Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2391/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného statutárního města O. proti povinnému P. P., pro 1.300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora (dále jen „exekutor“) se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 9. 2005, č. j. -52, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2005, č. j. -22, zastavil podle , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „“), co do částky 1.300,- Kč exekuci nařízenou usnesením ze dne 16. 12. 2004, č. j. -9, a dále rozhodl, že „exekuční řízení zůstává v platnosti pro náklady exekuce.“ Po zahájení exekučního řízení povinný zaplatil dluh odpovídající vymáhané pohledávce.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně „změnil“ tak, že exekuci zastavil zcela, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a určil, že povinný je povinen zaplatit exekutorovi náklady exekuce v částce 4.263,77 Kč (odměnu 3.570,- Kč a náhradu hotových výdajů 693,77 Kč). Zánik práva tím, že povinný dluh v plném rozsahu po zahájení exekučního řízení splnil, má za následek, že exekuce musí být zastavena zcela ( ). Po zastavení exekuce již exekutor nemůže vymáhat náklady exekuce na základě vydaného příkazu k jejich úhradě ( ), neboť jeho pověření k provedení exekuce zaniklo ( ). O nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu k exekutorovi přísluší rozhodnout podle zásad uvedených v soudu.

Usnesení odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním, které směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti měnícímu výroku o zastavení exekuce a proti výroku o nákladech exekuce. Namítá, že dosud nebyly vymoženy náklady exekuce, a proto neměla být exekuce zastavena. Rozhodnutí o nákladech exekuce považuje za nezákonné, neboť tím byl reálně zrušen jeho dříve vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce mimo řízení o zákonném opravném prostředku (námitkách). Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti výroku o nákladech exekuce není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce ( ), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70).

Ani proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud zastavil exekuci, není dovolání exekutora přípustné.

Z ustanovení plyne, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu může podat účastník řízení. Exekutor má postavení účastníka exekučního řízení v části, v níž se jedná o jeho nárocích na náklady exekuce, naopak ve věci zastavení exekuce účastníkem řízení není (srov. ), a tak není ani legitimován k podání opravného prostředku proti usnesení, kterým bylo o zastavení exekuce rozhodnuto (o případ uvedený v v dané věci nešlo).

Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle , věty první, a a c) odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (, věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu