Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3926/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě, podané v této právní věci u soudu 6. 6. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku z 12. 1. 2007, čj. -144. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Města P., aby byl určeno, že je vlastníkem objektu na původní stavební parcele č. 621/2, dále objektu na původní stavební parcele č. 612/3, jakož i původních parcel č. 1801/7, č. 1801/8, č. 621/2 a č. 621/3 v katastrálním území P. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalujícímu Městu P. bylo uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Písku 5.250,- Kč na náhradu zálohovaných nákladů řízení.

O odvolání žalujícího Města P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí vyčerpávající a správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po právní stránce.

Odvolací soud poukazoval na základní zjištěnou skutečnost, že tu ohledně nemovitostí, uvedených v žalobě žalujícího města, došlo dne 31. 3. 1992 k uzavření postupní smlouvy mezi Podnikem bytového hospodářství P. (v likvidaci) a Městem P. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že „odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato postupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť k ní nebyl dán souhlas orgánu uvedeného v “. , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby stanovil v , že podniky nemohou, mimo obvyklé hospodaření, uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví majetku, k němuž mají právo hospodaření, nakládat se svými účastmi na podnikání právnických osob a ani tyto zakládat; výjimky mohla v odůvodněných případech povolit vláda. V ustanovení (ve znění ) bylo pak stanoveno, že při likvidaci organizací uvedených v tohoto zákona zpeněží likvidátor majetek prodejem věcí ve veřejné dražbě; jiným způsobem může likvidátor postupovat jen se souhlasem orgánu uvedeného v , kterým bylo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Jen ustanovení ,

o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, umožňovalo přímý prodej věci z národního majetku pouze tomu, kdo používal provozní jednotku určenou k privatizaci ke dni 1. 10. 1990 na základě smlouvy

o přenechání provozu k dočasnému užívání, popřípadě na základě smlouvy uvedenou smlouvu nahrazující. Dříve platný (hospodářský zákoník), , o státním podniku, a ani , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, nic nemění na závěru o neplatnosti uvedené smlouvy z 31. 3. 1992 (uzavřené mezi Podnikem bytového hospodářství P. a Městem P.). Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že uvedená postupní smlouva je neplatná ve smyslu ustanovení

, protože je v rozporu s právní úpravou likvidace státních podniků, a to jmenovitě s ustanovením

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení a o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalujícímu městu dne 21. 6. 2007

a dovolání ze strany tohoto žalujícího, zastoupeného advokátem, bylo podáno dne 13. 8. 2007 u Okresního soudu v Písku, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se město navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 31. 5. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích)

i rozsudek Okresního soudu v Písku z 12. 1. 2007, čj. -144, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a odst. 1 písm. a/ ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovoalel především poukazoval na to, že podle jeho názoru nepostupovaly soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích z 31. 5. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích) a z 12. 1. 2007 (čj. -144 Okresního soudu v Písku) podle závěrů předchozího rozhodnutí dovolacího soudu

z 23. 2. 2006 ( Nejvyššího soudu), ukládajícího zevrubnější posouzení postupní smlouvy z 31. 3. 1992, uzavřené mezi Městem P. a Podnikem bytového hospodářství P., a to posouzení podle ustanovení zákonů č. a č. 111/1990 i dříve platného S ohledem na skutečnost, že likvidace Podniku bytového hospodářství, státního podniku, nebyla v té době řádně dokončena, když majetek nebyl realizován dražbou, mělo být v daném případě postupováno v souladu se a majetek měl být předán zřizovateli, jímž bylo Město P. U Podniku bytovného hospodářství, státního podniku, nebyl dán žádný z důvodů pro tzv. velkou privatizaci, podnik do ní zařazen nebyl a nebyl uveden ani v příslušných seznamech. U věcí převáděných postupní smlouvou z 31. 3. 1992 šlo o majetek sloužící k zajištění hospodaření s domy nebo o dosud nedořešený restituční majetek, u něhož vydání oprávněným osobám měl dokončit zřizovatel. Podle názoru dovolatele je uvedená postupní smlouva platná, když „práva daná ustanovením vylučovala užití tohoto zákona“. Dovolatel je proto přesvědčen, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, jsou nadále vlastnictvím žalujícího města, když k převodu tohoto nemovitého majetku došlo v souladu se zákonem; v dovoláním napadeném rozhodnutí řešil tedy odvolací soud, podle názoru dovolatele, otázku přechodu majetku v rozporu s hmotným právem.

Přípustnost dovolání tu bylo možné posoudit pouze podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutím odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší-li právní otázku,  která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V této právní věci nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Písku), ani z dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by tu odvolací soud řešil svým rozsudkem, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Vdaném případě bylo třeba mít na zřeteli, že v této právní věci rozhodoval už i dovolací soud rozsudkem z 23. 2. 2006 ( Nejvyššího soudu). V tomto rozhodnutí dovolacího soudu byl zaujat právní závěr, že „otázka smluvního převodu věcí z majetku státu do vlastnictví obce postupní smlouvou z 31. 3. 1992 nebyla odvolacím soudem posouzena všestranněji než jen z hlediska aplikace jednoho z právních předpisů () a nikoli také z hlediska aplikace dalších právních předpisů, jež se tohoto smluvního převodu mohly týkat“.

Soudy obou stupňů po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu vycházely z citovaného právního názoru dovolacího soudu a posoudily projednávanou právní věc „všestranněji než jen z hlediska jednoho právního přepisu (), ale i z hlediska dalších právních předpisů, jež se mohly týkat smluvního převodu“ (postupní smlouvy z 31. 3. 1992), a to z hlediska ustanovení , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, podle dříve platného (hospodářského zákoníku) a , o státním podniku.

Po posouzení uvedené postupní smlouvy z 31. 3. 1992 také zejména podle ustanovení až dříve platného (hospodářského zákoníku) a ustanovení i ustanovení měl odvolací soud za to, že ani , ani a ani neobsahují žádné ustanovení o tom, jakým způsobem má likvidátor zpeněžit majetek státního podniku v likvidaci. Proto odvolací soud posuzoval platnost postupní smlouvy z 31. 3. 1992 (uzavřené mezi Podnikem bytového hospodářství P. /v likvidaci/ a Městem P.) podle ustanovení a i (ve znění dalších měnících a doplňujících předpisů, zejména ), o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a dospěl k výslednému právnímu závěru, že uvedená postupní smlouva z 31. 3. 1992 je neplatná, neboť k ní nebyl dán souhlas orgánu uvedeného

v a postup likvidátora při uzavírání této smlouvy je proto v rozporu s ustanovením , v němž je stanoveno, že při likvidaci organizací uvedených v tohoto zákona zpeněží likvidátor podniku majetek prodejem věcí ve veřejné dražbě, když jiným způsobem mohl likvidátor postupovat

(ve smyslu ustanovení ve znění ) jen se souhlasem orgánu tam uvedeného, jímž tu bylo v době uzavření smlouvy Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, a tento souhlas tu dán nebyl.

Tuto aplikaci a výklad ustanovení nelze pokládat za odporující citovaným hmotněprávním ustanovením právních předpisů.

Vzhledem k obsahu již citovaných právních závěrů z předchozího rozsudku dovolacího soudu z 23. 2. 2006 ( Nejvyššího soudu), vydanému v této právní věci, z nichž odvolací soud vycházel, nešlo tu o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

A protože, jak již bylo uvedeno, odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním dovolatele, neřešil ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, bylo nutno dospět k závěru, že u dovolání dovolatele směřujícímu proti rozsudku odvolacího soudu z 31. 5. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích) nejsou dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako odvolání nepřípustného.

Dovolávající se město nebylo v řízení o dovolání úspěšné a žalovaná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení o dovolání náklady neměla.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. října 2007

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu