Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5396CE2D176F93C8C1257A4E0065A8BC.html
HTML · 13.56 KB
No categories available
20 Cdo 370/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné F. C. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné R. M., zastoupené advokátem, pro 2 336 384,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 3534/2001 , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, č. j. 10 Co 194/2003 -64, takto:
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 29. 10. 2002, č. j. 50 E 3534/2001 -42, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 11. 1999, č. j. 12 C 137/95 -165, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 6. 10. 2000, č. j. 11 Co 531/2000 -193, výkon rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněná prokázala přechod práva z podkladového exekučního titulu, neboť podpisy na smlouvách o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2000 a ze dne 5. 9. 2001 jsou řádně ověřeny, přičemž v ověřovacích doložkách notáře JUDr. J. H. je uvedeno, že totožnost Jana Fojtíka, jednajícího za oprávněnou, byla prokázána zákonným způsobem. Námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky dohodou o narovnání jsou ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) – namítá povinná existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. Je přesvědčena, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. neobsahují náležitosti podle § 74 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 358/1992 Sb. “), uvádí-li se v nich, že totožnost podepisujících osob byla prokázána „zákonným způsobem“. Namítá rovněž, že usnesení soudu prvního stupně – vydané poté, co jeho předchozí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno – neobsahuje odůvodnění. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. jsou dostatečně srozumitelné a že námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky mohou být řešeny až v rámci zastavení výkonu rozhodnutí.
Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. ).
Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku náležitostí ověřovací doložky notáře z hlediska průkazu totožnosti podepisující osoby v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.
Podle § 64 zákona č. 358/1992 Sb. , nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.
Podle § 74 odst. 2 písm. c) , části věty za středníkem, zákona č. 358/1992 Sb. , ověřovací doložka obsahuje (mimo jiné) údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že požadavku zákona, aby ověřovací doložka notáře při legalizaci obsahovala údaj o tom, jak byla zjištěna totožnost žadatele, nevyhovuje formulace, že totožnost této osoby byla zjištěna „zákonným způsobem“. Ustanovení § 74 odst. 2 písm. c) zákona č. 358/1992 Sb. má zřejmou vazbu na ustanovení § 64 téhož zákona a je třeba je vykládat tak, že v ověřovací doložce musí být uvedeno, kterým konkrétním způsobem z těch, jež jsou uvedeny v § 64 zákona č. 358/1992 Sb. , byla totožnost žadatele zjištěna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000 , a ve zcela obdobných věcech dovolatelky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 43, a ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2065/2004 ). Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož údaj legalizační doložky, že totožnost žadatele byla zjištěna „zákonným způsobem“, požadavkům zákona vyhovuje, je tedy nesprávný.
Námitce, že v souzené věci je naplněn též dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , je třeba přisvědčit. Z obsahu spisu vyplývá, že původní usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 27. 11. 2001, č. j. 50 E 3534/2001 -17, bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2002, č. j. 10 Co 755/2002 -36, zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Jeho nové rozhodnutí ze dne 29. 10. 2002, č. j. 50 E 3534/2001 -42, však neobsahuje odůvodnění, ačkoli – vzhledem k předchozímu odvolání povinné – již není usnesením zcela vyhovujícím návrhu, kterému nikdo neodporoval (§ 169 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Odvolací soud měl proto podle § 221 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , ve znění do 31. 3. 2005, napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, a odst. 3, věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1 , část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu