Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 244/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalované  proti  rozsudku Vrchního  soudu  v Praze ze dne 26. dubna 2005, č.j. -87, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2004, č.j. -66, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 2 535 977,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož  ve smyslu ustanovení , věty první, je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli,  relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, přičemž rovněž nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na výkladu konkrétního smluvního ujednání (článku II. bodu 1. Rámcové přepravní smlouvy) a postrádá tak judikatorní přesah. Dovolací soud rovněž neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v otázce výkladu a aplikace a obchodního zákoníku v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že se soudy nezabývaly výkladem projevu vůle v rozporu s jazykovým projevem (soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že ustanovení článku II. bodu 1. smlouvy „není jednoznačné tak, aby z pouhého slovního vyjádření tohoto ustanovení byla zřejmá práva a povinnosti, které zakládá“) a že měly přihlédnout k jiným ročním smlouvám o přepravě uzavíraným od roku 1997, které obdobná ujednání (nárok na kompenzaci ani podmínku dovozu určitého množství pro žalovanou) neobsahovaly.

Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku o náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání (, věta první, ), pro nepřípustnost odmítl [, věta první, a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2007

JUDr. Miroslav   Gallus

předseda senátu