Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1509/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. Z., zastoupené advokátem proti žalovaným 1) J., spotřební družstvo v N. J., , zastoupenému advokátem 2) J. J., advokátovi , zastoupenému advokátkou , o zaplacení 85.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2005, č. j. -69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení rovněž částku 5.224,10 Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 12. 2004, č. j. -25, zamítl žalobu, aby bylo uloženo oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 85.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 26. 3. 2004 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. -69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Novém Jičíně dne 8. 10. 2001, pod sp. zn. , který nabyl právní moci dne 28. 11. 2001, bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované 1) tehdy zastoupené žalovaným 2) do 15 dnů 164.656,- Kč s úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně a to z částky 930,- Kč od 9. 8. 1998, z částky 18.430,- Kč od 12. 11. 1998, z částky 18.430,- Kč od 12. 2. 1999, z částky 18.430,- Kč od 7. 5. 1999, z částky 302,- Kč od 31. 5. 1998, z částky 11.742,- Kč od 19. 7. 1998 a z částky 96.392,- Kč od 26. 8. 1999 vždy do zaplacení a zaplatit žalované 1) k rukám žalovaného 2) náklady řízení 35.788,- Kč. Dohodou ze dne 12. 8. 2002 uzavřenou mezi žalovanou 1) a žalobkyní se žalobkyně zavázala splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 30.000,- Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje srpnem 2002 s tím, že nedodrží-li žalobkyně termín byť i jediné splátky, stává se splatným celý dluh v původní výši a žalovaná 1) je oprávněna požadovat původní výši úroku z prodlení tj. 0,5 % denně z dlužné částky. V dohodě bylo současně ujednáno, že bude-li žalobkyně dluh pravidelně splácet, uhradí jen úrok ve výši 18 % ročně. Jelikož žalobkyně neuhradila první splátku v termínu do 31. 8. 2002, stal se celý dluh splatným ke dni 1. 9. 2002 a žalobkyni postihla povinnost zaplatit původně sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně. Posléze žalobkyně uhradila postupně ve splátkách 85.000,- Kč. Dne 29. 9. 2003 došel Okresnímu soudu v Novém Jičíně návrh žalované 1) na nařízení exekuce vůči žalobkyni k vymožení 164.656,- Kč a původně přiznaných úroků z prodlení a k vymožení nákladů předchozího řízení 35.788,- Kč a pro náklady exekuce 14.750,- Kč. Usnesením ze dne 19. 11. 2003, č.j. -10, Okresní soud v Novém Jičíně nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil T. V., soudního exekutora. Dohodou ze dne 26. 3. 2004, uzavřenou mezi žalovanou 1) a mezi žalobkyní se smluvní strany dohodly na snížení úroků z prodlení na částku 335.344,- Kč. V dohodě specifikovaly výši jednotlivých nároků, které budou uspokojeny a to tak, že bude uhrazena jistina 164.656,- Kč, snížené úroky z prodlení 335.344,- Kč, náklady nalézacího řízení 35.788,- Kč a náklady exekuce 209.916,- Kč, celkem tedy 745.704,- Kč. Částka 745.704,- Kč byla zaplacena při podpisu dohody. Současně smluvní strany v dohodě prohlásily, že tím zaniknou veškeré závazky žalobkyně vůči žalované 1) z titulu předmětné pohledávky.

Zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů posoudily tak, že poskytnutím platby 85.000,- Kč nevzniklo žádnému z žalovaných bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“. Žalobkyně platbou ve výši 85.000,- Kč plnila svoji povinnost vyplývající z platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Novém Jičíně dne 8. 10. 2001, pod sp. zn. . Splněním její závazek v rozsahu poskytnutého plnění zanikl. Dohoda ze dne 26. 3. 2004 se ale mohla dotknout jen existujících (částí) závazků. Nemůže být tedy pokládána za skutečnost, pro kterou by dřívější důvod k poskytnutí částky 85.000,- Kč odpadl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , občankého soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“. Jako dovolací důvody uplatnila, že řízení před odvolacím soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vadu řízení spatřovala v tom, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu z jiných věcných a právních důvodů a tím jí odňal právo „na dvojinstanční řízení“. Nesprávné právní posouzení spatřovala v tom, že odvolací soud dovodil v rozporu s hmotným právem, že zanikl-li závazek zčásti splněním, nelze ohledně zaniklé části uzavřít dohodu o kumulativní či privativní novaci případně dohodu o prominutí dluhu. Závěrem navrhla zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) ve svém vyjádření k dovolání navrhla dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout popřípadě zamítnout, bude-li dovolání shledáno přípustným. Závěrem navrhla, aby jí byly přiznány náklady dovolacího řízení.

Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že není ve sporu pasivně legitimován. Rovněž navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto popřípadě zamítnuto, bude-li shledáno přípustným, a aby mu byly přiznány náklady dovolacího řízení.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. května 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V projednávané věci použila dovolatelka vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle rovněž vadu řízení podle , spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem (v důsledku nedodržení zásady dvojinstančnosti soudního řízení). Dovolatelka však přehlédla, že k těmto vadám, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle (a dále k vadám uvedeným v , a b/), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Dovolatelka dále zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že pokud závazek zanikl zčásti splněním, nelze ohledně zaniklé části uzavřít dohodu o kumulativní či privativní novaci případně dohodu o prominutí dluhu. Právní teorie (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. . Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 917, s. 1014, s. 1019) i rozhodovací praxe soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod poř. č. 147, ročník 2004, sešit 8, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. ) jsou zajedno v tom, že kumulativní a privativní novace ( obč. zák. a obč. zák.) a prominutí dluhu ( obč. zák.) se nemohou týkat závazku absolutně neplatného či závazku, který již zanikl (splněním). Řešení této otázky je tedy v právní teorii a v judikatuře soudů ustáleno a nelze mu přiznat zásadní právní význam. Ten nelze dovodit ani pro řešení navazující otázky vztahující se k částečnému zániku závazku. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Spojuje-li právní úprava zánik závazku (jeho části) i s částečným plněním (srov. obč. zák.), je z toho zřejmé, že výše uvedené závěry platí i pro zaniklou část závazku.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným 1), 2) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady u každého ze žalovaných sestávají z odměny advokáta v částce 4.315,- Kč (., , ve spojení s a , ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (, a 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z DPH ve výši 19 %, tj. 834,10 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. srpna 2007

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r. předseda senátu