Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2692/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto podání žalobce, jímž se domáhal vůči žalované zaplacení částky 10.000,- Kč s příslušenstvím. Podstatou odvolacího řízení se stalo posouzení otázky, zda je tato část žaloby schopna projednání či nikoliv. V souzené věci požaduje žalobce částku     10.000,- Kč s příslušenstvím za užívání zařízení restaurace. Toto zařízení však nespecifikoval dostatečně určitě tak, aby bylo možno vyčíslit hodnotu rovnající se částce, o kterou se měla žalovaná obohatit. Žalobce ničím neodůvodnil výši žalované částky, neuvedl k tomu ani žádné skutečnosti a neoznačil období, za které částku 10.000,- Kč požaduje. V žalobě tak nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti tak, aby bylo možno pokračovat v řízení a o této části žaloby rozhodnout. Přestože byl žalobce náležitě poučen, uvedené vady žaloby neodstranil.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, které bylo následně doplněno podáním sepsaným advokátem. V něm se uvádí, že žalobce nesouhlasí s postupem soudu obou stupňů zejména v tom, že mu soudy neustanovily právního zástupce, ačkoliv o něj několikráte žádal a ačkoliv mu tím byla odepřena možnost dostatečně hájit svá práva a oprávněné zájmy. Taktéž výzvy a poučení adresované žalobci v předmětném řízení nejsou formulovány dostatečně srozumitelně a jednoduše tak, aby byl žalobce schopen na ně adekvátním způsobem reagovat. Pokud i přesto nebyl žalobci ustanoven advokát, jedná se o odepření spravedlnosti. Ze strany soudu byla nedostatečně plněna jeho poučovací povinnost. V řízení před soudem prvního stupně taktéž byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, k čemuž ale soud prvního stupně nepřikročil. Napadeným rozhodnutím bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces a taktéž nebyla dostatečně splněna poučovací povinnost dle okresním soudem. Žalobce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Jak zjistil Nejvyšší soud jako soud dovolací, dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem. Dále se proto zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V souzeném sporu je tedy dovolání přípustné dle ustanovení , neboť napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Je-li tedy dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

V tomto ohledu dovolatel podává námitky, jež naplňují zcela zřejmě jediný dovolací důvod, a to že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ust. ]. Dovolatel pak konkrétně namítá, že v průběhu řízení mu nebyl ustanoven právní zástupce, ačkoliv o to žádal a ačkoliv soud sám měl dovodit, že dovolatel není sám schopen v rámci řízení hájit svá práva a oprávněné zájmy. Namítá též nedostatečnost v poučovací povinnosti soudů obou stupňů, když poučení i výzvy označuje za formulačně nesrozumitelné a komplikované, přičemž nebylo přihlédnuto k tomu, že dovolatel nebyl v řízení právně zastoupen.

Tyto námitky dle dovolacího soudu nejsou důvodné, avšak dovolací soud přesto sdílí pochybnosti dovolatele o správnosti postupu jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího, i když z poněkud jiných důvodů, něž z těch, které jsou v dovolání uplatněny. Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu i z těchto jiných důvodů umožňuje dovolacímu soudu ustanovení Pochybení v postupu odvolacího soudu spatřuje soud dovolací zejména ve výkladu ustanovení   , konkrétně pak v tom, co je třeba rozumět pod pojmem „rozhodující skutečnosti“, které má žalobce ve svém návrhu uvést, aby žaloba byla projednatelná a v řízení mohlo být pokračováno. Odvolací soud sice správně uvádí, že rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje zcela nutné k tomu, aby bylo zřetelné, o čem a na jakém podkladě se má rozhodnout, avšak dále se již odchyluje od ustáleného výkladu tohoto pojmu rozvedeného zejména v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Zákon v ustanovení totiž nepožaduje po žalobci, aby v žalobě uvedl všechny pro případ rozhodující skutečnosti, ale aby „pouze“ vylíčil takové subjektové, časové a místní okolnosti, které umožní určitou jejich identifikaci a podřazení skutkovým podstatám základních (hmotně právních) právních institutů a pojmů (viz. podobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209, ročník 2002). V žalobě tedy nemusí být uvedeny všechny skutečnosti tak, aby soud měl dostatek informací o tom, jak má daný spor věcně posoudit, nýbrž postačuje, aby si z těchto informací mohl učinit představu,    o čem bude v daném sporu rozhodovat (podobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1998, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 154, ročník 1998). Není tedy správný postup soudu – uplatněný i v právě souzeném sporu – dle ustanovení i tam, kde žalobce z hlediska možného věcného posouzení uplatněného žalobního návrhu nevylíčí všechny pro potřeby právního posouzení významné skutkové okolnosti. V takovém případě přichází do úvahy spíše otázka unesení břemene tvrzení na straně žalobce a v tomto smyslu náležité poučení soudem, nikoliv však vyzývání žalující strany k doplnění žalobního návrhu. V souzeném sporu splňuje dle názoru dovolacího soudu žaloba (ve znění svých doplnění) všechny zákonem vyžadované náležitosti k tomu, aby mohla být soudem jako řádná přijata a v řízení mohlo být v dané věci pokračováno. Soud odvolací nemá pravdu ani v tom, že žalobce ničím neodůvodnil výši žalované částky a že neoznačil období, za kterou částku 10.000,- Kč požaduje. Tyto skutečnosti žalobce uvádí ve své žalobě a v jejím doplnění na č. l. 10, 13, atd. Dle názoru dovolacího soudu tak nebyly dány zákonné podmínky pro odmítnutí žaloby soudem prvního stupně a následně pro potvrzení tohoto rozhodnutí soudem odvolacím.

Soud dovolací tedy považoval rozhodnutí soudu odvolacího za nesprávné a podle ustanovení věta za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, vrací se věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ). Soud prvního stupně je pak ve smyslu a         vázán zde vyslovenými názory soudu dovolacího. V novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2007

JUDr. František  I š t v á n e k

předseda senátu