Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 144/2021
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 150 030 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 77 500 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 000 Kč od 24. 6. 2021 do 6. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 500 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 57 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 030 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 77 500 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 000 Kč od 24. 6. 2021 do 6. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 500 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 57 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 030 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 150 030 Kč s odůvodněním, že byla účastníkem řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. spisová značka, které se týkalo úpravy poměrů nezletilých dětí žalobkyně, přičemž toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Naříkané řízení bylo zahájeno na návrh žalobkyně 30. 4. 2014 a skončilo až dne
13. 7. 2020 právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 23. 6. 2020, č. j. číslo jednací. Za způsobenou nemajetkovou újmu požaduje žalobkyně přiměřené zadostiučinění ve výši 150 030 Kč, které vypočetla tak, že požaduje 1 667 Kč za každý měsíc řízení (v prvních 24 měsících polovinu). Řízení nebylo dle žalobkyně zvlášť složité, na délce řízení se negativně nepodílela a zvýšení význam řízení se u ní presumuje, jelikož jde o spor týkající se výživného pro nezletilé děti.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání dospěla k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 77 500 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní částky o 20 % s ohledem na složitost projednávané věci. Naopak žalovaná přistoupila ke zvýšení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, neboť se jednalo o opatrovnické řízení. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.
3. Podáním ze dne 14. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 77 500 Kč zpět, neboť žalovaná v tomto rozsahu zadostiučinění v penězích poskytla. Z tohoto důvodu soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).
4. Soud postupoval podle § 115a, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, žalobkyně svůj nárok
u žalované uplatnila dne 23. 12. 2020, přičemž žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 74 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 77 500 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy pokrátila
o 20 % a zvýšila o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni.
7. Z podání ze dne 25. 5. 2016 soud zjistil, že žalobkyně v naříkaném řízení podala předsedovi soudu stížnost na průtahy a z odpovědi předsedy soudu ze dne 10. 6. 2016 soud zjistil, že stížnost žalobkyně na průtahy byla shledána jako důvodná.
8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 51 P 41/2014, soud zjistil následující skutečnosti.
-) Návrhem doručeným soudu dne 30. 4. 2014 se matka jméno příjmení proti otci jméno příjmení domáhala úpravy práv a povinností a vyměření výživného k nezletilým dětem.
-) 19. 5. 2014 soud obdržel doplnění žaloby.
-) 20. 5. 2014 soud obdržel vyjádření právního zástupce otce o převzetí zastoupení ve věci.
-) 10. 6. 2014 soud obdržel vyjádření otce k žalobě.
-) 12. 6. 2014 soud obdržel návrh otce na nařízení předběžného opatření.
-) 17. 6. 2014 soud obdržel vyjádření matky.
-) 19. 6. 2014 soud rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření a ustanovil nezletilým dětem opatrovníka.
-) 4. 7. 2014 soud obdržel vyjádření otce a žádost o nařízení jednání.
-) 17. 7. 2014 soud obdržel žádost otce o nařízení jednání.
-) 12. 8. 2014 soud znovu obdržel žádost otce o nařízení jednání.
-) 12. 9. 2014 soud obdržel návrh otce na vydání předběžného opatření.
-) 17. 9. 2014 soud rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření.
-) 23. 9. 2014 soud obdržel odvolání otce proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření.
-) 26. 9. 2014 soud obdržel doplnění odvolání otce.
-) 29. 9. 2014 soud obdržel další doplnění odvolání otce.
-) 9. 10. 2014 soud obdržel žádost otce o předložení spisu odvolacímu soudu.
-) 22. 10. 2014 soud obdržel opakovanou žádost otce o předložení spisu odvolacímu soudu.
-) 1. 12. 2014 soud obdržel zpětvzetí odvolání otce.
-) 1. 1. 2015 spis převzal nový soudce dle rozvrhu práce.
-) 12. 1. 2015 soud obdržel žádost otce o nařízení jednání.
-) 15. 1. 2015 soud předložil spis odvolacímu soudu.
-) 20. 1. 2015 soud obdržel žádost otce, aby odvolací soud odvolací řízení zastavil.
-) 21. 1. 2015 odvolací soud odvolací řízení zastavil.
-) 2. 2. 2015 soud obdržel žádost otce o nařízení jednání.
-) 16. 2. 2015 soud vyzval účastníky ke sdělení, na jaké adrese se nezletilé děti fakticky zdržují.
-) 17. 2. 2015 soud obdržel sdělení od otce.
-) 26. 2. 2015 soud obdržel sdělení od matky.
-) 10. 3. 2015 soud obdržel žádost otce o nařízení jednání.
-) 31. 3. 2015 soud vyslovil svoji místní nepříslušnost.
-) 13. 4. 2015 soud obdržel vyjádření matky ve věci.
-) 17. 4. 2015 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 5. 5. 2015 soud obdržel opakovanou žádost otce o další postup ve věci.
-) 14. 5. 2015 byl spis postoupen Okresnímu soudu v Břeclavi.
-) 20. 5. 2015 soud vyslovil nesouhlas s vyslovením místní nepříslušnosti.
-) 3. 6. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu.
-) 9. 7. 2015 byl spis vrácen prvostupňovému soudu bez věcného vyřízení, neboť rozhodnutí o místní nepříslušnosti nebylo správně doručeno.
-) 17. 7. 2015 soud vrátil spis Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby správně doručil své usnesení.
-) 28. 7. 2015 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 3. 8. 2015 soud opětovně vypravil rozhodnutí o místní nepříslušnosti.
-) 30. 9. 2015 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 21. 10. 2015 soud opětovně předložil spis odvolacímu soudu.
-) 5. 11. 2015 odvolací soud rozhodl tak, že nesouhlas s vyslovením místní nepříslušnosti je důvodný.
-) 19. 10. 2015 soud obdržel návrh matky na změnu příslušnosti soudu.
-) 2. 11. 2015 soud obdržel návrh matky na vydání předběžného opatření.
-) 9. 11. 2015 Okresní soud v Břeclavi vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl
o postoupení věci zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
-) 23. 11. 2015 soud obdržel návrh otce na nařízení předběžného opatření.
-) 26. 11. 2015 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 2. 12. 2015 soud rozhodl o návrhu otce a matky na vydání předběžného opatření.
-) 4. 12. 2015 byl celý spis postoupen zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
-) 11. 12. 2015 soud obdržel odvolání opatrovníka nezletilých dětí proti rozhodnutí
o návrhu na vydání předběžného opatření.
-) 14. 1. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu.
-) 6. 5. 2016 bylo odvolání odvolacím soudem odmítnuto, jelikož bylo podáno osobou neoprávněnou.
-) 26. 5. 2016 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 17. 6. 2016 soud rozhodl na základě žádosti matky o delegaci o postoupení věci Městskému soudu v Brně.
-) 30. 6. 2016 soud obdržel odvolání otce proti rozhodnutí o delegaci.
-) 27. 7. 2016 soud obdržel žádost otce o předložení spisu odvolacímu soudu.
-) 11. 8. 2016 soud obdržel oznámení o převzetí právního zastoupení matky.
-) 16. 8. 2016 soud obdržel další žádost otce o další postup ve věci.
-) 23. 8. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu.
-) 24. 8. 2016 odvolací soud rozhodl tak, že spis se nepostupuje Městskému soudu v Brně a zároveň soudu prvního stupně vytkl, že jednomu nezletilému dítěti stále nebyl ustanoven opatrovník.
-) 1. 9. 2016 soud obdržel vyjádření matky.
-) 7. 9. 2016 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 21. 9. 2016 soud obdržel opakovanou žádost otce o další postup ve věci.
-) 3. 10. 2016 soud nařídil jednání na 15. 12. 2016 a současně ustanovil opatrovníka nezletilým dětem.
-) 12. 10. 2016 soud obdržel odvolání opatrovníka nezletilých proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem, jelikož nezletilé děti mají trvalý pobyt v jiné obci a opatrovníkem by měla být tedy ustanovena tato obec.
-) 25. 10. 2016 soud předložil věc odvolacímu soudu.
-) 1. 10. 2016 odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
-) 14. 10. 2016 soud znovu rozhodl o ustanovení opatrovníka nezletilým dětem.
-) 7. 12. 2016 soud obdržel vyjádření opatrovníka nezletilých.
-) 9. 12. 2016 soud obdržel návrh otce na vydání předběžného opatření.
-) 12. 12. 2016 soud obdržel žádost otce o odročení jednání.
-) 12. 12. 2016 soud obdržel vyjádření matky.
-) 14. 12. 2016 soud odročil jednání na 27. 3. 2017.
-) 16. 12. 2016 soud rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatřen, téhož dne obdržel soud zpětvzetí návrhu otce na vydání předběžného opatření.
-) 22. 3. 2017 soud obdržel vyjádření otce ve věci.
-) 27. 3. 2017 proběhlo jednání a byl při něm vyhlášen rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů ohledně styku otce s nezletilými dětmi a dále bylo jednání odročeno na
13. 7. 2017, přičemž dále soud bude řešit otázku určení výživného. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno 4. 5. 2017.
-) 22. 5. 2017 soud obdržel vyjádření otce.
-) 29. 5. 2017 si soud vyžádal podklady ohledně příjmů otce od zaměstnavatelů a státních orgánů.
-) V období od 8. 6. 2017 až 10. 7. 2017 byly soudu doručeny podklady ohledně příjmů otce.
-) 13. 7. 2017 se konalo jednání a bylo odročeno na 17. 10. 2017 za účelem dalšího dokazování.
-) 11. 10. 2017 soud obdržel opravu žalobního návrhu z důvodu početní chyby.
-) 17. 10. 2017 se konalo jednání a bylo odročeno na 30. 1. 2018 za účelem dalšího dokazování.
-) 22. 11. 2017 si soud vyžádal další podklady ohledně příjmů otce, následně bylo soudu zasíláno větší množství podkladů ohledně příjmů otce.
-) 30. 1. 2018 se konalo jednání a bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání si dalších podkladů.
-) 31. 1. 2018 soud obdržel doplnění důkazů ze strany matky.
-) 30. 3. 2018 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci.
-) 26. 6. 2018 soud obdržel žádost otce o další postup ve věci a současně doplnění důkazů.
-) 23. 7. 2018 soud ustanovil ve věci znalce k vyčíslení hodnoty majetku otce.
-) 29. 11. 2018 soud obdržel zprávu znalce, že takto zadaný znalecký posudek nelze vypracovat, jelikož otec má velké příjmy z pokerových turnajů, přičemž neexistují podklady, na základě kterých by se dal jednoznačně vypočíst příjem otce.
-) 4. 2. 2019 soud obdržel vyjádření matky.
-) 5. 2. 2019 soud obdržel vyjádření otce.
-) 8. 2. 2019 soud obdržel návrh matky na vydání předběžného opatření.
-) 11. 2. 2019 soud obdržel vyjádření opatrovníka nezletilých.
-) 14. 2. 2019 soud rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření.
-) 28. 2. 2019 soud obdržel žádost otce o sdělení stavu řízení.
-) 25. 3. 2019 soud obdržel žádost matky o odročení jednání.
-) 29. 3. 2019 soud jednání odročil na 11. 6. 2019.
-) 6. 6. 2019 soud obdržel vyjádření matky ve věci.
-) 11. 6. 2019 se konalo jednání a bylo odročeno na 16. 7. 2019 za účelem závěrečných řečí.
-) 3. 7. 2019 soud obdržel zprávu opatrovníka nezletilých s návrhem na určení výživného.
-) 8. 7. 2019 soud obdržel závěrečná návrh matky.
-) 8. 7. 2019 soud obdržel závěrečný návrh otce.
-) 16. 7. 2019 se konalo jednání proběhlo a byl při něm vynesen rozsudek, kterým bylo upraveno výživné otce k nezletilým dětem. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno 24. 9. 2019.
-) 8. 10. 2019 soud obdržel odvolání otce.
-) 9. 10. 2019 soud obdržel odvolání matky.
-) 17. 10. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu.
-) 22. 10. 2019 odvolací soud vrátil spis bez věcného vyřízení, jelikož matku je nutné vyzvat k odstranění vad odvolání.
-) 31. 10. 2019 soud vyzval matku k odstranění vad odvolání.
-) 29. 10. 2019 soud obdržel žádost otce o dalším postupu ve věci.
-) 11. 11. 2019 soud obdržel doplnění odvolání matky.
-) 13. 11. 2019 soud obdržel žádost otce o dalším postupu věci.
-) 19. 11. 2019 soud předložil spis odvolacímu soudu, téhož dne soud obdržel vyjádření otce.
-) 20. 11. 2019 odvolací soud nařídil jednání na 29. 1. 2020.
-) 23. 1. 2020 soud obdržel vyjádření matky.
-) 29. 1. 2020 se konalo jednání a rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo vypraveno 24. 2. 2020.
-) 30. 3. 2020 soud nařídil jednání na 23. 6. 2020.
-) 23. 4. 2020 soud obdržel vyjádření matky.
-) 23. 6. 2020 se konalo jednání, byla při něm učiněna dohoda mezi rodiči, kterou následně soud schválil. Písemné vyhotovení rozsudku, kterým byla schválena dohoda, bylo vypraveno 13. 7. 2020. Právní moc nastala téhož dne.
-) 15. 7. 2020 bylo do rozsudku vydáno opravné usnesení.
-) 17. 8. 2020 bylo do opravného usnesení vydáno opravné usnesení.
9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.
11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).
12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již
v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se
s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).
15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení., jelikož opatrovnické řízení dlouhé déle než 6 let lze považovat za nepřiměřeně dlouhé. V řízení taktéž došlo na počátku řízení k neodůvodněné nečinnosti, kdy první jednání ve věci se konalo až 15. 12. 2016, tedy téměř tři roky po zahájení řízení. Do té doby se soud zabýval pouze procesními otázkami, kdy chybně vyslovil místní nepříslušnost a po vyslovení nesouhlasu mu byl spis vrácen. Následně došlo k chybnému ustanovení opatrovníka nezletilých a soud taktéž nesprávně doručoval, na což následně upozornil odvolací soud a spis musel být vrácen bez věcného vyřízení k dalším úkonům. Žalobkyně se taktéž proti nečinnosti bránila stížností na průtahy, přičemž tato stížnost byla předsedou soudu vyhodnocena jako důvodná.
16. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 77 500 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud
k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.
17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
18. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni, trvalo od 30. 4. 2014 do 13. 7. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tedy 74 měsíců.
19. Posuzované řízení nebylo složité po hmotněprávní stránce, jelikož se jednalo o běžný spor týkající se úpravy poměrů nezletilých dětí, avšak bylo mimořádně komplikované po procesní stránce, kdy bylo nutné provést velké množství listinných důkazů k prokázání příjmů otce, který je profesionálním pokerovým hráčem, účastní se pokerových turnajů v různých zemích a má značné a nahodilé příjmy od různých institucí. Sám soud si vyžádal zprávy od desítky různých institucí od bank po kasina, které následně soudu zaslaly větší množství listin, se kterými se soud musel vypořádat. Soud se v dané věci pokusil i zadat znalecký posudek na ohodnocení majetku otce, avšak znalec soudu sdělil, že takový znalecký posudek nelze vyhotovit, jelikož k některým příjmům otce žádné doklady neexistují a nelze je tedy věrohodně ověřit. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že účastníci opakovaně činili návrhy na vydání předběžných opatření, se kterými se soud musel vždy vypořádat ve lhůtě do 7 dnů.
20. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, naopak soud urgovala k rychlejšímu postupu a podala taktéž stížnost na průtahy, která byla vyhodnocena jako důvodná.
21. Pokud se jedná o postup soudu, tento byl od počátku nekoncentrovaný a nekonzistentní. První jednání ve věci se konalo téměř po třech letech, přičemž na počátku se soud zabýval pouze procesními otázkami. Následně soud vyslovil svoji místní nepříslušnost, spis mu byl však po nesouhlasu vrácen. Soud následně chybně doručoval, musel rozhodnutí doručovat znovu, taktéž byl chybně ustanoven opatrovník, na což upozornil až odvolací soud. Ve věci byl taktéž konečný rozsudek ve věci odvolacím soudem zrušen a následně byl spor ukončen dohodou.
22. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011,
Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jednalo o věc opatrovnickou a vyšší význam pro žalobkyni se tedy presumuje.
23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, jelikož soud neshledal důvody pro zvýšení této základní částky. Délka řízení byla nepřiměřená, avšak ne extrémně a délka řízení nebyla způsobena pouze postupem soudu, ale i objektivními skutečnostmi, kdy řízení bylo procesně složité a soud musel opakovaně rozhodovat o návrzích na nařízení předběžného opatření.
24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 2 měsíců částku 77 500 Kč. Stejně jako žalovaná soud konstatuje, že základní částku je pak třeba s ohledem na zejména procesní složitost věci snížit o 20 % a zvýšit základní částku o 20 % za zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Na rozdíl od žalované soud dále základní částku zvýšil o 20 % za postup soudu v řízení, který byl od počátku nekoncentrovaný, účastníci opakovaně soud urgovali k dalšímu postupu, ten však na uvedené výzvy nereagoval a v řízení postupoval liknavě. Nelze taktéž přehlédnout, že soud v řízení často chyboval, když nejprve chybně rozhodl o místní nepříslušnosti, následně chybně rozhodl o delegaci, která byla taktéž zrušena a zrušen byl taktéž i konečný rozsudek ve věci. Za přiměřené zadostiučinění tedy soud považuje částku 93 000 Kč.
25. Žalovaná již plnila částkou 77 500 Kč, soud proto ve výroku II. přiznal žalobkyni rozdíl uvedených částek a co do zbytku žalobu ve výrok III. zamítl. Žalobkyni dále přísluší zákonný úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná plnila, jelikož žalobkyně svůj nárok uplatnila dne
23. 12. 2020, šestiměsíční lhůta k projednání nároku uplynula dne 23. 6. 2021 a následující den se žalovaná dostala do prodlení, ve kterém byla až do dobrovolného plnění, tedy do 6. 9. 2021. Dále žalobkyni přísluší zákonný úrok z prodlení z částky přiznané soudem od data prodlení, tj. 24. 6. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč, odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a náhrada DPH ve výši 21 % Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 14 342 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.) Soud zástupci žalobkyně nepřiznal odměnu za úkon sepis žádosti k ministerstvu spravedlnosti, jelikož podle § 31 odst. 4 zákona za tento úkon nepřísluší odměna.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.