Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2435/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2007, č. j. -209, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 1. 2007, č. j. -209, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem v rozhodnutí označeného pozemku, čímž změnil původní zamítavý rozsudek Okresního soudu v Táboře (soud prvního stupně) ze dne 12. 7. 2006, č. j. -183 (vydaný poté, co jeho předchozí dvě rozhodnutí ve věci samé byla usneseními odvolacího soudu zrušena); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudy v předchozích řízeních, avšak oproti soudu prvního stupně dospěl k jinému závěru o platnosti hospodářské smlouvy ze dne 31. 10. 1989, kterou bylo převedeno právo hospodaření ke spornému pozemku ze Státního plemenářské podniku, k.p. T., na právního předchůdce žalované, Městský národní výbor S. (dále jen „hospodářská smlouva,“ případně „smlouva“). Uvedl, že na základě , hospodářský zákoník, ve znění účinném ke dni 31.10.1988 (správně 31.10.1989), uzavírané hospodářské smlouvy musely mimo jiné obsahovat výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu, nebyl-li převod podle právního předpisu bezplatný; smlouva v bodě 3 pouze odkazovala na vyhlášky federálního ministerstva financí č. , o hospodaření s národním majetkem (dále jen „“), stanovící případy, kdy takový převod je vždy bezplatný. V posuzovaném případě nešlo o úplatný převod podle vyhlášky; v úvahu nepřicházelo ani užití ustanovení vyhlášky, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se jednalo o „přebytečný nemovitý národní majetek“ (nebyla doložena existence rozhodnutí o „přebytečnosti“ tohoto majetku ve smyslu vyhlášky). Z obsahu smlouvy navíc nevyplývá důvod, pro který bylo právo hospodaření s předmětným pozemkem převedeno. Odvolací soud proto uzavřel, že neobsahuje-li hospodářská smlouva některou z těchto podstatných náležitostí, nelze ji považovat za platnou.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a jako dovolací důvod uvádí, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávní rozhodnutí ve věci [ ], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení platnosti hospodářské smlouvy zapříčiněné nesprávnou aplikací ustanovení vyhlášky. Namítá, že odvolací soud nesprávně vycházel ze znění vyhlášky účinného od 1. 5. 1990, neboť podle vyhlášky ve znění účinném ke dni uzavření hospodářské smlouvy (tj. k 31. 10. 1989) se bezúplatně převádí právo hospodaření s národním majetkem vždy, je-li předmětem převodu právo hospodaření k pozemkům; pochybení soudu podle žalované dokládá i „vyžadování uvedení důvodu převodu, který není obligatorní náležitostí hospodářské smlouvy podle  [správně ] hospodářského zákoníku.“ Další pochybení dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil odchylně od soudu prvního stupně platnost hospodářské smlouvy pro absenci předchozího rozhodnutí o přebytečnosti národního majetku ve smyslu vyhlášky, aniž by ji poučil „o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní o tom, zda takové rozhodnutí existovalo či nikoliv ve smyslu ustanovení , 3 “ Jelikož touto otázkou se soudy v předchozím průběhu řízení vůbec nezabývaly, odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla ovlivnit správnost rozhodnutí ve věci. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry, k nimž dospěl odvolací soud. Odmítl možnou existenci dovolatelkou vytýkaných vad řízení, neboť ustanovení , 3 se „týká řízení v prvním stupni“; navíc k platnosti hospodářské smlouvy se vyjadřovali oba účastnici a „nezbyl prostor pro jakékoli ukládání dalších tvrzení či označování dalších důkazů.“ Otázku úplatnosti či bezplatnosti smlouvy považuje žalobce za nepodstatnou, neboť podle hospodářského zákoníku mohou být převody prováděny mimo jiné jen ze závažných důvodů, za něž nelze považovat „tvrzení o neexistujícím hřišti.“ Zdůrazňuje povinnost uvést ve smlouvě v hospodářského zákoníku stanovené náležitosti, „přicházejí-li v úvahu“; v opačném případě by šlo o smlouvu neurčitou a tudíž neplatnou. Navrhuje, aby dovolání bylo podle jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , a a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.

V posuzované věci je dovolání přípustné podle , neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 věty první je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v , a b) a (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ).

Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů stanovených a b)

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu byť správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V projednávané věci dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu (na němž jeho měnící rozsudek spočívá), že hospodářskou smlouvu ze dne 31. 10. 1989 nelze považovat za platnou, neboť neobsahuje výši úplaty ani dohodu o bezplatnosti převodu, přičemž z právního předpisu () nevyplývá, že by se jednalo o převod bezplatný; současně neobsahuje ani důvod tohoto převodu.

Vzhledem k ustanovení obč. zák. ve znění odvolací soud správně posuzoval platnost hospodářské smlouvy uzavřené dne 31. 10. 1989 podle , hospodářský zákoník, ve znění účinném do 30. 4. 1990 (dále jen „hosp. zák.“); nesprávně však vycházel namísto z prováděcí vyhlášky federálního ministerstva financí č. , o hospodaření s národním majetkem, ve znění účinném do 30. 4. 1990, z téže vyhlášky již ve znění (tj. ve znění účinném od 1. 5. 1990).

Podle § 24 odst. 1 věty první hosp. zák. „právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky anebo jestliže jejich předmětem je plnění nemožné.“

Podle § 68 věty první hosp. zák. „převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí hospodářskými smlouvami (§ 347).“

Podle § 347 odst. 1 hosp. zák. „hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření (§ 68) musí obsahovat: a) určení převáděného majetku, b) určení dne převodu, c) výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu; to však neplatí, pokud je převod podle právního předpisu bezplatný.“

Podle § 347 odst. 3 hosp. zák. „v hospodářské smlouvě se dále uvedou a) názvy orgánů oprávněných dát souhlas k převodu, pokud je takového souhlasu třeba podle právního předpisu, b) hodnota převáděného majetku podle údajů účetnictví, c) důvod převodu, d) práva a závazky související s převáděným majetkem, pokud se současně převádějí.“

Podle vyhlášky federálního ministerstva financí č. , o hospodaření s národním majetkem, ve znění účinném do 30. 4. 1990 (dále opět jen „vyhláška“) „převody práva hospodaření s národním majetkem se uskutečňují mezi organizacemi navzájem a mezi organizacemi a státními podniky hospodářskými smlouvami úplatně, pokud právní předpis nestanoví jinak nebo pokud se organizace výjimečně nedohodnou na bezúplatném převodu.“

Podle § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky v tomtéž znění „bezúplatně se převádí právo hospodaření s národním majetkem vždy, je-li předmětem převodu právo hospodaření k pozemkům.“

Odvolací soud (vycházeje ze znění v rozhodné době dosud neúčinného) aplikoval ustanovení vyhlášky a zkoumal, zda předmětný pozemek byl „přebytečným nemovitým národním majetkem“ ve smyslu ustanovení vyhlášky. Ze skutečnosti, že v řízení nebyla prokázána existence rozhodnutí o přebytečnosti národního majetku podle vyhlášky dovodil, že není dána jedna z podstatných náležitostí hospodářské smlouvy podle hosp. zák. – výše úplaty či dohoda o bezplatnosti převodu, přičemž z právního předpisu (citované vyhlášky) nevyplývá, že převod je bezplatný; z tohoto důvodu a současně jelikož z obsahu smlouvy nevyplývá důvod převodu práva hospodaření, dospěl odvolací soud k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou.

Dovolací soud nepovažuje dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu za správný. Z § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky v rozhodném znění vyplývá, že je-li předmětem převodu mezi socialistickými organizacemi právo hospodaření k pozemkům, převádí se takové právo vždy bezplatně; odvolací soud proto nesprávně vycházel z ustanovení § 12 odst. 3 písm. d) vyhlášky a nadbytečně zkoumal „přebytečnost“ předmětného pozemku. Důvod převodu práva hospodaření nelze považovat za podstatnou náležitost hospodářské smlouvy podle § 347 hosp. zák. (což lze a contrario dovodit i z odůvodnění napadeného rozsudku), jejíž absenci zákon sankcionuje neplatností takové smlouvy ve smyslu § 24 odst. 1 hosp. zák. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ).

Námitku dovolatelky, že řízení je pro absenci poučení podle , 3 odvolacím soudem zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nepovažuje za důvodnou; z výše uvedeného je zřejmé, že skutkový závěr o existenci či neexistenci rozhodnutí o přebytečnosti nemovitého národního majetku je při správné aplikaci ustanovení vyhlášky pro správnost posouzení platnosti hospodářské smlouvy zcela irelevantní.

Nejvyšší soud se zřetelem k výše uvedenému považuje posouzení platnosti hospodářské smlouvy za nesprávné a dovolání za důvodné; proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je pro odvolací soud závazný; v novém rozhodnutí ve věci samé odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2007

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu