Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2038/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně       Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P. proti žalované K. Š., zastoupené advokátem  o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. října 2005, č. j. -124, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. -134, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala vyklizení žalované z bytu , I. kategorie, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v 8. patře domu v B.ulici v P.(dále „předmětný byt“ nebo „byt“) s odůvodněním, že žalovaná – poté, co dne 31. 8. 2003 uzavřela dohodu o skončení nájmu – užívá byt bez právního důvodu.

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 10. 2003, č. j. -124, řízení o této žalobě zastavil a rozhodl o nákladech řízení.  Vycházel ze zjištění, že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. , jehož účastníky byli žalobci manželé P. (nájemci předmětného bytu) a žalovaná, byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne ze dne 14. 4. 2005, který nabyl právní moci dne 18. 2. 2005, uložena žalované povinnost byt vyklidit. Na základě toho řízení v dané věci podle věty první zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 1. 2006, č. j. -134, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že bylo-li již o vyklizení předmětného bytu žalovanou pravomocně rozhodnuto, brání projednání žaloby v dané věci překážka věci pravomocně rozsouzené.

Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, jež doplnila prostřednictvím advokáta, který jí byl ustanoven. Obsáhle popisuje svoje rodinné a sociální poměry a okolnosti týkající se dohody o výměně předmětného bytu za byt v P. Š., kterou uzavřela s manžely P., a uvádí, že od této dohody platně odstoupila. Navrhla, aby dovolací soud napadená usnesení „změnil“ tak, že se žaloba zamítá, nebo aby jí žalobkyně přidělila náhradní byt.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ) a proto také neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2003, č. j. -124, zastavil ( ve spojení s ).

Dovolatelka dále napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu věty první a – dovolání podat. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku  plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998 a usnesení ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).

Rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, dovolatelce žádná procesní újma způsobena nebyla. Objektivně byla založena stejná situace, jaká zde byla před podáním žaloby a napadené  rozhodnutí odvolacího soudu se nedotklo jejích případných  práv a povinností k předmětnému bytu. Požadavky (námitky) dovolatelky zde nemají místa, neboť nebyly předmětem řízení v dané věci.

Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu  podle věty první a   odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , část věty před středníkem, a odst. 3 , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení  není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2007

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á , CSc., v. r.

předseda senátu