Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 943/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. , byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., který podle popsaných skutkových zjištění spáchal tak, že dne 30. 10. 2005 v době od 01.00 hodin do 01.30 hodin v diskoklubu J., se dopustil výtržnosti tím, že bezdůvodně fyzicky napadl J. L., kterého opakovaně udeřil pěstí do obličeje, čímž J. L. utrpěl zranění spočívající v hematomu kolem levého oka a lícního oblouku, zhmoždění obličeje včetně nosu, uražení druhého zubu vpravo dole a odlomení části korunky prvého zubu vpravo dole bez pracovní neschopnosti, a poškozením dioptrických brýlí způsobil J. L. škodu ve výši 4.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný K. F. odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Tento rozsudek napadl obviněný K. F. odvoláním, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž namítl, že na podkladě ve věci zajištěných důkazů vina obviněného jednoznačně nevyplynula. Zejména soudu prvního stupně vytkl, že se v rámci hodnocení provedených důkazů dostatečně nevypořádal s otázkami souvisejícími s průběhem údajného útoku na poškozeného a s okolnostmi, za nichž byl čin spáchán. Za nesprávné obviněný označil, že soudy rozhodnutí o vině opřely pouze o výpověď poškozeného, kdežto obhajobu obviněného považovaly za účelovou a tím i za nevěrohodnou. Dovolatel se s takovým závěrem neztotožnil a zpochybnil jej tím, že z výpovědi poškozeného a svědkyň M. C. a L. C., které s ní korespondovaly, v žádném případě nebylo možné dovodit nepravdivost obviněným tvrzených skutečností. Jestliže v daném případě stojí proti sobě výpověď poškozeného a obviněného, měly soudy k požadavku obviněného připustit výslech svědka P., který měl být incidentu od jeho počátku až do konce přítomen. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno a obviněným popisovaný průběh incidentu tak zůstal neobjasněn především ohledně pohnutky, z níž dal facku poškozenému, ale též i vzhledem k průběhu celého incidentu, při němž se obviněný bránil hrozbě útoku pivní lahví ze strany poškozeného. Soudy navíc dostatečně neuvážily, že obviněný takto své jednání popisoval shodně v přípravném řízení i v hlavním líčení. Ze všech těchto skutečností podle obviněného nebylo možné jeho výpověď považovat za nevěrohodnou a dojít k závěru, že spáchal skutek tak, jak byl popsán, a že tento naplňuje znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu s ustanovením § 265k tr. ř. a ve spojení s ustanovením § 265m tr. ř. napadený rozsudek zrušil a sám rozsudkem rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

Dovolání obviněného bylo dne 17. 7. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. , , , , ).

Z obsahu dovolání obviněného K. F. je zřejmé, že tato obecná kritéria nebyla splněna. Obviněný své námitky zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a kritizoval především způsob, jakým soudy hodnotily jeho obhajobu, jíž ve srovnání s výpověďmi poškozeného a svědkyň M. a L. C. neuvěřily. Tím, že obviněný celý incident popsal rozdílně, vykonstruoval si vlastní skutkový děj odlišný tomu, který byl na podkladě provedeného dokazování soudy zjištěn a v rozhodnutích popsán, a na této své vlastní verzi dokladoval, že šlo o jednání, které v žádném případě nelze považovat za naplňující znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Obviněný tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal a nevznesl námitku o nedostatku uvedené právní kvalifikace, když nespecifikoval žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu. Svou námitku, že nenapadl poškozeného v intencích ustanovení § 202 odst. 1 tr. zák. totiž odůvodnil úvahou založenou na polemice se skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem k popisu předmětného skutku však není pochyb o tom, že svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zmiňovaného trestného činu naplnil.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.

Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného K. F. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Vzhledem k tomuto způsobu, jímž Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl, je bezpředmětná i žádost obviněného, jíž uplatnil v závěru svého dovolání na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť pro takový postup nejsou dány zákonné podmínky.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová