Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2705/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení

o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě, podané v této právní věci u soudu dne 29.4.1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 28.7.2005, č.j. -414. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců M. P. a J. P. se žalobním návrhem, aby bylo žalovanému státnímu podniku R. H. uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 527 (budovy restaurace) s pozemkem parc. č. 285/5 (stavební plochou se skladem a dílnami) a pozemkem parc. č. 2673 v katastrálním území H. do podílového spoluvlastnictví, jakož i dohodu o vzájemném vypořádání nároků podle (ohledně uhrazení České republice – M. f. rozdíl mezi hodnotou odňatého a restaurovaného objektu do tří měsíců od podpisu dohody). Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů řízení 22.893,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 23.1.2007, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku

ve věci samé, označeném I.) potvrzen. Ve výroku o nákladech řízení (označeném II.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovanému státnímu podniku

(v likvidaci) nebyla náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznána. Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že se jejich náhrada žalovanému podniku nepřiznává.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců proti výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud uváděl, že žalobci jsou ohledně nároku na vydání nemovitostí, které byly převedeny do vlastnictví státu na základě rozhodnutí finančního odboru bývalého Okresního národního výboru v Hodoníně ze dne 14.9.1959, č.j. Fin. L47/59, vydaného podle vládního a Úředního listu, věcně legitimováni k řízení v této právní věci jako právní nástupci (dědici) po původní žalobkyni M. P., která v průběhu řízení zemřela, ale z její strany byla včas učiněna výzva k vydání nemovitostí ve smyslu ustanovení

Odvolací soud dále uváděl, že v průběhu řízení provedeným dokazováním, především znaleckým posudkem, vypracovaným C. s. i., akciové společnosti, bylo prokázáno, že budova restaurace (čp. 527  v H.) byla po převzetí státem a před nabytím účinnosti (tj. před 1.11.1990) demolována do té míry, že se již nezachoval stav, poskytující obraz o dispozičním řešení prvního nadzemního podlaží, a z tohoto důvodu došlo k zániku této nemovitosti jako věci v právním smyslu. Z uvedeného znaleckého posudku, provedené v řízení, vyplynulo, že původní stavba byla odstraněna na základě demoličního výměru do té míry, že bylo staré obvodové zdivo (v rozsahu asi 5 %), které je z částí zachováno a je součástí jedné strany nově vybudované budovy, ale ostatní části všech nadzemních podlaží (včetně prvního nadzemního podlaží) byly zcela demolovány. V tomto případě bylo u budovy původní restaurace čp. 527 („U Procházků“) nadzákladové zdivo této budovy vybouráno minimálně po úroveň základů.

Odvolací soud z uvedeného dovozoval, že nelze-li tu stavbu (a ani pozemek zastavěný novou stavbou) vydat, potom přísluší oprávněné osobě ve smyslu ustanovení a jen peněžitá náhrada, přičemž podmínky pro výpočet takové náhrady jsou upraveny v Majetkovou křivdu, způsobenou právní předchůdkyni žalobců lze tu napravit způsobem finanční náhrady, nikoli vydáním stavby, jak to požadují žalobci

Z uvedených důvodů odvolací soud v daném případě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný podle ustanovení . Ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že tu bylo na místě vzhledem k okolnostem zvláštního zřetele použít ustanovení

, a proto výrok rozsudku soudu prvního stupně

o nákladech řízení změnil tak, že jejich náhradu žalovanému podniku nepřiznal.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení , a .

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 14.3.2007 doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 16.4.2007 podáno

u Okresního soudu v Hodoníně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu

i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení odst. písm. c) , neboť mají za to, že rozsudkem odvolacího soudu bylo tu rozhodováno o věci zásadního významu. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé poukazovali na to, že v tomto řízení, trvajícím od roku 1991, bylo již vydáno několik rozsudků soudů obou stupňů i dovolacího soudu. Např. soud prvního stupně dvakráte žalobu zamítl, pak žalobě žalobců vyhověl a posléze žalobu opět zamítl; přitom bylo rozhodováno na základě jedněch a těch samých důkazů. Odvolací soud vzal za rozhodující důkaz posudek C. s. i., a.s., ale naopak nepřihlížel k výpovědím svědků K. a P., kteří byli na stavbě R. T. jako stavbyvedoucí a stavební mistr; tito lidé byli dlouhodobě „na místě samém“ a jsou o věci informováni lépe než uvedený znalecký ústav, který zkoumal nemovitosti o mnoho let později; uvedení dva svědci správně (ve srovnání se znaleckým ústavem) popsali, jaká značná část ze starého objektu zůstala zachována; také uvedli, že „demoliční povolení se nerealizovalo a bylo ostatně vydáno dodatečně“. Dovolatelé vytýkali uvedenému znaleckému posudku, že se nevypořádal s tím, že studna u objektu „sloužila v podstatě k odvodnění stavby a staré zdi sloužily jako bednění, protože v těchto místech jsou tekuté písky a odstraněním starých zdí by došlo k sesutí“; posudek C. s. i., a.s., „nesplňoval ani formální náležitosti znaleckého posudku, když takový posudek má být orazítkován kulatým razítkem se jménem znalce“. Nebylo bez významu ani to, že předchozí ustanovený znalec – Ústav soudního inženýrství při V. u. t. v B. vypracování posudku odmítl, neboť se mu práce jevila jako nezvládatelná. Dovolatelé jsou proto přesvědčeni, že odvolací soud (i soud prvního stupně) „nesprávně posoudil provedené důkazy a při svém rozhodování se opřely především o poslední znalecký posudek C. s. i., a.s., který nemůže být považován za objektivní vzhledem k dlouhé době, která od přestavby objektu uběhla, a jako podklad pro své rozhodnutí měl soud vzít výpovědi svědků K. a P., které svědčí o skutečném postupu při rekonstrukci stavby“.

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo tu možné posoudit pouze podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání

i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně

ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp.zn. Okresního soudu v Hodoníně), že by odvolací soud svým rozsudkem z 23.1.2007 (sp.zn. Krajského soudu v Brně), napadeným dovoláním dovolatelů, řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem; neuváděli to konkrétně ani v dovolání dovolatelé a nevyplývalo to ani z vlastních poznatků dovolacího soudu. V řízení o dovolání bylo tu třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozhodnutím řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V daném případě bylo třeba mít na zřeteli, že v této právní věci bylo již rozhodováno i dovolacím soudem, a to rozsudkem z 10.8.1999, Nejvyššího soudu ČR, jímž byly zrušeny rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.1998, sp.zn. , i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně z 28.4.1997, č.j. -123, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku dovolací soud uváděl posléze, že v dalším řízení

po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu se soud prvního stupně (v součinnosti s účastníky řízení i v součinnosti s ustanoveným znalcem) vypořádá s tím, co bylo

ve znaleckém posudku uvedeno ohledně upřesněného vymezení toho, co z původní stavby čp. 527 v H. zbylo (např. i s využitím další zjištěné stavební dokumentace). V rozsudku dovolacího soudu bylo také uvedeno, že v daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle ustanovení , a , která se na tento případ vztahovala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. Dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku také uváděl v návaznosti na uveřejněnou judikaturu soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, svůj právní závěr, že „demolice je chápána jako odstranění stavby; jde tu o demolici i tehdy, jestliže zůstanou zachovány pouze základy původní stavby, protože tyto základy nelze pokládat za nemovitou věc

ve smyslu ustanovení .“

Soud prvního stupně i odvolací soud v dalším řízení vycházely z toho, co

ve svém rozhodnutí zdůrazňoval dovolací soud. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem V. C., s.r.o., znaleckým ústavem, z 15.4.2004 a dále i znaleckým posudkem C. s. i., a.s., z 3.11.2004, jakož i odborným posouzením č. 145/05/OP z 15.10.2005, vypracovaným znaleckým ústavem Q., a.s., se sídlem v B. (a to na podkladě projektové dokumentace vypracované v roce 1969 P. s., n.p., G., i na podkladě technické zprávy, vypracované v březnu 1969 ve zprávě uvedenými pracovníky L. S. a J. M.).

Na základě odpovídajícího provedeného dokazování v tomto řízení tedy odvolací soud ohledně otázky, zda tu v souvislosti se stavbou R. T. došlo k zániku původní R. „U P.“, tedy budovy čp. 527 v H., či zda výsledkem stavebních prací tu byla toliko změna uvedeného domu (který však jako věc nepřestal existovat), dospěl shodně se soudem prvního stupně k výslednému závěru, že původní stavba restaurace byla demolována do té míry, že zanikla jako věc v právním smyslu. Odvolací soud tu rozhodně nepostupoval v řízení tak, že by vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, a rovněž nepokládal za nezjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; rozhodnutí soudu tu nelze označit za rozhodnutí, které by vycházelo ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování (srov. k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Za těchto uvedených okolností nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud svým rozsudkem, napadeným dovoláním dovolatelů, řešil právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (když tu odvolací soud vycházel konkrétně z rozhodnutí dovolacího soudu, vydaného již dříve v této právní věci), a ani otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. Nebylo tu tedy možné shledat u dovolání dovolatelů splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení § 243b odst. 5

a k odmítnutí dovolání, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému státnímu podniku

(v likvidaci) v řízení o dovolání náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 17. září 2007

JUDr. Josef   Rakovský, v.r.

předseda senátu