Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 894/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v Uherském Hradišti ze dne 3. května 2005, ČTS: ORUH-206/KPV-OOK-hm-2005, bylo podle § 159a odst. 1 tr. ř. odloženo prověřování D. Č. pro podezření z trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokusu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 8 odst. 1, § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., protože bylo zjištěno, že podezřelý nebyl s ohledem na své závažné duševní onemocnění v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti pak podal dne 17. května 2005, pod sp. zn. ZT 152/2005, tamnímu soudu návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl o tomto návrhu státního zástupce usnesením ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. , tak, že podle § 72 odst. 1 tr. zák. uložil D. Č. ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

O stížnosti D. Č. proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti, a nově rozhodl podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. tak, že mu uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podal D. Č. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř.

Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy porušily , a d, když mu uložily ochranné léčení, aniž by k tomu byly dány zákonné podmínky. Dovolatel se předně vůbec nedopustil trestných činů, z jejichž spáchání byl podezřelý. Postup policistů byl od počátku chybný, protože proti němu použili donucovací prostředky, ačkoliv dbal jejich pokynů, a nevyhověli ani jeho žádosti o zajištění lékaře a obhájce. Svědecká výpověď zasahujícího policisty P. K. je účelová a soudy z ní neměly vycházet. Správné nejsou ani závěry znaleckého posudku MUDr. K. Ovládací a rozpoznávací schopnosti dovolatele v době činu nebyly vymizelé. Na události si pamatuje a soudu je jasně a srozumitelně popsal. Znalecký posudek obsahuje dále i nepravdivý údaj o jeho údajném agresivním chování při hospitalizaci v Psychiatrické léčebně v K. Uložení ochranného léčení není přitom odůvodněno ani jeho současným zdravotním stavem. Postačí, pokud bude nadále dobrovolně navštěvovat svou lékařku MUDr. P.

V závěru dovolatel navrhl, aby „…Nejvyšší soud v Brně podle § 265k odst. 1 trestního řádu, rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, čj. -48 ze dne 24. ledna 2006 zrušil.“

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání D. Č. vyjádřila tak, že jeho dovolacím námitkám nelze přisvědčit. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. K. totiž vyplývá, že ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní je u dovolatele nezbytné, protože jeho pobyt na svobodě je bez léčby nebezpečný. Proto státní zástupkyně navrhla dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 2 písm. e) tr. ř./, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl na základě obsahu spisu k následujícím závěrům:

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolací důvod uvedený pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména s odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

S ohledem na povahu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a charakter shora již blíže rozvedených dovolacích námitek, je zřejmé, že nesměřují, a ani ve skutečnosti nemohou směřovat proti právnímu posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právním posouzením skutku se rozumí jeho kvalifikace, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.

Jiným hmotně právním posouzením než posouzením skutku ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví. Jiné hmotněprávní posouzení potom teoreticky zahrnuje i otázky ukládání ochranného léčení. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný zejména vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného léčení, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení zákonných podmínek ukládání ochranného léčení v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domníval-li se tedy dovolatel, že v jeho případě nebyly dány zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení, mohl je v rámci dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., a nikoli též prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003, sp. zn. ). Ostatně jak bylo výše již konstatováno, dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. zák.

Podle § 72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a § 32 odst. 2 tr. zák. (upuštění od potrestání, resp. snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby u pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti), nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Pro uložení ochranného léčení tak v posléze uvedeném případě musí být současně dána podmínka nepříčetnosti pachatele, který se dopustil činu jinak trestného (činu vykazujícího s výjimkou znaku příčetného pachatele všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle některého ustanovení zvláštní části trestního zákona), a nebezpečnost pobytu takového pachatele na svobodě. Naplnění těchto podmínek musí být podloženo skutkovými zjištěními soudu, vyplývajícími z provedeného dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2003, sp. zn. , usnesení ze dne 21. září 2006, sp. zn. ).

Dovolání ovšem ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky (stížnost pro porušení zákona, obnovu řízení), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda okolnosti skutkové povahy byly správně posouzeny z hlediska podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného opatření. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. tedy jsou skutková zjištění nalézacího, případně též odvolacího (stížnostního) soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2003, sp. zn. ).

S ohledem na toto obecné konstatování je potom zřejmé, že výše již uvedené námitky dovolatele, nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Přestože dovolatel formálně a obecně namítá nedostatek zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení, jeho námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo nesprávným hodnocením provedených důkazů (svědecké výpovědi P. K. a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval MUDr. M. K.), přičemž v podstatě předkládá vlastní verzi skutkového děje a činí odlišné skutkové závěry od zjištění soudů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.

Pouze pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci vyúsťujícím v závěr o naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména ze svědeckých výpovědí P. K., M. K. a D. B., ze znaleckého posudku a výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. M. K., lékařské zprávy vystavené při propuštění D. Č. z psychiatrické léčebny v K. a z lékařské zprávy ošetřující lékařky jmenovaného MUDr. M. P. Soudy potom dospěly na podkladě provedených důkazů k závěru, že se D. Č. ve stavu nepříčetnosti dopustil činu jinak trestného (str. 1 usnesení soudu prvního stupně) a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (str. 1, 2 usnesení soudu prvního stupně, str. 2 napadeného usnesení), proto jsou dány podmínky k uložení ochranné léčby ve formě ambulantní podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. Ve vztahu k podmínce nebezpečnosti pobytu D. Č. na svobodě bylo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. M. K., a výslechem znalce u veřejného zasedání dne 24. listopadu 2005, jednoznačně prokázáno, že D. Č. trpí schizoafektivní poruchou manického typu. Jedná se o celoživotní chronické onemocnění, u kterého se sice vyskytují přechodná zlepšení, ale stresem, nervovým vypětím nebo i spontánně může docházet ke zhoršením, během nichž nemocný nebude schopen rozpoznat co dělá, ani ovládat své jednání. Projevy onemocnění tedy mohou mít recidivující charakter a do budoucna by nebylo možno vyloučit ani útoky proti různým zájmům chráněným trestním zákonem. Prognóza vývoje onemocnění je příznivá pouze za předpokladu, že se bude D. Č. ambulantně léčit. Namítal-li dovolatel, že vzhledem k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu postačí dosavadní návštěvy MUDr. M. P., potom je třeba připomenout, že již soud prvního stupně se touto otázkou velmi pečlivě zabýval, a dospěl přitom k závěru, že s ohledem na nebezpečnost pobytu dovolatele na svobodě (hrozící protiprávní jednání), zajistí efektivnější a jistější ochranu společnosti uložení ambulantního ochranného léčení soudním rozhodnutím.

Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.

V posuzovaném případě se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s d, jakož i s y (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. ).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík