Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2907/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce B., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému označenému „Česká republika - Lesy České republiky, státní podnik,“, zastoupenému advokátkou,  o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu pozemků, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. října 2006, č. j. -40, a proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -82 a č. j. -83, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 5. října 2006, č. j. -40, zamítl návrh žalobce na přerušení řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -82, odvolání žalobce proti citovanému usnesení okresního soudu odmítl jako nepřípustné.

Usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -83, Krajský soud v Praze rozhodl k návrhu žalobce, že soudce Okresního soudu v Příbrami JUDr. D. S. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.

Dvěma podáními ze dne 7. března 2007 (ve znění opravného podání ze dne 6. dubna 2007), označenými jako dovolání, napadl žalobce citované usnesení okresního soudu i obě citovaná usnesení krajského soudu. V obou obsáhlých podáních vyjadřuje přesvědčení, že dovolání je přípustné podle , , (dále jen „“), nevylučuje, že je přípustné „i z jiných důvodů“, žádá dovolací soud, aby o dovoláních rozhodl až poté, co rozhodne o dovolání, které podal ve věci vedené Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. , a na základě podrobného vylíčení skutkových a právních souvislostí uvedené právní věci s věcí touto vysvětluje, jaké důvody jej k takové žádosti vedou. Navrhuje, aby dovolací soud dovoláními napadená usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z citovaného ustanovení zřetelně vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, a to ani v případě, kdy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není přípustné. Je ostatně logické, že vyloučil-li zákonodárce proti určitým rozhodnutím soudu prvního stupně řádný opravný prostředek (odvolání), tím spíše nepřichází v úvahu proti takovým rozhodnutím podání mimořádného opravného prostředku (dovolání).

Dovolací soud také již ve svém usnesení ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 112, vyslovil závěr, že rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu ve smyslu ustanovení ve spojení s , není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (tj. rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), které jedině může být způsobilým předmětem dovolání ( ). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tento závěr nemá žádný vliv.

proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti  rozhodnutí soudu prvního stupně a proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na vyloučení soudce okresního soudu z projednání a rozhodnutí věci.

Nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího (či jiného) soudu k projednání „dovolání“ je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle ve spojení s zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod poř. č. 45).

O dovolání proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. října 2006, č. j. -40, které žalobce již jednou podal, ostatně již Nejvyšší soud shodně rozhodl usnesením ze dne 22. února 2007, č. j. -87.

Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -82.

Podle , b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost, není rozhodnutím ve věci samé  (nebylo jím rozhodováno o nároku, který je předmětem tohoto řízení, tj. o opodstatněnosti nároku na uzavření smlouvy o nájmu pozemků, jehož se žalobce na žalovaném domáhá, nýbrž pouze o odmítnutí odvolání  proti procesnímu usnesení pro nepřípustnost).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , , a 2 , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost.

Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li odvolací soud podle odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. října 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 790 sv. 11 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Lze proto uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání ( věta prvá ) dovolání podle věty první a odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

Dovolací soud považuje za nutné dodat, že nevyhověl žádosti žalobce, aby rozhodl o dovolání teprve po rozhodnutí o dovolání v jiné věci, a to již z toho důvodu, že nepovažuje za akceptovatelné vyjít vstříc postupu, jímž žalobce podáváním zjevně nepřípustných mimořádných opravných prostředků usiluje o dosažení cíle, jejž sledoval neúspěšným návrhem na přerušení řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna  2007

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu