Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3184/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2006, č.j. -94, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2005, č.j. -68, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 617.300,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5% od 13.8.2004 do zaplacení), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Po vydání rozsudku odvolacího soudu dosavadní žalovaný O., a.s., dnem 31. 5. 2006 zanikl a pravomocným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 8. 2006,  č.j. -107, bylo rozhodnuto, že v řízení bude nadále pokračováno namísto dosavadního žalovaného („O., a.s.“) s žalovaným „O., a.s.“ ( a 3 ). Dovolací soud proto s touto právnickou osobou pokračoval v dovolacím řízení na místě žalovaného.

I když žalobce v dovolání uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam, neoznačil. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce – kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající v tom, že soudy nepřipustily provedení jím navrženého revizního znaleckého posudku  k odstranění rozporu mezi závěry znaleckého posudku MUDr. M. K. a stanoviskem praktické lékařky MUDr. H. S.-R. ze dne 20.3.2004) - podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi u něj ke dni 15. 9. 1980 zjištěnou nemocí z povolání a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti  za období od 1.8.2002 do 31.7.2004 (v žalované výši 617.300,- Kč)], nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. M. K., podle něhož žalobce sice není schopen vykonávat jakékoli práce v podzemí dolu, ovšem nikoliv pro následky nemoci z povolání, ale pro onemocnění obecné povahy, který považuje za neobjektivní) a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména že „pro obecná onemocnění, která jsou ve znaleckém posudku uváděna, se neléčí“ a že „pro zjištěnou nemoc z povolání nebyl k 1. 5. 2001 přijat do pracovního poměru u společnosti M. a.s. na práci tuneláře a rovněž z tohoto důvodu nebyl přijat k 1.9.2003 ani na práci horníka u žalovaného“). Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a ; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Žalobce podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu - jak výslovně uvádí – „v plném rozsahu“ („směřuje do obou výroků“), tedy také do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. až ). Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení , a není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. srpna 2007

JUDr. Mojmír  Putna, v. r.

předseda senátu