala, je třeba vycházet z obsahu spisu, z něhož se nepodává, že by žalovaná o připojení uvedeného soudního spisu žádala, a nutno zároveň odkázat na zápis z jednání na spisu, potvrzující, že žalovaná po poučení podle již nenavrhovala doplnění svých skutkových tvrzení ani provedení dalších důkazů.

K novým tvrzením nemůže dovolací soud přihlížet. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací důvod ve smyslu nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalované podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně  15. října   2007

JUDr. Kateřina  Hornochová

předsedkyně senátu