Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2039/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 22.761,- Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že žalované město mu způsobilo škodu tím, že mu nevydalo potvrzení o skutečnosti, že je uživatelem bytu č. 4 ve druhém podlaží domu v K. ve vlastnictví žalovaného, a tím mu znemožnilo získat dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení a sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie – za období od října 1998 do srpna 2000.

Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozsudkem ze dne 6. 4. 2004, č. j. -128, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci původně svědčilo právo osobního užívání předmětného bytu (jež bylo zrušeno rozhodnutím soudu s podmínkou poskytnutí náhradního bytu nebo náhradního ubytování), poté se na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 2. 1999 uzavřené se žalovaným městem jako pronajímatelem stal jeho nájemcem, a to na dobu určitou od 1. 3. 1999 do 28. 2. 2000. Žalobce dne 10. 8. 1998 podal u Okresního úřadu v Bruntále první žádost o výplatu příspěvku na bydlení, která byla zamítnuta pro nedoložení nájemního vztahu a rozhodných příjmů. Druhé žádosti žalobce ze dne 20. 10. 1999 bylo vyhověno přiznáním příspěvku na bydlení ve výši 792,- Kč za dobu od 1. 10. 1999 do 28. 2. 2000, příspěvku ke zvýšení nájemného ve výši 84,- Kč za dobu od 1. 10. 1999 do 31. 12. 1999 a sociálního příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie ve výši 159,- Kč za období od 1. 10. 1999 do 31. 12. 1999. Žádost ze dne 3. 4. 2000 byla Okresním úřadem v Bruntále zamítnuta s odůvodněním, že žalobce nedoložil doklady o užívání bytu. Soud prvního stupně po provedeném dokazování podřadil skutkový stav pod ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. a dospěl k závěru, že žalobce i přesto, že byl k prokázání svých tvrzení v průběhu řízení vyzván a poučen o následcích nesplnění této výzvy, neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalované město mu na jeho žádost - pro účely dávek státní sociální podpory - nevystavilo potvrzení o tom, že je nájemcem či oprávněným uživatelem předmětného bytu, a že vůbec relevantním způsobem požádal o vyhotovení tohoto dokumentu. Jednání s pracovníky realitní kanceláře R., která spravovala majetek žalovaného, pak není jednáním s osobou oprávněnou jednat za žalovaného. Navíc se žalobce po žalovaném domáhal příspěvku na bydlení mimo jiné za období od 20. 10. 1999 do 28. 2. 2000 i přesto, že za tuto dobu mu byl příspěvek přiznán.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, č.j. -171, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Správným shledal jeho závěr, že žalobce přes řádnou výzvu a poučení neprokázal, že se žalované město dopustilo tvrzeného protiprávního jednání, tj. že by odmítlo dát žalobci potvrzení o existenci nájemního vztahu, a že na tomto závěru nemůže nic změnit ani existence mandátního vztahu mezi žalovaným a realitní kanceláří R. ani okolnost, že později žalované město uznalo, že nájemní smlouva se žalobcem je časově neomezená. Odvolací soud dále uvedl, že žalobcem požadované provedení důkazů výslechem svědkyň D. a B. by nemělo pro posouzení věci žádný právní význam, neboť P. D. je pracovnicí uvedené realitní kanceláře, nikoli žalovaného, a i výpověď B. B. by byla pro zjištění skutkového stavu nadbytečná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a za otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí považuje „skutečnost, zda jednání realitní kanceláře, která pro město pracuje na základě mandátní smlouvy, lze zároveň považovat za jednání města, když v tomto případě jde o přímé zastoupení, ze kterého vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému“. Žalobce vytýká rozsudku odvolacího soudu vady řízení podle , které měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud totiž zamítl jeho důkazní návrhy výslechem dvou svědkyň a předložením mandátní smlouvy k prokázání tvrzení, že P. D. odmítla žalobci vydat potvrzení o existenci nájemního vztahu mezi účastníky řízení s poukazem, že je notorický neplatič, B. B. by jako svědek zesměšňujícího jednání vůči osobě žalobce uvedené potvrdila, a že mezi realitní kanceláří R. a žalovaným existoval mandátní vztah, přímé zastoupení, a jednání mandatáře je tedy možné považovat přímo za jednání žalovaného. Navíc v nájemní smlouvě ze dne 24. 2. 1999, na základě níž se žalobce stal nájemcem předmětného bytu, je jako pronajímatel uvedeno žalované město v zastoupení realitní kanceláře R., proto ta jako přímý zástupce mohla uvedené potvrzení vydat. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Již odtud plyne, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle písm a) , kterým jak soudu prvního stupně tak odvolacímu soudu vytýká vady řízení (že neprovedly důkazy předložením mandátní smlouvy a výslechem svědkyň P. D. a B. B.), je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže.

Současně je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkových zjištění a skutkových závěrů, na něž odvolací soud aplikoval právo. I když se odvolací soud především k námitkám žalobce zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí právním vztahem žalovaného města a realitní kanceláře R. a z posouzení mandátního vztahu dovodil, že nedošlo k porušení právní povinnosti, nelze přehlédnout, že rozhodnutí o zamítnutí žaloby je odůvodněno i dalšími skutečnostmi. K první žádosti žalobce nedoložil úřadu výši příjmu, takže nárok na uplatněné dávky mu nemohl být přiznán ani z tohoto důvodu. Jeho druhé žádosti bylo pro další období (20. 10. 1999 do 28. 2. 2000) vyhověno, tedy žalobci nevznikla tvrzená škoda, a konečně u žádosti poslední nic žalobci nebránilo doložit nájemní vztah existujícími dokumenty. Jestliže jde ve všech třech případech o samostatně stojící důvody pro zamítnutí žaloby, jejichž správnost dovolatel nenapadá, pak je zřejmé, že ani řešení jím vymezené právní otázky by se v jeho poměrech nemohlo projevit kladným způsobem (srov. rozsudek NS ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu