Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1364/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v P. rozsudkem ze dne 15. června 2005, č.j. -42, změnil žalobkyní jako dovolatelkou napadený výrok II. rozsudku Městského soudu v P. ze dne 30. června 2004, č.j. -23 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 143 651 Kč. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání účastníků v čl. I. pod bodem 3. „Smlouvy o vysílání reklamy v TV G.“, v němž bylo sjednáno, že při prodlení platby se účtuje 0,5% denně z dlužné částky, není ujednáním o smluvní pokutě, jejíž zaplacení žalobkyně požaduje. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že toto smluvní ujednání je nejasné, neboť nelze určit, zda se jedná o smluvní pokutu, či úrok z prodlení, odvolací soud dovodil, že tímto ujednáním byl sjednán úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák. Předmětný obsah bodu 3. vyložil tak, že úmyslem smluvních stran bylo nepochybně nějakým způsobem zabezpečit včasnost placení peněžitého závazku a smluvní strany daným ujednáním ve skutečnosti dohodly výši úroků z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu (dále jen „“), dále z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - , a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Odvolacímu soudu vytýká, že smluvní ujednání účastníků „při prodlení platby se účtuje 0,5% denně z dlužné částky“ vyložil v rozporu s hmotným právem ( obch. zák.) jako dohodu o výši úroků z prodlení. Dovolatelka poukazuje na to, že již ze samotné žaloby, tedy zároveň z následného jednání žalobkyně po uzavření smlouvy, ale především z provedeného dokazování v soudním řízení, zejména ze souhlasných výpovědí účastníků vyplývá, že obě smluvní strany zamýšlely upravit sankci pro případ porušení povinnosti žalované smluvní pokutou. Podle žalované závěr odvolacího soudu o smluvních úrocích z prodlení nemá oporu v provedeném dokazování. Poukazuje na to, že soud prvního stupně dospěl k závěru o tom, že ujednání účastníků je neurčité, na základě skutkového zjištění učiněného z výpovědí žalobkyně a žalované a listinných důkazů, a odvolací soud, aniž by doplnil dokazování, bez dalšího přijal jiný právní závěr, a to, že předmětné ujednání nelze kvalifikovat jako dohodu o smluvní pokutě, ale za smluvený úrok z prodlení podle obch. zák. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle a b) a odst. 3 , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Pokud dovolatelka namítá, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, spočívající v neopakování a nedoplnění dokazování v odvolacím řízení, je třeba konstatovat, že tato námitka není důvodná. Odvolací soud by byl povinen zopakovat či doplnit dokazování jen v případě, pokud by vyšel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně (srov. , komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání, r. 2006, str. 1266). O takový případ se ale v dané věci nejedná. Odvolací soud vyšel ze stejného skutkového základu jako soud prvního stupně, a to především z listinných důkazů konstatovaných na a 19 spisu. Nelze přisvědčit ani tvrzení dovolatelky, že odvolací soud nepřihlédl k souhlasným výpovědím účastníků, z nichž vyplývá, že obě smluvní strany zamýšlely upravit sankci pro případ porušení povinnosti žalované smluvní pokutou. Ze soudního spisu vyplývá, že důkazy účastnickými výpověďmi nebyly provedeny. Dovolací soud neshledal pochybení odvolacího soudu ani v tom, že by postupoval v rozporu s ustanovením , podle něhož soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle , a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu

Další dovolací důvod, uplatněný dovolatelkou, je důvod uvedený v , podle něhož lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedený dovolací důvod se ale nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod  podle obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až

Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Pokud dovolatelka spojuje uvedený dovolací důvod s tvrzením, že odvolací soud pominul rozhodnou skutečnost, a to shodné tvrzení účastníků, že sjednali v předmětné smlouvě smluvní pokutu, je třeba konstatovat, že taková skutečnost ze spisu nevyplývá, ba naopak, z vyjádření samotné žalované v odvolacím řízení na č.l. 38 lze zjistit, že žalobkyně v době po uzavření smlouvy měnila pojmenování sjednané sankce.

Dovolací důvod podle nebyl tedy dovolatelkou uplatněn důvodně.

Dovolací soud se dále zabýval nesprávným právním posouzením věci ve smyslu       , kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, vyložil-li smluvní ujednání účastníků v čl. I. pod bodem 3. „Smlouvy o vysílání reklamy v TV G.“, ve znění: „při prodlení platby se účtuje 0,5% denně z dlužné částky“, v souladu s § 266 odst. 1 obch. zák., jako dohodu o výši úroků z prodlení.

Podle § 266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Základní zásadou je zjištění úmyslu toho, kdo jednal. Až tehdy, nelze-li tento úmysl v konkrétním případě zjistit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle odstavce 2 paragrafu 266 obch. zák. podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odst. 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odst. 3). Podle odst. 4 uvedeného ustanovení projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.Odvolací soud nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením § 266 odst. 1 a 3 obch. zák. vyložil projev vůle účastníků sporného ustanovení smlouvy tak, že toto ujednání nelze považovat za řádné sjednání smluvní pokuty podle § 544 obč. zák. a dovodil, že jej lze posuzovat za smluvený úrok z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák., neboť nesporným úmyslem smluvních stran bylo zabezpečit včasnost placení peněžitého závazku, a nemohlo-li se jednat o smluvní pokutu, avšak vůle účastníků směřovala k sankcionování prodlení, přičemž sankce ve výši 0,5% denně z dlužné částky byla i následnými fakturami žalobkyní požadována, bylo jedině správné dospět k závěru, že účastníci podle § 369 obch. zák. svým ujednáním „při prodlení platby se účtuje 0,5% denně z dlužné částky“, sjednali výši úroků z prodlení.

Dovolací důvod ve smyslu , nebyl tedy rovněž uplatněn důvodně.

Protože žádný z dovolacích důvodů uplatněných dovolatelkou nebyl shledán důvodným, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalované podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně  20. září 2007

JUDr. Kateřina  Hornochová

předsedkyně senátu