Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2808/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne  19. prosince 2006, č. j. -345, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zdržet se obtěžování žalobce hlukem. Bydlí v domě vzdáleném 150 metrů od otevřeného městského zimního stadionu a městského koupaliště a je rušen zde provozovanými hudebními  produkcemi, zejména ve večerních a nočních hodinách.

Okresní soud v Tachově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. března 2002, č. j. -209, jímž bylo rozhodováno i ve vztahu k J. B. jako žalovanému 2), výrokem pod bodem I. uložil oběma žalovaným  povinnost „zdržet se obtěžování žalobce hlukem z pozemku č. 3375/1 o výměře 1792 m2 s hřištěm – stadionem, z pozemku č. 3375/2 o výměře 3131 m2 a z pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2, když tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví žalovaného č. 1 a jsou evidovány na LV v k. ú. T., obec a okres T. u Katastrálního úřadu v T.“, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému 2) povinnost „zdržet se obtěžování žalobce hlukem z objektu č. p. 1547, umístěném na pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2 v k. ú. T.“, a výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 29. března 2002, č. j. -215, zamítl „návrh žalobce, jímž požadoval uložit povinnost žalovanému č. 1, zdržet se obtěžování žalobce hlukem z budovy č. p. 1547, umístěné na pozemku č. 3375/3 o výměře 628 m2 v k. ú. T.“. Po objasnění četnosti a době provozování hudebních  akcí, po zjištění jejich provozovatelů a zjištěním intenzity hluku znaleckým posudkem, s přihlédnutím k , o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve vztahu k a , o péči o zdraví lidu, dospěl ve smyslu (dále „“) k závěru, že žalovaní jsou odpovědni za obtěžování žalobce hlukem, dosahujícím úrovně, která překračovala míru přiměřenou tamním poměrům.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1) a 2) rozsudkem ze dne 12. února 2004, č. j. -252, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se v části odvoláním napadené ohledně žalovaného 1) žaloba zamítá a výrokem pod bodem II. rozhodl, že ve vztahu k žalovanému 2) se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; dále rozhodl o nákladech řízení.

Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. -326, zrušil rozsudek odvolacího soudu v bodě I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba proti žalovanému 1) byla zamítnuta, a ve výrocích III. a IV., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě  nákladů řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. -345, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části v bodě I. „tak, že žalovaný město T. je povinen zdržet se obtěžování žalobce hlukem, tj. živou hudbou v noční době z pozemku č. 3375/1 z hřiště – stadionu, z pozemku č. 3375/2 a z pozemku č. 3375/3, zapsaných na LV v k. ú, T., obec a okres T., u Katastrálního úřadu v T.“ Žaloba, pokud se jí žalobce domáhal, „aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným produkcí reprodukované hudby v denní a noční době a produkcí živé hudby v denní době z těchže pozemků, se zamítá“. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a výrokem pod bodem III. uložil žalobci i žalovanému povinnost uhradit náklady zálohované státem. Odvolací soud s odvoláním na názor dovolacího soudu, že překračuje-li obtěžování meze stanovené správním předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům, vyšel ze závěrů znalce Ing. J. K., jemuž byl uložen úkol přezkoumat správnost výsledků předchozího měření hluku. Znalec dospěl k závěru, že v denní době živá produkce nepřekračuje nejvýše přípustné limity a to platí i pro reprodukovanou hudbu v nočních hodinách. Zásadním způsobem však překračuje limity živá hudební produkce v nočních hodinách. Žalovanému proto uložil povinnost zdržet se obtěžování žalobce v rozsahu, v jakém lze mít za to, že k jeho obtěžování dochází nad míru přiměřenou poměrům.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to „do všech jeho výroků a částí“ podává žalobce dovolání. Předně namítá, že odvolací soud nerespektoval právní názor dovolacího soudu. Podstatou žaloby byla ochrana proti obtěžování žalobce jakýmkoliv hlukem nad míru přiměřenou poměrům; žalobce nepožadoval členění obtěžování hlukem na denní či noční dobu anebo hluku z živé nebo reprodukované hudby. Odvolací soud není ochoten přes odlišné závěry dovolacího soudu oprostit se od svého původního právního názoru; dovolatel poukazuje na skutečnost, že nepřiměřené je nejen takové obtěžování hlukem, které je v rozporu s hygienickými předpisy, ale i takové, které sice tyto předpisy neporušuje, ale jde nad míru přiměřenou poměrům. Dovolatel nesouhlasí s odvolacím soudem, pokud žalovanému uložil povinnost zdržet se obtěžování pouze živou hudbou v noci z konkrétních pozemků. Poukazuje na názor dalších občanů z okolí žalobcova bydliště, či stížnosti a petice obyvatel města z 18. 5. 1998. K soudem nařízenému měření hlučnosti namítá, že není rozhodující, kolik měření bylo provedeno, protože předmětem řízení nejsou výsledky měření, avšak to, že byla prokázána samotná skutečnost obtěžování hlukem. V tomto směru připomíná komentář k , nakladatelství Beck, 10. jubilejní vydání, str. 508 a násl. Odkazuje na výsledky měření prováděných Ing. M. a Ing. T. v řadě dní a na okolnosti, za nichž byla prováděna. Odvolací soud podle dovolatelova mínění  účelově, nad rámec petitu, v rozporu s , rozčlenil obtěžování podle druhu hudby a podle času, kdy byla provozována a žalobci tak bylo odňato právo disponovat s žalobou a jejím petitem. Dospěl tak k závěru, že žalobce měl úspěch zhruba v polovině a tudíž náhrada nákladů nenáleží žádné straně. Dovolatel trvá na tom, že obtěžování hlukem bylo prokázáno a že má tudíž právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Poukazuje na a 31d, a dále na průtahy, když od podání žaloby uplynulo osm let. Připomíná kromě dalších názor dovolacího soudu na str. 4 jeho rozsudku k otázce zjišťování, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak v konkrétním místě. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud   po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a b) a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Odvolací soud se správně zabýval otázkou, zda hluk z produkcí konajících se na pozemku ve vlastnictví žalovaného překračuje limity stanovené správními předpisy a tam, kde zjistil, že tomu tak je, považoval obtěžování žalobce hlukem za nepřípustnou imisi. Dovolání však oprávněně upozorňuje na skutečnost, vyplývající ostatně již z (v tomto řízení závazného) právního názoru dovolacího soudu, vysloveného v rozsudku ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. , že totiž právně významným obtěžováním (imisí) může být i takové obtěžování, které sice nepřekračuje limity stanovené obecně závazným právním předpisem, ale překračuje míru obvyklou v daném místě, a to s přihlédnutím k míře dané v jiných obdobných místech (v daném případě v jiných obytných lokalitách obdobného druhu). V dané věci se tedy odvolací soud neměl spokojit se zjištěním, zda obtěžování přesahuje limity dané správními předpisy, ale měl se zabývat otázkou, zda jde o hluk obvyklý v obdobných městských lokalitách (a to jak intenzitou, tak dobou trvání) a zda lze tedy po žalobci spravedlivě žádat, aby jej snášel. V podrobnostech lze odkázat na citovaný rozsudek, viz též publikaci „Ochrana vlastnictví a držby v “. Praha: C. H. Beck 2005, 2. vydání, s. 142 a násl., kde je uveden podrobný rozbor této problematiky. Pokud se odvolací soud uvedenou otázkou nezabýval, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a je tak dán dovolací důvod uvedený v .

Dovolací soud též uložil žalovanému povinnost zdržet se obtěžování žalobce „v noční době“, a to „živou hudbou“. Dovolatel napadá i tuto část výroku s tím, že takto nelze předmět řízení, vymezený žalobou, štěpit. Dovolací soud však vychází z toho, že i když žalobce požaduje, aby žalovaný se zdržel rušení žalobce hlukem, přičemž toto rušení časově nevymezuje a nekonkretizuje zdroje hluku,  není vyloučeno, aby tuto konkretizaci provedl soud (např. uloží žalovanému povinnost zdržet se rušení v určité době a ve zbytku žalobu zamítne). Rozsudek musí být formulován tak, aby byl vykonatelný. Avšak rozsudek, ve kterém se žalovanému ukládá  povinnost zdržet se rušení „v noční době“ je neurčitý, neboť z něj není zřejmé, co se noční dobou míní; i v této části je tak dán dovolací důvod, uvedený v . I když jde v této části o částečně vyhovující rozsudek, jeho nevykonatelnost vede k závěru o subjektivní legitimaci žalobce k podání dovolání i proti této části výroku. Na tom nic nemění ani , ve kterém se uvádí: „Noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou“.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než  rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 )

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu