Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2727/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. -93, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě  ze dne 15. 11. 2004, č.j. -84, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ) - odvolací soud posoudil otázku postavení zaměstnance odvolaného z funkce podle ustanovení zák. práce ve znění do 31. 12. 2000 konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, a odvolacím soudem zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, a ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. ); ani dovolatelem uplatněné důvody, že „soud neprozkoumal všechny žalobcem tvrzené skutečnosti, navrhované důkazy a jejich souvislosti“ ( ) a že „řízení je postiženo dalšími vadami“ [ ], přípustnost dovolání nemohou vyvolat [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení a   nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Polemika odvolatele s tím, jak měl být upraven právní režim postavení zaměstnanců odvolaných z funkce obsazované jmenováním před 29. 2. 2004 a zejména do 31. 12. 2000, námitky, že věc měla být posouzena podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce ve znění po 1. 3. 2004 a že odvolacím soudem aplikovaná judikatura je „nepoužitelná“, přehlíží, že žalobce byl odvolán z funkce obsazované jmenováním ke dni 30. 11. 1999, že proto odvolací soud na věc správně aplikoval ustanovení § 65 zák. práce ve znění v té době platném a že také judikatura odvolacím soudem použitá vychází z ustanovení § 65 zák. práce ve znění do 31. 12. 2000.  K definičním znakům právního státu totiž patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v d, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z y (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. , uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

Proti měnícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. -93, ve věci samé není k podání dovolání žalobce subjektivně legitimován, neboť v této části mu nebyla způsobena újma - bylo mu vyhověno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a a c) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu