Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2263/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

II. Třetí žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 2. 2005, č.j. -202, že druhý a třetí žalovaný jsou povinni vyklidit nemovitost žalobkyně, a to dům č.p. 1 s parc. č. 559 v kat. úz. Ř., obec P., zapsáno na LV č. 1032, pod adresou P. 6 – Ř., Karlovarská 1/4, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Vůči prvnímu žalovanému potvrdil odvolací soud zamítnutí žaloby. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16.503,70 Kč, a že druhý a třetí žalovaný jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce celkem 21.400,- Kč.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž druhý žalovaný uzavřel dne 1. 1. 1982 s československým státem, zastoupeným Místním národním výborem Ř., smlouvu

o odevzdání národního majetku do dočasného užívání; jejím předmětem byl právě dům č.p. 1 a parcela č. 559 v k.ú. Ř. a byly uzavřeny též dva dodatky dne 13. 11. 1991

a 27. 8. 1993. Těmi byl původně bezúplatný závazkový vztah změněn na vztah úplatný. Žalobkyně však k nemovitostem uplatnila v roce 1990 restituční nárok podle , o zmírnění následků některých majetkových křivd. Nemovitosti jí byly vydány na základě pravomocného soudního rozhodnutí (dne 16. 1. 1995).

Ačkoliv žalobkyně vstoupila do práv a povinností pronajímatele, není podle odvolacího soudu smlouvou z roku 1982 vázána. Odvolací soud vycházel z kogentního ustanovení , podle něhož se sukcese restituenta vztahuje na nájem bytu nebo nebytových prostor. V daném případě byla však předmětem dříve smluveného užívání celá nemovitost. Pokud by žalobkyně chtěla být vázána právy a povinnostmi vyplývajícími ze smlouvy z roku 1982, musela by ve smyslu v rámci dohody o vydání věci výslovně prohlásit, že práva a povinnosti z takové smlouvy přebírá, resp. že do nich vstupuje. Žádné takové ujednání však dohoda o vydání věci, jež byla součástí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 7. 1994, sp. zn. , neobsahovala. Žaloba na vyklizení domu s pozemkem byla proto podle o. z. zcela opodstatněná, a to ve vztahu k druhému a třetímu žalovanému, u nichž bylo prokázáno, že v současné době uvedenou nemovitost užívají (mají tam umístěny své věci).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, které opíral o přípustnost pro otázku zásadního právního významu a jeho důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítl, že v případě, kdy oprávněná osoba nepřejímá práva a závazky z předmětné smlouvy, musí to být v dohodě o vydání věci výslovně uvedeno. To se však v dohodě o vydání věci, obsažené ve výrokové části rozsudku Obvodního soudu  pro Prahu 6, nestalo. Naopak v čl. IV. této dohody se uvádí, že žalobkyně bere na vědomí, že podle smlouvy o odevzdání národního majetku do dočasného užívání ze dne 1. 1. 1982, uzavřené mezi státem – MNV Ř. a M. o. n., byla nemovitost předána nyní druhému žalovanému do bezplatného užívání. V restituční dohodě bylo uvedeno, že jiné závazky, věcná břemena ani dluhy na nemovitostech neváznou a žalobkyně prohlásila, že je jí stav vydávaných nemovitostí znám a v tomto stavu je také přejímá. V čl. V. dohody o vydání věci bylo dále uvedeno, že veškerá práva a povinnosti přecházejí na oprávněnou osobu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ve vztahu ke třetímu žalovanému a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila. Neshledávala jeho přípustnost, neboť podle ní nemá napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nebyla ve smyslu vázána smlouvou z roku 1982; jednalo se

o užívání nikoli nebytových či bytových prostor v domě, ale o užívání nemovitosti jako celku. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta a opírá se o přípustnost podle , odst. 3 , tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.

Podle ustanovení je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má meritorní rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší–li právní otázku, která v rozhodování dovolacího nebyla dosud řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud není oprávněn nacházet otázky zásadního právního významu v přezkoumávaném rozhodnutí sám z úřední povinnosti. Principu vázanosti dovolacího soudu vylíčenými dovolacími důvody ( věta první ) odpovídá takový přezkum rozhodnutí odvolacího soudu, který vychází – s procesními výjimkami vypočtenými v dalším textu odst. 3 o. s. ř – z relevantních tvrzení dovolatele. Není přitom rozhodné, zda tato tvrzení uvedl dovolatel v rámci zdůvodnění přípustnosti dovolání či v rámci vylíčení dovolacího důvodu. Dovolatel však žádnou právní otázku nenastolil v dovolání tak, že by ji jasně a srozumitelně konkretizoval. V podrobnostech výkladu se tu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (Soudní judikatura č. 7/2004).

Tato interpretace dovolacího soudu nepostrádá ani ústavní konformitu. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 29, č. 23) se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na každou dovolatelem označenou právní otázku. Očekává se tedy, že předmětem dovolacího přezkumu se stanou právě a jen dovolatelem nastolené právní otázky a že dovolací soud není povinen při své přezkumné činnosti provádět bezbřehou revizi napadeného rozhodnutí, která by se ocitla v rozporu s přezkumným rámcem daným zejména ustanovením

(a v důsledcích i v rozporu s procesním principem rovnosti účastníků).

Ostatně odvolací soud správně vyřešil rozhodné právní otázky (neexistující) relevance smlouvy z 1. 1. 1982 vůči žalobkyni, aplikace příslušných ustanovení i právních následků restituční dohody, jak již popsáno výše.

Dovolací soud proto dovolání třetího žalovaného jako nepřípustné odmítl ( věta první, ).

Žalobkyni vzniklo podle právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle (ve znění účinném do 1. 9. 2006) polovina sazby, tj. 1.900,- Kč (, , ), krácená ještě o 50 % podle téhož  předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 950,- Kč. Poté bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 75,- Kč ( ). Dovolací soud poznamenává, že ve smyslu nezapočítal odměnu za úkon spočívající v převzetí věci nově zmocněnou advokátkou v dovolacím řízení (JUDr. R. místo JUDr. B.), neboť tento úkon nepovažoval podle okolností věci za potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 29. srpna 2007

JUDr. Ludvík  David, CSc.

předseda senátu