Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3332/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil v napadené části rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla předmětná žaloba zamítnuta a rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení žalované a státu. Zároveň rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud předně v řízení o odvolání nepřipustil další žalobkyní navržené důkazy, neboť v systému neúplné apelace by se jednalo o nepřípustné novoty, přičemž žalobkyně netvrdila, že by na její straně byl dán kterýkoliv z kvalifikovaných důvodů podle ust. až e) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobkyně přitom byla v řízení před soudem prvního stupně řádně poučena dle ust. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a korespondují s obsahem spisu. Taktéž právní závěry, k nimž soud prvního stupně na podkladě skutkových zjištění dospěl, jsou správné. V předmětném sporu žalobkyně zejména nesplnila jednu ze svých procesních povinností, jíž je povinnost podepřít svá tvrzení způsobilými důkazy tak, aby dostála své procesní odpovědnosti za výsledky dokazování. Stanovisko žalobkyně o přenesení důkazního břemene na žalovanou pak postrádá oporu zákona.

Dne 17. července 2006 podala proti tomuto rozsudku žalobkyně osobně dovolání, které bylo na výzvu soudu nahrazeno podáním sepsaným advokátem ze dne 18. června 2007. Žalobkyně se dovolává výslovně do všech výroků napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít z následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Po podrobném vylíčení již před soudy obou stupňů uplatněných skutkových okolností případu, týkajících se především nesrovnalostí ve vedení účetnictví občanského sdružení „Agentura C.“, a tvrzení o nesprávnosti rozdělení zisku tohoto sdružení mezi žalobkyni a žalovanou, napadá dovolatelka postup nalézacího soudu spočívající v opomenutí hodnocení výslechu svědka Ing. R. K., jenž vedl účetnictví sdružení. Soud prvního stupně dle dovolatelky dále vyřešil nesprávně otázku důkazního břemene, neboť bylo na žalované, aby prokázala opak důkazy podepřeného tvrzení žalobkyně, že „ze sdružení obdržela maximálně 78.000,-Kč za oba roky 2000 a 2001“. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná s tím, že tvrzení uvedená v dovolání týkající se žaloby podané v roce 2003 nic nového nepřinesla a že vše bylo v soudním řízení doloženo znaleckými posudky, svědeckými výpověďmi i písemnými materiály. Bylo prokázáno, že účetního si zvolily souhlasně obě účastnice řízení a že peníze bez dokladů přebíraly obě. Na základě těchto faktů nebyl soudní znalec schopen sdělit, kolik peněz si která z účastnic ponechala, a proto v tomto ohledu zamítnutí žaloby z důvodů neunesení důkazního břemene považuje za jedině správné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Jak zjistil Nejvyšší soud jako soud dovolací, dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem. Dospěl však k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné.

Podle ust. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím [ust. ], ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen [ust. ], přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Uvedené podmínky, na nichž by bylo možné přípustnost založit, však dovolání nesplňuje, neboť směřuje téměř výhradně proti skutkovým zjištěním a závěrům učiněným soudy prvního a druhého stupně. Pokud dovolatelka namítá vadu řízení, je nutno v tomto ohledu odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že otázku zásadního právního významu nelze založit na argumentech uvedených v , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2005, sešit 31). Otázka týkající se důkazního břemene pak nenaplňuje znaky zásadní právní důležitosti a významnosti, neboť byla soudy obou stupňů řešena plně v souladu s platným právem, přičemž v praxi obecných soudů není tato otázka předmětem různící se interpretace. Dovolatelka tak nevymezila žádnou právní otázku, jejíž povaha by naplňovala předpoklad uvedený v , a napadené rozhodnutí odvolacího soudu se tak nemohlo stát předmětem dovolacího přezkumu pro zásadní právní význam.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu dovolatelka výslovně napadá ve všech jeho výrocích, zabýval se Nejvyšší soud dále tím, zda dovolání je přípustné proti výroku II, kterým odvolací soud  rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí ( ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních až Přípustnost podle dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními , a , jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Dovolání do výroku o nákladech řízení je tedy nepřípustné.

Dovolání dle ust. ve spojení s odst. 3 tohoto ustanovení není tedy přípustné, a protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle věty první  a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 10.680,- Kč (srov. , , , odts. 1 a ve znění , č. , č. , a č. – čl. II.), v paušální částce náhrady výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. – čl. II), celkem tedy ve výši 11.280,- Kč. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 25. září 2007

JUDr. František  I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu