Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2919/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2007, č. j. -89, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 1. 2007, č.j. -89, změnil rozsudek Okresního soudu v Písku (soud prvního stupně) ze dne 30. 5. 2006, č.j. -46, tak, že žalované uložil povinnost umožnit žalobcům přístup na pozemky v jejich vlastnictví blíže specifikované v rozhodnutí přes pozemek ve vlastnictví žalované, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozhodnutí; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 8. 10. 1999 byla mezi žalobci a právními předchůdci (rodiči) žalované uzavřena „Dohoda o užívání části pozemku“, jež žalobce opravňovala k bezplatnému přístupu na vlastní pozemky přes pozemek právních předchůdců žalované (v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 1991-526/95 ze dne 18. 4. 1995), a to do okamžiku, než bude zřízena nová přístupová komunikace k pozemkům ve vlastnictví žalobců; tato dohoda byla dne 23. 6. 2004 pro neplnění závazků ze strany žalobců zástupcem právních předchůdců žalované vypovězena. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a postupem podle (dále jen „“) zopakoval důkaz „Dohodou o užívání části pozemku“ ze dne 8. 10. 1999 (dále též jen „dohoda“). Ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně potud, že tato dohoda má povahu inominátní smlouvy ve smyslu (dále jen „obč. zák.“), zdůraznil, že nepojmenované smlouvy se řídí těmi ustanoveními , která upravují vztahy jim obsahem a účelem nejbližší ( obč. zák.) a dovodil, že dohoda vykazuje veškeré podstatné náležitosti nájemní smlouvy na dobu určitou s výjimkou ujednání o úplatě za užívání pozemku; z tohoto důvodu nezavazuje pouze právní předchůdce žalované, neboť nabytím vlastnictví k předmětnému pozemku žalovaná vstoupila podle obč. zák. do právního postavení pronajímatele. Ze skutečnosti, že mezi účastníky dohody nebyla  sjednána možnost výpovědi, vyvodil, že za této situace „nelze nájemní poměr ukončit výpovědí“; výpověď ze dne 23. 6. 2004 proto nelze považovat za platnou. Jelikož nebylo tvrzeno, že realizace nové přístupové komunikace k pozemkům žalobců již proběhla, „nájemní poměr“ mezi účastníky nadále trvá; podle odvolacího soudu neobstojí ani námitka žalované, že žalobci mají přístup ke svým pozemkům zajištěn jiným způsobem, neboť žalovanou nebyl tvrzen právní důvod, ze kterého by takové „právo průchodu“ vyplývalo.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v měnícím výroku ve věci samé dovoláním; jeho přípustnost opírá o ustanovení a co do dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení , b) a odst. 3 Předně dovolatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že dohoda je svým obsahem a účelem nejblíže smlouvě nájemní, jíž jsou vázáni i právní nástupci jejích účastníků. Zdůrazňuje, že výše nájemného je „obligatorní součástí“ nájemní smlouvy; v případě bezplatného užívání se proto nemůže jednat o nájemní smlouvu, nýbrž o smlouvu o výpůjčce, jejíž všechny podstatné náležitosti uzavřená dohoda splňuje. Z takové smlouvy vyplývá „obligační závazek“ zavazující výlučně její účastníky, nikoli již žalovanou jako nového vlastníka předmětného pozemku. Má za to, že analogickou aplikací ustanovení o nájemní smlouvě odvolací soud neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalované, čímž porušil a d. Soud prvního stupně i odvolací soud zcela pominuly její tvrzení (resp. tvrzení jejích právních předchůdců), že byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, a nezabýval se tak otázkou platnosti dohody; žalovaná (resp. její právní předchůdci) navíc nebyla poučena podle o nutnosti navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Odvolacímu soudu vytýká, že za situace, kdy dospěl závěru, že žalovaná má povinnost umožnit žalobcům přístup přes část jejího pozemku (tedy právnímu závěru, který je odlišný od závěru soudu prvního stupně), měla být odvolacím soudem poučena o tom, že „tvrzení a důkazy, které dosud k prokázání neexistence takové povinnosti byly navrženy a jež byly provedeny, neexistenci takové povinnosti neprokazují a o tom, aby nabídla k tvrzené skutečnosti důkazy další“ (vztahující se zejména k namítané absolutní neplatnosti dohody), a na podporu svých námitek odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. . S poukazem na to, žev geometrickém plánu, který je nedílnou součástí napadeného rozsudku, není vyznačena parcela č. 1522/20, která je uvedena ve výroku rozsudku, namítá neurčitost a materiální nevykonatelnost rozsudku. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek prvostupňový zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , a a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Návrh žalované na odklad vykonatelnosti podle dovolací soud neshledal důvodným a v souladu se svou ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením; za účelnější považoval rozhodnout o dovolání v co možná nejkratším termínu po předložení spisu.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě je dovolání podle přípustné, neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 věty první je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v , a b) a (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ).

Nejvyšší soud tedy nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska právního závěru (který byl dovoláním zpochybněn a na němž napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), že dohoda se řídí ustanoveními o nájemní smlouvě, a z tohoto důvodu nezavazuje pouze její účastníky, ale i jejich právní nástupce.

Podle § 491 obč. zák. 1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. 2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.

Podle § 659 obč. zák. smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

„Dohoda o užívání části pozemku“ ze dne 8. 10. 1999 obsahuje (podle nezpochybněného zjištění soudů obou stupňů) bezplatné zřízení práva žalobců užívat pro přístup k jejich pozemkům označenou část pozemku právních předchůdců žalované do doby vybudování nové přístupové komunikace k pozemkům žalobců. Pojmovým znakem nájemní smlouvy je naproti tomu úplatné přenechání věci. Dovolací soud proto nepovažuje za správnou právní kvalifikaci dohody odvolacím soudem jako inominátní smlouvy ve smyslu § 51 obč. zák., jež se řídí ustanoveními o smlouvě nájemní (§ 663 a násl. obč. zák.) jakožto ustanoveními upravujícími vztahy obsahem a účelem nejbližšími. Z tohoto důvodu neobstojí ani závěr, že žalovaná vstoupila v důsledku převodu pozemků svých právních předchůdců dle § 680 odst. 2 obč. zák. do jejich právního postavení a k zániku „nájemního vztahu“ tak nedošlo. Ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. je prolomením zásady, že právy a povinnostmi ze závazkového (obligačního) vztahu jsou vázány pouze smluvní strany, jak správně dovodil soud prvního stupně, který též přiléhavě poukázal na to, že v tom spočívá zásadní odlišnost smluvních závazků od věcných břemen.  Jako každou výjimku je třeba ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. vykládat restriktivně a nikoli ji extenzivní interpretací rozšiřovat na vztahy, které se od nájemních vztahů v podstatných rysech odlišují.

Je tedy zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Za této situace považoval dovolací soud za nadbytečné zabývat se ostatními uplatněnými dovolacími důvody, jejichž posouzení by na výsledku dovolacího řízení již nemohlo nic změnit a jež byly uplatněny jen podpůrně, pro případ, že by právní názor odvolacího soudu, na němž spočívá dovoláním napadený rozsudek, byl shledán správným. Jen pro úplnost lze poznamenat, že je vskutku nežádoucí z hlediska materiální vykonatelnosti rozhodnutí, aby v jeho výroku odkazujícím na geometrický plán bylo uvedeno číslo parcely, která v geometrickém plánu zachycena není.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle věty za středníkem a věty první zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný ( věta druhá a ); v novém rozhodnutí ve věci samé soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2007

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu