Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 370/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné F. C. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné R. M., zastoupené advokátem, pro 2 336 384,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, č. j. -64, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 29. 10. 2002, č. j. -42, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 11. 1999, č. j. -165, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 6. 10. 2000, č. j. -193, výkon rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněná prokázala přechod práva z podkladového exekučního titulu, neboť podpisy na smlouvách o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2000 a ze dne 5. 9. 2001 jsou řádně ověřeny, přičemž v ověřovacích doložkách notáře JUDr. J. H. je uvedeno, že totožnost Jana Fojtíka, jednajícího za oprávněnou, byla prokázána zákonným způsobem. Námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky dohodou o narovnání jsou ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá povinná existenci dovolacích důvodů podle a b) Je přesvědčena, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. neobsahují náležitosti podle , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uvádí-li se v nich, že totožnost podepisujících osob byla prokázána „zákonným způsobem“. Namítá rovněž, že usnesení soudu prvního stupně – vydané poté, co jeho předchozí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno – neobsahuje odůvodnění. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. jsou dostatečně srozumitelné a že námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky mohou být řešeny až v rámci zastavení výkonu rozhodnutí.

Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je podle a odst. 2 ve spojení s a odst. 3 přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku náležitostí ověřovací doložky notáře z hlediska průkazu totožnosti podepisující osoby v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.

Podle , nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.

Podle , části věty za středníkem, , ověřovací doložka obsahuje (mimo jiné) údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že požadavku zákona, aby ověřovací doložka notáře při legalizaci obsahovala údaj o tom, jak byla zjištěna totožnost žadatele, nevyhovuje formulace, že totožnost této osoby byla zjištěna „zákonným způsobem“. Ustanovení má zřejmou vazbu na ustanovení téhož zákona a je třeba je vykládat tak, že v ověřovací doložce musí být uvedeno, kterým konkrétním způsobem z těch, jež jsou uvedeny v , byla totožnost žadatele zjištěna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. , a ve zcela obdobných věcech dovolatelky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 43, a ze dne 18. 1. 2005,  sp. zn. ). Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož údaj legalizační doložky, že totožnost žadatele byla zjištěna „zákonným způsobem“, požadavkům zákona vyhovuje, je tedy nesprávný.

Námitce, že v souzené věci je naplněn též dovolací důvod podle , je třeba přisvědčit. Z obsahu spisu vyplývá, že původní usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 27. 11. 2001, č. j. -17, bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2002, č. j. -36, zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Jeho nové rozhodnutí ze dne 29. 10. 2002, č. j. -42, však neobsahuje odůvodnění, ačkoli – vzhledem k předchozímu odvolání povinné – již není usnesením zcela vyhovujícím návrhu, kterému nikdo neodporoval ( ). Odvolací soud měl proto podle a odst. 2 písm. a) , ve znění do 31. 3. 2005, napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně   zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, a odst. 3, věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný ( , část věty první za středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2007

JUDr. Miroslava   J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu