Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 807/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadce T.V. a. s., zast. JUDr. I. N., advokátem proti žalovanému MUDr. J. H., zast. JUDr. M. H., advokátem o zaplacení částky 886.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2006, č.j. -449, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í  :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. prosince 2005, č.j.                 – 437, vyzval žalovaného, aby ve stanovené lhůtě zaplatil soudní poplatek z dovolání, přičemž poučil žalovaného o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. odvolání odmítl. Ve výroku II. odvolací soud zamítl návrh na určení lhůty Krajskému soudu v Českých Budějovicích k předložení spisu Nejvyššímu soudu k dovolacímu řízení. Ve výroku III. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.

Proti výrokům I. a III. v záhlaví uvedeného usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , v platném znění (dále jen: „“). Co do důvodů opírá žalovaný dovolání o a b)

Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené výroky usnesení odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Co se týká výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku z dovolání, nelze tento podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních , a

Ustanovení upravuje rovněž přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto usnesení soudu prvního stupně, kterým soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku z dovolání, nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle

Z vyjádření dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu je napadán i ve výroku III. vyplývá, že dovolání směřuje rovněž proti té části napadeného usnesení, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Z ustanovení až vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).

Tyto závěry s sebou nesou konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta  první, ),  usnesením  odmítl   [, věta první,   ]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože jde o procesní rozhodnutí a řízení ve věci nekončí (srov. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2007

JUDr. František F a l d y n a, CSc.

předseda senátu