Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2562/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 1. 2005, č. j. -4, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle svého rozsudku ze dne 25. 8. 2004, č. j. -16, k vydobytí pohledávky 53.600,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 1. 12. 2003 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 2.150,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. M., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že povinná je podle označení v návrhu na nařízení exekuce i podle toho, jak se sama označila v odvolání, tím subjektem, jemuž byla vykonávaným titulem uložena povinnost. Tvrzení, že oprávněný nemá proti ní žádný důvodný nárok, měla uplatnit v nalézacím řízení; v řízení o nařízení exekuce takové námitky se podle odvolacího soudu zkoumat nemohou.

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které pokládá za právně významné, povinná namítá, že soudní exekutorka exekučním příkazem rozhodla o provedení exekuce srážkami ze mzdy, ve skutečnosti však exekuci provedla přikázáním pohledávky z účtu povinné u označeného peněžníhou, na který je jí poukazována mzda. V důsledku takového postupu nebylo dodrženo ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), takže dovolatelka se ocitla zcela bez prostředků; z uvedeného vyvozuje, že „výkon rozhodnutí byl nařízen a proveden v rozporu se zákonem.“ Odvolacímu soudu dále vytýká, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že se v odvolání sama označila za povinnou; učinila tak však „v intencích usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5.“ Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda právo není prekludováno.

Námitka dovolatelky, že odvolací soud ji považoval za povinnou proto, že vycházel z jejího procesního označení v odvolání, není opodstatněná. Z odůvodnění napadeného usnesení se totiž podává, že závěr o věcné legitimaci povinné (správně) opřel o podkladový rozsudek, jinak řečeno, osobu, proti níž oprávněný směřoval návrh na nařízení exekuce, ztotožnil s osobou zavázanou exekučním titulem.

Zbývající výtky dovolatelky se soustřeďují výlučně na tu fázi exekučního řízení, v níž jde o provádění exekuce; pro vyslovení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení o nařízení exekuce, jsou  bezcenné.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení , Nejvyšší soud dovolání odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu