Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2214/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) P. B. a b) F. B., zastoupených advokátem, proti: 1) P. f. České republiky a 2) České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u  Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. března 2006, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali, aby soud určil, že jako vlastníci řadového rodinného domku jsou i vlastníky níže uvedených pozemků. Domek vybudovali svépomocí v rámci stavebního bytového družstva a do vlastnictví ho nabyli na základě kupní smlouvy v roce 1991. Pozemky o výměře 400 m2,  tvořící s domkem funkční celek, se nacházely dříve ve vlastnictví státu s právem trvalého užívání pro zmíněné družstvo. Jsou přesvědčeni, že  bývalý obvodní národní výbor měl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy ohledně domku žalobcům současně zřídit bezplatně do uvedené výměry právo osobního užívání pozemku. Toto právo zřídil ostatním šesti nabyvatelům řadových domků, a proto se žalobci domnívali, že vlastní nejen domek, ale i přilehlé pozemky, neboť od roku 1991 platili daň z těchto nemovitostí. Až v roce 1999 zjistili, že  nejsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci těchto pozemků.

Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. -119, výrokem pod bodem I. určil, „že P. B. a F. B., mají ve společném jmění manželů pozemky p. č. 219/5 – trvalý trávní porost o výměře 260 m2 a p. č. 219/12 – trvalý trávní porost o výměře 40 m2, zapsané u Katastrálního úřadu pro M. k.  v O., katastrální pracoviště O., na LV, pro k. ú. V. u O., obec O.“, výrokem pod bodem II. určil, „že P. B., a F. B., mají ve společném jmění manželů pozemek p. č. 962 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 98 m2, zapsaný u Katastrálního úřadu pro M. k. se sídlem v O., Katastrální pracoviště O., na LV pro k. ú. V. u O., obec O.“, a výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že jako vlastnice shora uvedených pozemkových parcel (dále „sporné pozemky“) je v příslušném katastru nemovitostí zapsána Česká republika, příslušným k hospodaření s nimi pak P. f. Č. r., resp. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jejich vlastnictví přešlo na stát na základě kupní smlouvy z roku 1970 a v letech 1982 a 1983 byly převedeny do trvalého užívání S. N. v O. – K. spolu s dalšími pozemky za účelem výstavby řadových rodinných družstevních domků. Tyto domky byly posléze převedeny z družstevního do osobního vlastnictví jejich uživatelů a v souvislosti s tím došlo v roce 1990 k zániku práva trvalého užívání pozemků tvořících funkční celky se sedmi řadovými domky vyjma sporných pozemků, které nadále zůstaly v užívání uvedeného S. V důsledku soudem podrobně analyzovaných pochybení příslušných orgánů nedošlo ke smluvnímu zřízení práva osobního užívání sporných pozemků pro žalobce – vlastníky domu na pozemcích, a  jako vlastník sporných nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán stát. Ve skutečnosti jsou však  jejich vlastníky ze zákona žalobci, a to nejpozději od 30. 10. 1991, kdy byla příslušným státním notářstvím zaregistrována kupní smlouva, na základě níž se stali vlastníky rodinného domu čp. 343 na pozemku č. p. 962 (byť v této smlouvě nešlo o dispozici pozemky). Soud prvního stupně tak v podstatě vyšel z úvahy, že kdyby tehdejší národní výbory splnily své povinnosti, bylo by žalobcům právo osobního užívání řádně zřízeno a posléze by se transformovalo na právo vlastnické.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 22. března 2006, č. j. -150, změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve výrocích o věci samé v odstavcích I. a II.“ tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež shledal věcně správnými; na jejich základě však dospěl k jinému právnímu závěru. Vyšel z , § , , , , 2 č. , ve znění před novelou č. (dále jen „“), z , 2 Sb, o finanční pomoci při převodu skupinových rodinných domků z družstevního do osobního vlastnictví. Konstatoval, že předpokladem vzniku práva osobního užívání bylo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání a písemná dohoda o osobním užívání pozemku, jejichž existence nebyla v řízení prokázána. Žalobcům nevzniklo právo společného osobního užívání pozemků, které se mohlo transformovat na právo vlastnické ve smyslu ve znění novely provedené Uzavřel, že nelze přijmout závěr soudu prvního stupně, že pokud příslušný národní výbor nevydal rozhodnutí o zřízení společného práva osobního užívání pozemků oběma žalobci, vzniklo jim ze zákona. V tomto směru nutno vycházet z obecné úpravy vzniku práva osobního užívání. Poukázal na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. (R 24/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) s tím, že žalobci nevyužili možnost domáhat se uložení povinnosti příslušnému národnímu výboru uzavřít dohodu o osobním užívání pozemku žalobou. Žalobci nemohli nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem ani vydržením práva.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o (dále „OSŘ“), s tím, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní závěry odvolacího soudu pokládají za nesprávné. Připomínají, že sporné pozemky byly hospodářskými smlouvami z 30. 6. 1982 a 22. 12. 1983 převedeny do užívání S. N. O. – K. za účelem výstavby řadových rodinných domků a poté došlo k převodu těchto domků z družstevního do osobního vlastnictví jejich uživatelům. Účel těchto dohod byl naplněn pouze částečně, když na základě dohody z 21. 8. 1990 mezi státem – Obvodním národním výborem v O. a uvedeným SBD došlo 1. 9. 1990 k zániku práva trvalého užívání pozemků tvořících funkční celky sedmi řadových rodinných domů s výjimkou sporných pozemků, které nadále, bez jakéhokoliv právního důvodů, zůstaly v užívání SBD. Takto došlo v rozporu s účelem zmíněných hospodářských smluv i v rozporu s právní úpravou ke zřejmému pochybení na straně uvedeného obvodního národního výboru, resp. okresního úřadu, či SBD, neboť první uvedený subjekt v rozporu s ve znění platném k 31. 12. 1991 nezřídil právo osobního užívání k předmětným pozemkům a dále v rozporu s nebyla s žalobci uzavřena dohoda  o zřízení práva osobního užívání ve smyslu . Žalobci nemohou nést negativní následky tohoto zřejmého porušení právních předpisů uvedenými subjekty; vlastnické právo ke  sporným pozemkům nabyli okamžikem registrace kupní smlouvy k rodinnému domku. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání polemizuje s argumentací dovolatelů, právní závěry odvolacího soudu pokládá za správné, odkazuje na ně a v podrobnostech je blíže rozvádí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobci zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor ( ). Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení , uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství ( ).

Právo osobního užívání pozemku, o které žalobci opírají uplatněný nárok, nevznikalo ze zákona, ale pouze na základě dohody o zřízení tohoto práva, které zpravidla (s výjimkami uvedenými v ) předcházelo rozhodnutí národního výboru o přidělení pozemku do osobního užívání. Dovolatelé neuvádějí právní předpis (zákon), o který svůj nárok opírají, a dovolací soud konstatuje, že takovou normu právo platné v době údajného vzniku práva neobsahovalo. Pokud dovolatelé měli, jak uvádějí, právo na vydání rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, měli toto právo uplatnit a žádat o vydání rozhodnutí; nebylo-li rozhodnutí vydáno, neznamená to, že došlo ke zřízení práva ze zákona. Vzhledem k tomu, že budovy nejsou součástmi pozemku a mají vlastní právní osud, nemohla registrace smlouvy o převodu rodinného domu mít za následek i změnu právních vztahů k zastavěnému pozemku, pokud k tomuto pozemku nebylo již dříve zřízeno právo osobního užívání. Pro stručnost lze odkázat na věcně správné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v písm.   tedy v posuzované věci není dán.  Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné  rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalovaným takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo  (, , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí  není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu