Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3318/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. -77, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. března 2006, č. j. -65, jímž tento sodu zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu, kterou by žalovaná prodala žalobci pozemek katastrální území K., a dále rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu, kterou by žalovaná prodala žalobci shora uvedené pozemky, neboť se žalovanou uzavřel dne 3. 12. 2001 nájemní smlouvu o užívání těchto pozemků, v níž si smluvní strany ujednaly, že žalovaná uzavře nejpozději do 31. 10. 2002 se žalobcem kupní smlouvu o prodeji předmětných pozemků za cenu 1.051.200,- Kč, na níž bude započteno zaplacené nájemné ve výši 96.360,- Kč. Po uzavření nájemní smlouvy žalobce se souhlasem žalované zahájil na předmětných pozemcích stavbu tenisových kurtů a když se přiblížil termín pro uzavření kupní smlouvy, připravil žalobce znění této smlouvy a dopisem ze dne 21. 10. 2002, doručeným žalované dne 24. 10. 2002, žalovanou vyzval k jejímu uzavření, jež však odmítla kupní smlouvu uzavřít. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, pokud se týká uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, jenž dovodil, že došlo k promlčení práva domáhat se určení obsahu budoucí kupní smlouvy soudem, byla-li žaloba podána k soudu dne 11. 5. 2004 a k promlčení tohoto práva došlo dne 24. 10. 2003. Přestože odvolací soud přisvědčil námitce odvolatele (žalobce), že aplikace obchodního zákoníku soudem prvního stupně na předmětný vztah nemá oporu v provedeném dokazování, uzavřel, že ať už by soud prvního stupně daný právní úkon posuzoval podle a násl. obchodního zákoníku, jak ostatně učinil,  či podle , musel by vždy nutně dojít k závěru, že nárok žalobce je promlčen, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná v rozhodné době kupní smlouvu odmítala uzavřít.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 12. března 2007, napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a své dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu uvedenému v ust. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a důvodu uvedenému v ust. , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že soudy obou stupňů opominuly skutečnost vyplývající z dopisu ze dne 25. 11. 2002, č. j. 2479/2002/2002-Š, adresovaného žalobci, v němž žalovaná sděluje, že „v současné době nelze kupní smlouvu  na předmětné pozemky uzavřít, neboť ještě k dnešnímu dni nebylo vloženo Městské části P. vlastnické právo k pozemkům, které tato získala Dohodou o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání uzavřenou dne 27. 8. 2001. Městská část tedy není vlastníkem předmětných nemovitostí…“. Dovolatel je přesvědčen, že z citovaného dopisu vyplývá, že dne 25. 11. 2002 nebyla žalovaná vlastníkem předmětných pozemků a nebyla tak způsobilá k uzavření kupních smluv na předmětné pozemky. Pokud soudy i přes skutečnost, že žalovaná k předmětným pozemkům neměla vlastnické právo, dovodily, že již v tuto dobu běžela promlčecí doba, v rámci které se měl žalobce domáhat svého práva, je tento jejich závěr nesprávný.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a „věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení“.

Žalovaná se, jak je zřejmé z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními a c)

V posuzované věci není dovolání podle ust. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.

V projednávané věci dovolatelka v dovolání výslovně neformulovala otázku, se kterou by spojovala zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Dovolatelka uplatnila jako dovolací důvod vadu řízení, které se soudy obou stupňů měly dopustit tím, že opominuly skutečnost vyplývající z dopisu ze dne 25. 11. 2002, č. j. 2479/2002/2002-Š, adresovaného žalobci, v němž žalovaná sděluje, že „v současné době nelze kupní smlouvu  na předmětné pozemky uzavřít, neboť ještě k dnešnímu dni nebylo vloženo městské části P. vlastnické právo k pozemkům, které tato získala Dohodou o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání uzavřenou dne 27. 8. 2001. Městská část tedy není vlastníkem předmětných nemovitostí…“, a dále nesprávné právní posouzení věci, a to promlčení nároku žalobce na uzavření kupní smlouvy na převod předmětných pozemků. Dovolatel je totiž přesvědčen, že z citovaného dopisu vyplývá, že dne 25. 11. 2002 nebyla žalovaná vlastníkem předmětných pozemků a nebyla tak způsobilá k uzavření kupních smluv na předmětné pozemky, a proto soudy, pokud dovodily, že již v tuto dobu běžela promlčecí doba, v rámci které se měl žalobce domáhat svého práva, věc nesprávně posoudily.

K tomu je třeba dodat, že dovolací důvod obsažený v ust. , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže založit přípustnost dovolání podle , a Nejvyšší soud České republiky k ní proto přihlédnout nemohl, i kdyby touto vadou bylo řízení skutečně postiženo, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží jen v případě, že dovolání je již jinak přípustné ( věta druhá ).

Je-li přípustnost dovolání podle teprve zvažována, nemůže být námitka vady řízení pro posouzení přípustnosti dovolání tedy právně relevantní.

Z obsahového vymezení dovolací námitky ( ) je ovšem zřejmé, že dovolatel neuplatnil námitku vady řízení, nýbrž brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, neboť z dopisu ze dne 25. 11. 2002, č. j. 2479/2002/2002-Š, je dle jeho názoru „zcela jednoznačné“, že dne 25. 11. 2002 nebyla žalovaná vlastníkem předmětných pozemků a nebyla tak způsobilá k uzavření kupních smluv na předmětné pozemky, a proto v tuto dobu nemohla běžet promlčecí doba. Dovolatel tím však brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění, a teprve následně proti právnímu posouzení věci, tj. promlčení. Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení však nemůže měnit; lze jej sice napadnout námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle ust. a b) - přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve podle ust. zvažována, nemůže být námitka směřující proti skutkovým zjištěním pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodná.

Pokud tedy dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje rovněž správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozuje odlišný skutkový stav, nemůže tato námitka, jak výše uvedeno, založit přípustnost dovolání podle

Dovolací soud dále s ohledem na shora uvedené neshledal, že by za uvedených skutkových okolností bylo právní posouzení věci, a to promlčení práva domáhat se určení obsahu budoucí kupní smlouvy, provedené odvolacím soudem i soudem prvního stupně bylo v rozporu s hmotným právem a tím byla eventuelně založena přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř, neboť námitka, že žalovaná nebyla vlastníkem předmětných pozemků není z hlediska posuzování promlčení uvedeného práva relevantní.

Dovoláním žalobce napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé.

V ust. , a jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle ust. přípustné, a dovolání  proto podle ust. , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a a s přihlédnutím k tomu, že žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2007

JUDr. Ing. Jan  H u š e k

předseda senátu