Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 298/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozhodl v dané věci rozsudkem ze dne 13. 7. 2004, č.j. -227. Žalobce tento rozsudek napadl odvoláním. Soudem příslušným k projednání odvolání je v daném případě Vrchní soud v Olomouci.

Podáním ze dne 13. 6. 2007 žalobce navrhl přikázání věci k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že u soudu prvního stupně rozhodoval ve věci JUDr. P. K., který, jak bylo žalobci oznámeno, v současné době vykonává funkci soudce u Vrchního soudu v Olomouci. Žalobce se domnívá, že účast soudce, který rozhodoval v prvním stupni řízení, u odvolacího soudu, a současně skutečnost, že Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v trestním řízení vedeném proti žalobci v souvislosti se směnkami posuzovanými v dané věci, může mít vliv na rozhodování soudu o odvolání. Žalobce dále poukazuje na délku řízení, rozpornost právních názorů Krajského soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval již třikrát, jakož i na svůj věk a zdravotní stav – uvádí, že je držitelem průkazu ZTP-P.

Žalovaný vyjádřil nesouhlas s návrhem na přikázání věci, poukazuje na skutečnost, že přikázání věci k Vrchnímu soudu v Praze by s ohledem na bydliště obou účastníků a dosavadní výsledky řízení nemohlo vést k jejímu rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání.

Podle ustanovení (dále jen „“) musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně, nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (, a ). Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.

Důvody vhodnosti ve smyslu ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji,  hospodárněji či spolehlivěji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (d, publikované pod č. , ve znění ústavního ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Argumenty předestřené žalobcem však nesvědčí o tom, že by přikázání věci umožnilo hospodárnější, rychlejší nebo důkladnější projednání věci. Námitky, že u Vrchního soudu v Olomouci působí soudce, jenž ve věci rozhodoval v prvostupňovém řízení, že právní závěry Krajského soudu v Ostravě, jenž ve věci opakovaně rozhodoval, jsou rozporné a že Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v trestní věci týkající se žalobce, jsou pro posouzení důvodů přikázání bezvýznamné.  K prvé z těchto námitek lze jen upozornit, že podle u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni z rozhodování soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně. Případné pochybnosti o nestrannosti soudců příslušného soudu nelze řešit postupem podle  K přikázání věci jinému soudu by v případě vyloučení soudců  mohlo dojít jen na základě ustanovení (tzv. delegace nutná); o takový případ se zde nejedná, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by byly splněny podmínky pro postup ve smyslu cit. ustanovení Poukazuje-li žalobce na svůj věk a špatný zdravotní stav, je naopak namístě obava, že s ohledem na vzdálenost P. od místa bydliště žalobce, by pro něj účast při soudním jednání byla spojena s mnohem většími obtížemi. Nelze přehlédnout ani okolnost, že Vrchní soud v Praze by byl hůře a nákladněji dostupný i pro žalovaného, který proto důvodně s přikázáním věci nesouhlasil. Přikázání věci by tedy bylo v rozporu s požadavkem rychlosti a hospodárnosti řízení a v konečném důsledku by mohlo být i proti zájmům žalobce, kterého by mohly nepřiměřeně zatížit zvýšené náklady řízení, jež by mohl být povinen hradit nejen v případě neúspěchu ve sporu ( ), ale i v případě náhody, která by se mu přihodila ( ).

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobce nevyhověl a věc podle ustanovení nepřikázal Vrchnímu soudu v Praze.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. října  2007

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu