Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1170/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. f. Č. r., zastoupenému advokátem, proti žalovanému JUDr. J. D., advokátu, se sídlem, jako správci konkursní podstaty úpadkyně „A.G.R.A.R. – K.F., spol. s r. o.“ v likvidaci, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 25. února 2005, č. j. -360, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2002, č. j. -260, Krajský soud v H. K. zamítl žalobu, kterou se žalobce (P. f. Č. r.) domáhal po žalovaném (správci konkursní podstaty úpadkyně „A.G.R.A.R. – K.F., spol. s r. o.“ v likvidaci), vyloučení ve výroku označených movitých věcí a nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a zamítl žalobcův návrh na nařízení předběžného opatření (bod II. výroku).

Soud k zamítavému výroku ve věci samé uvedl, že část věcí sepsána nebyla, další část byla ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučena a zbytek správce konkursní podstaty zpeněžil po zahájení řízení o vylučovací žalobě. U zpeněžených věcí má žalobce právo domáhat se výtěžku zpeněžení a v případě úspěchu i žádat náhradu škody, která mu zpeněžením vznikla.

K odvolání žalobce Vrchní soud v P. v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 25. února 2005 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že již zjištění soudu prvního stupně, že věci, jejichž vyloučení se žalobce domáhá, se v konkursní podstatě již nenacházejí, postačuje k potvrzení odvoláním napadeného rozhodnutí. Žaloba by se totiž v takovém případě mohla týkat již jen peněžní částky odpovídající hodnotě věcí. S poukazem na obsah spisového materiálu však odvolací soud dospěl k závěru, že věci byly ve vlastnictví úpadce a jako takové je správce konkursní podstaty správně sepsal.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a (dále též jen „“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel uvádí, že věci převedl smlouvou č. 952/94 (dále též jen „privatizační smlouva“) podle na Slavomíra Krajhanzla, který byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v H. K. ze dne 27. listopadu 2000, sp. zn. , zavázán k úhradě kupní ceny z této smlouvy ve výši 30.397.019,40 Kč.

Dovolatel se samostatnou žalobou domáhá určení, že vlastníkem věcí je nadále S. K., který ovšem věci neplatně převedl na pozdější úpadkyni, do jejíž konkursní podstaty byly sepsány. S věcmi, které na ni nepřešly, nemohla pozdější úpadkyně platně nakládat a po podání vylučovací žaloby bylo jejich zpeněžení žalovaným v rozporu s ustanovením , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a ZKV (nedošlo ke zpeněžení ve veřejné dražbě). Věci nepatří do konkursní podstaty úpadkyně a musí s nimi být nakládáno jako s majetkem zajišťujícím pohledávky vůči úpadkyni.

Přípustnost dovolání dovozuje dovolatel z toho, že napadené rozhodnutí řeší otázku neplatnosti nakládání s majetkem v konkursu v rozporu s hmotným právem (jelikož odvolací soud uzavřel, že právní úkony správce konkursní podstaty jsou platné proto, že dovolatel s převodem majetku na pozdější úpadkyni údajně souhlasil).

Dovolatel zdůrazňuje, že jeho statutární orgán k machinacím S. K. nedal souhlas a jmenovaný je provedl v rozporu s privatizační smlouvou. Za správný považuje závěr Krajského soudu v H. K., vyslovený ve výše označeném rozsudku sp. zn. , podle kterého je nutné vztáhnout na úkony jmenovaného při převodu majetku ustanovení § 265 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), z čehož plyne, že vlastníkem majetku je S. K., nikoli úpadkyně. Dovolatel uzavírá, že úkony jmenovaného byly provedeny v rozporu s dobrými mravy i s privatizační smlouvou a nepožívají právní ochrany, že nedal souhlas k manipulaci s privatizovaným majetkem a že právní úkony žalovaného při zpeněžování majetku jsou absolutně neplatné a nemohou být důvodem pro zamítnutí vylučovací žaloby.

Žalovaný ve vyjádření má za to, že dovolateli nesvědčí právo,. jež by vylučovalo zařazení věcí do soupisu majetku konkursní podstaty.

Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení a c/ (ustanovení , na něž odkazuje dovolatel, upravuje přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání, kdežto v posuzované věci jde o rozsudek ve sporu vyvolaném konkursem).

O případ uvedený v pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu oproti svému mínění nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle , rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatel sice v dovolání uplatňuje způsobilý dovolací důvod (dle ), řešení otázky, zda v konkrétním případě není možno vyhovět vylučovací žalobě proto, že věci, jejichž vyloučení se dovolatel domáhá, se v konkursní podstatě již nenacházejí (část nebyla vůbec sepsána a další část byla z konkursní podstaty vyloučena a zbytek byl zpeněžen) nemá (a to i s přihlédnutím k výrazně skutkovému charakteru takových závěrů) judikatorní přesah. Totéž platí pro posouzení, zda v konkrétním případě byl převod uvedeného majetku ze S. K. na pozdější úpadkyni absolutně neplatný.

Z dovolání (stejně jako z předchozího obsahu spisu) se nadto podává, že dovolatel vlastnické ani jiné právo k věci, jež by jej samotného opravňovalo s věcí nakládat, netvrdí, pokládaje za vlastníka věcí S. K. Nejvyšší soud přitom již v rozsudku uveřejněném pod číslem 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. např. dále důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 27/2003, 9/2005 a 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Řešení otázek, pro něž dovolatel žádá připustit dovolání, by za této situace nebylo významné ani pro věc samu.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2007

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu