Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1223/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v P. rozsudkem ze dne 1. března 2005, č. j. -57, zamítl žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předcházející - žalobu též zamítající - rozsudek ze dne 26. října 2004, č. j. -22, Krajský soud v Č. B. - pobočka v T. usnesením ze dne 20. ledna 2005, č. j. -44, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Č. B. - pobočka v T. rozsudkem ze dne 2. června 2005, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaní uzavřeli dne 4. 10. 1989 s tehdejším ONV v P. smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle , v tehdy platném znění (dále jen „“), ve výši 50.000,- Kč. Ve smlouvě se kromě jiného zavázali provést výstavbu v souladu s platným stavebním povolením a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření smlouvy. Okresní úřad v P. výzvou ze dne 10. 4. 2000 vyzval žalované k předložení kolaudačního rozhodnutí do 28. 4. 2000. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno Městským úřadem v P. dne 19. 4. 2000 a následujícího dne nabylo právní moci. Vrácení poskytnutého příspěvku po žalovaných Okresní úřad v P. nepožadoval. Ke kolaudaci nedošlo ve stanoveném termínu z toho důvodu, že žalovaný si v dubnu 1999 zlomil kyčel a žalovaná se v říjnu 1999 podrobila operaci kyčelního kloubu. Žalovaný je od června 2000 ve starobním důchodu a pobírá měsíčně 8.553,- Kč, žalovaná je v důchodu od roku 1998 a výše jejího důchodu činí měsíčně 6.999,- Kč.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalobkyni sice vzniklo vůči žalovaným právo na vrácení poskytnutého příspěvku pro nedodržení termínu kolaudace, avšak výkon tohoto práva shledal v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), pro který je namístě právo žalobkyni odepřít. Konstatoval, že stavba byla dokončena, vydání kolaudačního rozhodnutí se zpozdilo pouze o několik měsíců a prodlení nastalo v důsledku vážných zdravotních potíží obou žalovaných. Současně přihlédl k jejich osobní a finanční situaci. Neztotožnil se s právním výkladem žalobkyně, že na Úřad nepřešlo právo rozhodnout podle vyhlášky o upuštění od vymáhání vrácení příspěvku. Současně zdůraznil, že podstata věci nespočívá v posouzení této otázky, nýbrž ve zvážení, zda poměry žalovaných a okolnosti nedodržení smluveného termínu kolaudace odůvodňují odepřít žalobkyni právo na vrácení příspěvku pro rozpor s dobrými mravy.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila správnost závěru, že v posuzovaném případě je výkon práva na vrácení poskytnutého příspěvku v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák.; obšírně se přitom vyjadřuje k otázce přechodu oprávnění upustit od vymáhání příspěvků z okresních úřadů na Úřad a polemizuje s názorem, který k této otázce zaujal odvolací soud. Srozuměna není ani s rozhodnutím o nákladech řízení.

K dovolacímu přezkumu předložená otázka, zda výkon práva žalobkyně je či není v souladu s dobrými mravy, postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a nejde proto o otázku zásadního právního významu, pro jejíž řešení by bylo možno přiznat dovolání přípustnost ve smyslu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a C 71). Úvahu soudu založenou na aplikaci obč. zák. nelze zobecnit, má význam právě a jen pro projednávanou věc, neboť je v každém konkrétním případě podložena zcela jedinečnými zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím k situaci žalovaných - že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ byl navíc v rozhodnutích Nejvyššího soudu opakovaně podán (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ) a soudy v dané věci z jeho intencí nevybočily. Dovolací námitky žalobkyně, že zdravotní stav a sociální statut žalovaných, jakož skutečnost, že kolaudační rozhodnutí předložili pouze o několik měsíců později, je třeba posuzovat v rámci prominutí dluhu podle , v platném znění, a nikoliv v rámci kritérií obč. zák., jak učinily soudy, jsou z pohledu přípustnosti dovolání irelevantní; soudy postoj žalobkyně k možnosti upuštění od vymáhání vrácení příspěvku považovaly pouze za okrajové kritérium, které nemělo z hlediska úvah stran aplikace obč. zák. stěžejní význam.

Přípustnost dovolání podle nejsou způsobilé založit ani výhrady k nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. října 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m. proti žalovaným 1) K. K. a 2) M. K., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Č. B. - pobočky v T. ze dne 2. června 2005, č. j. -75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v P. rozsudkem ze dne 1. března 2005, č. j. -57, zamítl žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předcházející - žalobu též zamítající - rozsudek ze dne 26. října 2004, č. j. -22, Krajský soud v Č. B. - pobočka v T. usnesením ze dne 20. ledna 2005, č. j. -44, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Č. B. - pobočka v T. rozsudkem ze dne 2. června 2005, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaní uzavřeli dne 4. 10. 1989 s tehdejším ONV v P. smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle , v tehdy platném znění (dále jen „“), ve výši 50.000,- Kč. Ve smlouvě se kromě jiného zavázali provést výstavbu v souladu s platným stavebním povolením a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření smlouvy. Okresní úřad v P. výzvou ze dne 10. 4. 2000 vyzval žalované k předložení kolaudačního rozhodnutí do 28. 4. 2000. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno Městským úřadem v P. dne 19. 4. 2000 a následujícího dne nabylo právní moci. Vrácení poskytnutého příspěvku po žalovaných Okresní úřad v P. nepožadoval. Ke kolaudaci nedošlo ve stanoveném termínu z toho důvodu, že žalovaný si v dubnu 1999 zlomil kyčel a žalovaná se v říjnu 1999 podrobila operaci kyčelního kloubu. Žalovaný je od června 2000 ve starobním důchodu a pobírá měsíčně 8.553,- Kč, žalovaná je v důchodu od roku 1998 a výše jejího důchodu činí měsíčně 6.999,- Kč.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalobkyni sice vzniklo vůči žalovaným právo na vrácení poskytnutého příspěvku pro nedodržení termínu kolaudace, avšak výkon tohoto práva shledal v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), pro který je namístě právo žalobkyni odepřít. Konstatoval, že stavba byla dokončena, vydání kolaudačního rozhodnutí se zpozdilo pouze o několik měsíců a prodlení nastalo v důsledku vážných zdravotních potíží obou žalovaných. Současně přihlédl k jejich osobní a finanční situaci. Neztotožnil se s právním výkladem žalobkyně, že na Úřad nepřešlo právo rozhodnout podle vyhlášky o upuštění od vymáhání vrácení příspěvku. Současně zdůraznil, že podstata věci nespočívá v posouzení této otázky, nýbrž ve zvážení, zda poměry žalovaných a okolnosti nedodržení smluveného termínu kolaudace odůvodňují odepřít žalobkyni právo na vrácení příspěvku pro rozpor s dobrými mravy.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila správnost závěru, že v posuzovaném případě je výkon práva na vrácení poskytnutého příspěvku v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák.; obšírně se přitom vyjadřuje k otázce přechodu oprávnění upustit od vymáhání příspěvků z okresních úřadů na Úřad a polemizuje s názorem, který k této otázce zaujal odvolací soud. Srozuměna není ani s rozhodnutím o nákladech řízení.

K dovolacímu přezkumu předložená otázka, zda výkon práva žalobkyně je či není v souladu s dobrými mravy, postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a nejde proto o otázku zásadního právního významu, pro jejíž řešení by bylo možno přiznat dovolání přípustnost ve smyslu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a C 71). Úvahu soudu založenou na aplikaci obč. zák. nelze zobecnit, má význam právě a jen pro projednávanou věc, neboť je v každém konkrétním případě podložena zcela jedinečnými zjištěními, z nichž plyne - a to i s přihlédnutím k situaci žalovaných - že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ byl navíc v rozhodnutích Nejvyššího soudu opakovaně podán (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ) a soudy v dané věci z jeho intencí nevybočily. Dovolací námitky žalobkyně, že zdravotní stav a sociální statut žalovaných, jakož skutečnost, že kolaudační rozhodnutí předložili pouze o několik měsíců později, je třeba posuzovat v rámci prominutí dluhu podle , v platném znění, a nikoliv v rámci kritérií obč. zák., jak učinily soudy, jsou z pohledu přípustnosti dovolání irelevantní; soudy postoj žalobkyně k možnosti upuštění od vymáhání vrácení příspěvku považovaly pouze za okrajové kritérium, které nemělo z hlediska úvah stran aplikace obč. zák. stěžejní význam.

Přípustnost dovolání podle nejsou způsobilé založit ani výhrady k nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. října 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu