Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2967/2007

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Mgr. J. L., jako správce konkursní podstaty úpadkyně J. spol. s r. o.,  zastoupeného advokátem, proti žalované H. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 10.931.467,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 22. listopadu 2006, č. j. -100, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozsudkem pro zmeškání ze dne 28. července 2004 Městský soud v P. uložil žalované (H. P.) zaplatit žalobci (správci konkursní podstaty úpadkyně J. spol. s r. o.) částku 10.931.467,- Kč se čtyřprocentním  úrokem z prodlení od 8. srpna 2002 do zaplacení (bod I. výroku) a zastavil řízení ohledně 6% na úrocích z prodlení (bod II. výroku).

K odvolání žalované Vrchní soud v P. rovněž ve výroku označeným rozsudkem ze dne 22. listopadu 2006 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé.

Odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně zabýval omluvou zástupce žalované učiněnou telefaxovým podáním dne 27. července 2004 (jehož originál byl soudu předložen  28. července 2004 v 10.00 hod.), kterou rovněž neměl za důvodnou (vycházeje především z usnesení Nejvyššího soudu  uveřejněného pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen „R 38/2000“/).

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“), namítajíc, řízení je postiženo  vadou, která mohla mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Naplnění dovolacího důvodu dle spatřuje dovolatelka v tom, že její zástupce obdržel k prvnímu jednání ve věci 15. července 2004 a jednání se konalo 28. července 2004. Jelikož šlo o spor vyvolaný konkursem, nebyla dodržena třicetidenní lhůta od doručení k prvnímu jednání (, ) a neměl být proto vydán rozsudek pro zmeškání ( ).

Dovolací důvod uvedený v je podle dovolatelky dán proto, že rozsudek pro zmeškání nebyl důsledkem neomluveného zmeškání prvního jednání. V tomto ohledu dovolatelka - odkazujíc na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2005, sp. zn. (tento nález byl uveřejněn ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 38, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 163) - uvádí, že její právní zástupce se k prvnímu jednání ve věci řádně omluvil a že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán ani s přihlédnutím  k její  předchozí procesní aktivitě (vyjádření k žalobě z 13. února 2000).

Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Argumentaci, podle které šlo spor vyvolaný konkursem, připíná dovolatelka k dovolacímu důvodu dle , pro který dovolání podle nelze připustit  (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Z obsahového hlediska však jde o kritiku správnosti napadeného rozhodnutí v rovině zkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ( ), tedy o uplatnění (pro posouzení přípustnosti dovolání způsobilého) dovolacího důvodu dle Pro řešení této otázky shledává Nejvyšší soud dovolání také přípustným, a to se zřetelem ke své dosavadní judikatuře, z níž napadené rozhodnutí nevychází.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat.

Dle ustanovení Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou () žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Ustanovení § 118b odst. 1 pak zmiňuje ve výčtu věcí podléhajících tzv. zákonné koncentraci řízení také spory vyvolané konkursem.

Jak se podává ze žaloby a jak v napadeném rozsudku zmiňuje i odvolací soud, předmětem sporu byl požadavek správce konkursní podstaty na vydání peněžité náhrady za plnění  z neúčinného právního úkonu ve smyslu ustanovení , o konkursu  a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“).

Spory vyvolanými konkursem (tzv. incidenčními spory) jsou spory, které ve vlastním konkursním řízení nelze řešit (samo pro jejich řešení není způsobilé, protože sleduje jiný cíl, jímž je určité uspořádání právních vztahů), ač je podstatně ovlivňují, a k nimž by - nebýt konkursu - nedošlo (srov. k tomu body I. a XIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 170 /346/ a str. 192 /368/). Tomuto pojetí odpovídají - jak Nejvyšší soud uzavřel ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - i spory vyvolané neúčinností právních úkonů dlužníka ve smyslu ustanovení § 15 ZKV.

Soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích shodně vyšly z toho, že předvolání k jednání bylo žalované (jejímu zástupci s procesní plnou mocí) doručeno 15. července 2004 a první jednání se konalo 28. července 2004.

Z výše uvedeného plyne, že požadavek, aby předvolání k prvnímu jednání bylo žalované doručeno nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (jelikož šlo o věc ve smyslu ustanovení , konkrétně o spor vyvolaný konkursem), naplněn nebyl a v intencích ustanovení tak chyběl základní předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně závislých výroků o nákladech řízení ( ), s výjimkou výroku, jímž, soud prvního stupně zastavil řízení ohledně 6% na úrocích z prodlení) a potud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3  ).

S přihlédnutím k tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů neobstála  již z výše popsaných příčin, pokládal Nejvyšší soud za zbytečné zkoumat přípustnost, případně (následně) důvodnost, dovolání v rovině argumentace, kterou dovolatelka výslovně připíná k dovolacímu důvodu dle ustanovení

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V  Brně 3. října  2007

JUDr.  Zdeněk  K r č m á ř

předseda  senátu