Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 468/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro P. jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.2.2005, č.j. -55 zamítl žalobu o zaplacení 6,984.008,82 Kč a rozhodl o nákladech tohoto řízení.

Městský soud v P. rozsudkem ze dne 4.10.2005, č.j. -73 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil však výrok o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že poukazovala-li žalobkyně na to, že účastníkům bylo zřejmé, které pohledávky, byly smlouvou o postoupení pohledávek postupovány a že soud neprovedl důkazy, jimiž měla být objasněna vůle stran, pominul tím skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávek má být určitá a konkrétní, aby z ní bylo jednoznačně a srozumitelně zřejmé, jaká konkrétní pohledávka a v jaké výši byla smlouvou postupována a takto musí být individualizována každá postupovaná pohledávka, je-li postupováno více objednávek.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že smlouva o postoupení pohledávek může být uzavřena v písemné formě ( obč. zák.) a proto nepostačuje shodná představa obou smluvních stran o postupovaných pohledávkách, nevyplývá-li tato skutečnost ze smlouvy. Tento nedostatek nelze zhojit odkazem na jinouu, která není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, ani provedením dokazování, jímž by měl být obsah vůle postupitele a postupníka prokázán.

Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, když pohledávky, které měly být postoupeny, nebyly specifikovány a odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. řešící stejnou problematiku.

Dovoláním ze dne 10. 2. 2006 žalobkyně napadla výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobkyně v podstatě namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, neboť neobsahuje konkrétní specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek tvořících „balík“ a nelze odkázat na jinouu – přílohu smlouvy.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýkala, že neprovedl výklad obsahu smlouvy o postoupení pohledávek dle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., resp. § 266 obch. zák., jímž by mohly být odstraněny pochybnosti o neurčitosti smlouvy. Dovolatelka je toho názoru, že předmětné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 2. 2002 a její příloha č. 1, v níž byly specifikovány pohledávky postupitele Fakultní nemocnice O., vůči žalobci v celkové výši 14,809.629,- Kč (úrok z prodlení) a ze soudu předložené specifikace v podání ze dne 17. 12. 20025 jednoznačně vyplývá, jaká konkrétní část byla předmětem postoupení a to že úmyslem postupitele bylo postoupit část úroků z prodlení v celkové výši             6,984.008,82 Kč vyúčtovaných žalované fakturou č. 480024 v celkové výši 14,809.629 Kč.

V závěru dovolání žalobkyně uvedla, že v praxi nejsou postupované pohledávky specifikovány v samotné smlouvě o postoupení pohledávek, ale jsou konkretizovány v přílohách smlouvy a jsou součástí smlouvy. Právní názor soudů obou stupňů, že pokud seznam dílčích postupovaných pohledávek není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, jde o smlouvu neurčitou a tedy neplatnou, je nepřijatelný a formalistický.

Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 24. 3. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že dovolání není důvodné, neboť smlouva o postoupení pohledávek, není určitá. Pohledávka postoupená žalobkyni tvořila pouze část pohledávek Fakultní nemocnice O. (postupitele), a tato část pohledávek nebyla ve smlouvě blíže určena, neboť přílohou smlouvy byl pouze seznam faktur, který byl přehledem všech pohledávek postupitele vůči žalované a nebylo určeno, jaká část postupovaných pohledávek je tvořena konkrétními pohledávkami a jakou část tvoří úrok z prodlení. Žalovaná je proto toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a odvolací soud posoudil věc správně.

Vzhledem k tomu žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů včetně DPH.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a tím bylo dovolání též sepsáno (, a 4 a ).

Dovolací soud se poté zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, kdy odvolací soud posoudil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání přípustné podle ustanovení , na něž dovolatel též v dovolání odkázal.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení je tedy spojena se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce a z toho vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci ( ) a nikoliv již námitky brojící proti nesprávnostem ve skutkových zjištěních ( ), popř. proti tzv. jiným vadám řízení ( ). V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ustanovení  , neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a proto jsou pro závěr dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelka v dovolání konkrétně uplatnila způsobilý dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci. Z obsahového vymezení uplatněného právního důvodu vyplývá, že dovolatelka především nesouhlasí se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 14. 2. 2002 neobsahuje specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek a teprve následně s právním posouzením věci (za jí tvrzeného a nabízeného skutkového stavu věci by pak byla věc odlišně právně posouzena).

Shora bylo již vyloženo, že při posuzování přípustnosti dovolání dle ustanovení nejsou mj. způsobilým dovolacím důvodem výtky týkající se event. nesprávností ve skutkových zjištěních a proto dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání není přípustné.

Pokud odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek neobsahovala specifikaci postupovaných pohledávek, pak je jeho právní závěr, že tato smlouva (právní úkon) je podle obč. zák. neplatný pro neurčitost v souladu s hmotným právem a ani z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že by dovolání bylo přípustné podle ust.

Dovolací soud pro úplnost pokládá za vhodné ještě uvést, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek ve výši 6,984.008,82 Kč obsahovala v příloze č. 1 seznam všech pohledávek (faktur) postupitele (Fakultní nemocnice O.) a z nich vyplývajících úroků z prodlení za žalovanou v celkové výši 14,809.629 Kč, aniž by byly označeny pohledávky, které tvořily celkovou sumu postupovaných pohledávek a toto určení žalobce učinil až v podání soudu ze dne 17. 12. 2002, přičemž tato s tímto určením nebyla součástí smlouvy. V této souvislosti pak dovolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996 sp. zn. , publikovaný v Soudních rozhodnutích č. 6/97, podle něhož jde-li o právní úkon, u něhož je pro jeho platnost vyžadována písemná forma, což podle obč. zák. platí pro smlouvu o postoupení pohledávky, musí určitost projevu vůle vyplývat z obsahuy, na níž je právní úkon zachycen a nedostačuje, že účastníkům je zřejmé, co tvoří obsah smlouvy, není-li tento obsah seznatelný z jejího textu; od tohoto názoru se dovolací soud nemá důvod v posuzované věci odchýlit.

Pokud dovolatelka napadla též výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je dovolací soud nucen konstatovat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (byť je obsažen v rozsudku) nevyplývá z ust. , ani z ust.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto podle v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalované k rukám jejího advokáta 162.238,65 Kč (, , , a 15, a vyhl. č. , ve znění účinném do 31. 8. 2006, a 3 vyhl. č. , ve znění účinném do 31. 8. 2006, – DPH).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. září  2007

JUDr.  Ing.  Jan  Hušek

předseda  senátu