Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1123/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. , byl obviněný O. F. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě I. rozsudku a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě II. rozsudku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby ve zkušební době nahradil podle svých sil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti M., v. o. s., J. U. , B. , částku 111.000,- Kč, poškozenému P. D. , bytem P. , P. , částku 46.000,-Kč, poškozené V. Š. , bytem Ch. , částku 23.000,- Kč a poškozenému J. M. , bytem L. , V. B. , částku 26.500,-Kč.

Obviněný spáchal trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že v době po 5. listopadu 1999 v P. , ze sídla své společnosti T. , spol. s r. o., se sídlem P. , K. , odeslal faxové objednávky dále uvedeným přepravcům k zajištění přepravy zboží pro různé odběratele jménem společnosti T. , spol. s r. o., se sídlem v P. , nám. Dr. H. , kterou však jako jediný jednatel a společník převedl dne 5. listopadu 1999 smlouvou o převodu obchodního podílu na M. N. , a nebyl oprávněn jednat jejím jménem, přičemž věděl, že faktury přepravců neuhradí a peníze odeslané odběrateli si ponechá pro svoji potřebu, a dále jménem společnosti T. , spol s r. o., od 15. května 2001 z jejího sídla rovněž objednával provedení přepravy, přestože věděl, že společnost je v platební neschopnosti a závazky není schopna hradit a tak (v bodě I. rozsudku) jménem jednatele společnosti T. , spol. s r. o., dne 10. února 2000 objednal u společnosti S. , spol. s r. o., se sídlem v P. , T. , přepravu zboží z I. do společnosti B. T.T.W., a. s., se sídlem v J. , přeprava byla realizována a odběratelem uhrazena na účet společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 24. dubna 2000 se splatností dne 9. dubna 2000 na částku 42.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 15. února 2000 objednal u téže společnosti objednávku přepravu zboží z I. do společnosti T. O. , spol. s r. o., se sídlem v O. a B. , s. r. o., se sídlem v L., přeprava byla realizována a uhrazena uvedenými společnostmi, avšak fakturu ze dne 24. února 2000 se splatností dne 9. dubna 2000 na částku 30.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 16. února 2000 objednal u této společnosti objednávkou přepravu zboží z I. do společnosti P. V. se sídlem v H. B. , společnosti Š. se sídlem v Ú. nad L. , společnosti P+P se sídlem v M. a společnosti V. se sídlem v K. V. , uvedené společnosti přepravu zaplatily společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 29. února 2000 se splatností dne 15. března 2000 na částku 41.000,- Kč společnosti S. , spol. s r. o., neuhradil, dne 14. února 2000 objednal u společnosti P. D. – DV S. , se sídlem P. , P. , objednávkou přepravu zboží ze společnosti E. H. do společnosti I. Ltd. se sídlem v B. , R. , přeprava odběratelem byla zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti P. D. – DV S. ze dne 14. března 2000 se splatností 28. dubna 2000 na částku 50.000,- Kč neuhradil, čímž způsobil škodu v celkové výši 163.000,- Kč a (v bodě II. rozsudku) jako jednatel společnosti T. , spol. s r. o., dne 23. října 2001 objednal objednávkou u společnosti V. I. , spol. s r. o., se sídlem v B. , přepravu zboží z P. do společnosti A. Nábytek se sídlem v Ú. nad L. , přeprava byla realizována a společností A. zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti V. I. , spol. s r. o., ze dne 5. listopadu 2001 se splatností 20. prosince 2001 na částku 18.000,- Kč neuhradil, dne 22. ledna 2002 objednal u společnosti A. , s. r. o., se sídlem v Č. L. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. – Nábytek v B. , P. , Ú. n. L. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti A. , s. r. o., ze dne 1. února 2002 se splatností 6. dubna 2002 na částku 19.500,- Kč neuhradil, dne 12. února 2002 objednal u společnosti M. – S. , spol. s r. o., se sídlem v O. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. Nábytek v B. , P. , Ú. n. L., přeprava byla realizována, odběratelem společnosti T. , spol. s r. o., zaplacena, avšak fakturu společnosti M. – S. , spol. s r. o., ze dne 13. března 2002 se splatností 27. dubna 2002 na částku 22.000,- Kč neuhradil, dne 9. dubna 2002 objednal u společnosti V. Š. se sídlem v L. n. S. objednávkou přepravu zboží z P. do různých prodejen společnosti A. Nábytek v B. , P. , Ú. n. L. a P. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu ze dne 19. dubna 2002 se splatností 19. června 2002 na částku 23.000,- Kč neuhradil, dne 15. května 2001 objednal u společnosti J. M. – J. se sídlem v L. , V. B. , objednávkou přepravu zboží z B. , SRN, do různých prodejen společnosti A. Nábytek v Ú. n. L. , P. , P. a B. , přeprava byla realizována, odběratelem zaplacena společnosti T. , spol. s r. o., avšak fakturu společnosti J. ze dne 21. května 2001 se splatností 5. července 2001 na částku 26.500,- Kč neuhradil, čímž způsobil škodu v celkové výši 109.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. F. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., které jsou podle obviněného naplněny tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože rozsudek údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný připomněl, že jednou z okolností charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu je uvedení někoho v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Popis skutku však podle něj neuvádí žádné okolnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr, že někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo někomu zamlčel podstatné skutečnosti. Jednání popsané ve skutkové větě výroku údajně spočívá v pouhém založení závazku a jeho nesplnění. Takové jednání však samo o sobě není trestným činem a podle d a článku 11 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nesmí být nikdo zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Obviněný uvedl, že měl zájem podnikat jako jednatel ve společnosti T. , spol. s r. o., a společnosti T. , spol. s r. o., s úmyslem dosáhnout zisk. Skutečnost, že podnikání těchto společností nebylo ziskové podle něj neznamená, že by se již ziskovým nemohlo nikdy stát, respektive, že by podníkání bylo vedeno s podvodným smyslem. Namítl, že závěr o jeho úmyslném jednání je v rozporu s provedenými důkazy a v popisu skutku je vyjádřen jen formálně.

V této souvislosti obviněný připomněl, že jednání pachatele trestného činu podvodu nespočívá pouze v tom, že ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí, ale i v tom, že někoho uvede v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. V předmětné věci podle něj spočívá omyl v tom, že poškození nedostali zaplaceno za provedené přepravní služby, ač si to při jejich poskytnutí představovali. Připustil, že si byl při sjednávání jednotlivých dopravních služeb s třetími osobami vědom vzniku z nich vyplývajících obchodních závazků, které zřejmě nebude schopen včas a řádně uhradit, avšak nebyl srozuměn s tím, že je nikdy neuhradí. Spoléhal na to, že prostředky na jejich úhradu získá dalšími obchody a dodal, že utržené peníze použil na běžný chod společností a zaplacení nejaktuálnějších dluhů. Podle jeho názoru lze pouze dovodit, že nepřiměřeně spoléhal, že získá další prostředky na uhrazení poskytnutých služeb a v jeho jednání by bylo možné spatřovat pouze trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. , a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 465 – 466 a 482 - 487 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného O. F.

K výhradě obviněného, že soudy měly hodnotit plnou moc udělenou svědkem M. N. tak, že obviněný byl oprávněn jednat jménem společnosti T., spol. s r. o., Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že svědek M. N. byl v dané věci typickým tzv. bílým koněm. O tom svědčí mimo jiné následné jednání M. N. , který se poté, co se stal jediným jednatelem a společníkem společnosti T. , spol. s r. o., nestaral o její stav, fakticky ji neřídil a společnost nevyvíjela žádnou činnost. Nejvyšší soud podotýká, že zastoupení vzniká podle , , ve znění pozdějších předpisů, na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci. Dohoda o plné moci je dvoustranným právním úkonem mezi zmocnitelem a zmocněncem, na základě kterého se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu. Naproti tomu plná moc je jednostranný právní úkon, který tento vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem osvědčuje. Soudy obou stupňů také poukázaly na výpověď svědka M. N. , podle které udělil plnou moc obviněnému jen k tomu, aby přebíral poštu a předával mu ji, nikoli k tomu, aby jménem společnosti T. , spol. s r. o., uzavíral jakékoli smlouvy. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že výtka obviněného týkající se plné moci je nerozhodná pro závěr o tom, zda obviněný spáchal trestný čin podvodu podle , 2 tr. zák. v bodě I. rozsudku či nikoli, protože ze všech skutkových zjištění je patrné, že obviněný v okamžiku uzavírání smluv věděl, že je nedodrží a faktury dopravcům neuhradí.

Obviněný také namítl, že byla nesprávně posouzena subjektivní stránka spáchaných trestných činů podvodu. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že byly učiněny v tomto ohledu dostatečná skutková zjištění, přičemž právní závěr o subjektivních znacích trestných činů se zakládá na skutkových zjištěních soudů obou stupňů vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/72 Sb. rozh. tr.).

Ze skutkových zjištění a ostatně i z tvrzení samotného obviněného je totiž zřejmé, že obviněný objednával pro různé odběratele u dopravců přepravu zboží, přestože věděl, že jim provedenou přepravu neuhradí řádně a včas. Bylo tomu jednak vzhledem ke špatné finanční situaci společnosti T. , spol. s r. o., která byla v platební neschopnosti a jednak proto, že obviněný objednával jménem společnosti T. , spol. s r. o., služby s úmyslem je neuhradit, což je patrné zejména z toho, že si inkasované peníze ponechal pro svoji potřebu, vyhýbal se kontaktu s věřiteli atd. Tyto skutečnosti dopravcům při objednávání služeb zamlčel. Poškození dopravci plnili objednávky uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, protože jim okolnosti finanční situace společnosti T. , spol. s r. o., a vlastnictví společnosti T. , spol. s r. o., nebyly známy, o čemž svědčí mimo jiné i to, že jakmile se dověděli o tom, že uskutečněná přeprava jim nebude včas a řádně zaplacena, neprovedli již žádnou další objednávku. Zamlčením těchto skutečností objektivně došlo ke zmenšení majetku poškozených a k obohacení společnosti T. , spol. s r. o., a společnosti T. , spol. s r. o., resp. obviněného, který měl k účtu společnosti T. , spol. s r. o., dispoziční oprávnění a inkasované plnění si ponechal pro vlastní potřebu, což bylo nepochybně jeho záměrem.

O úmyslném podvodném jednání obviněného svědčí dále to, že se opakovaně vyhýbal kontaktu s poškozenými a že zaplatil pouze třem poškozeným, a to vždy jen malou část pohledávek (2.000,- Kč). Je tedy zřejmé, že obviněný již v době uzavírání obchodních závazků nejednal v úmyslu smlouvy dodržet, ale chtěl se svým jednáním obohatit ke škodě poškozených společností, a jednal tak v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák.

Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů vyplývá, že obviněný naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným.

Dovolání z důvodu podle § 265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .

Obviněný tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, protože v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí nebyl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek