Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 150/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaných domáhal uzavření kupní smlouvy, neboť ve lhůtě do 31. 3. 2002 tak neučinili, ač se k tomu zavázali ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 22. 12. 2001.

Okresní soud v O. rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. -69, uložil žalovaným povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem, jejíž obsah je součástí výroku ve věci samé, a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobci se podařilo prokázat, že dne 22. 12. 2001 byla uzavřena písemná smlouva o budoucí kupní smlouvě (dále jen „smlouva“) podle , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byl závazek žalovaných uzavřít s ním do 13. 3. 2002 kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k nemovitostem, a to budově č. p. 744, pozemkům parc. č. 4361, 4362, 4363  a garáže na parcele č. 4362 zapsaným na listu vlastnictví č. 2476 pro katastrální území a obec Š. (dále též „nemovitosti“), za kupní cenu 1,250.000,- Kč. Skutkový závěr učinil především z fotokopie smlouvy předložené žalobcem a výpovědí svědků B. B. a J. V. mladšího. Protože žalovaní se žalobcem ve sjednané lhůtě kupní smlouvu neuzavřeli, bylo žalobě podle obč. zák. vyhověno.

K odvolání žalovaných Krajský soud v O. - pobočka v O. rozsudkem ze dne 28. června 2005, č. j. -93, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě s žalovanými neprokázal. Konstatoval, že není možné vycházet z žalobcem předložené fotokopie smlouvy, neboť tento listinný důkaz není způsobilý prokázat uzavření smlouvy mezi účastníky. Je tomu tak za situace, kdy oba žalovaní zpochybňují obsah smlouvy i své podpisy na ní. Odvolací soud dovodil, že závěr o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní přitom nelze učinit ani ze svědeckých výpovědí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a označil v něm dovolací důvody podle , b/ a odst. 3. Především podrobně zrekapituloval dílčí skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil z jednotlivých důkazů a jež vyústila ve skutkový závěr, že účastníci písemnou smlouvu o budoucí smlouvě kupní uzavřeli. Odvolacímu soudu mimo jiné vytkl, že při svém rozhodování vyšel z odlišného skutkového závěru, že smlouva o smlouvě budoucí kupní uzavřena nebyla, ačkoliv si pro své rozhodnutí neopatřil potřebný podklad. Tím, že nezopakoval výpovědi svědků B. B. a J. V. mladšího a listinný důkaz fotokopií smlouvy, porušil procesní ustanovení a zatížil řízení vadou ve smyslu Navrhl proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, kdy byl napadený rozsudek odvolacího soudu vydán, bylo v dovolacím řízení postupováno podle , , ve znění před 1. dubnem 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená - dále opět jen „ “ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,                        že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a , 4 ) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , / a b/ a (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v posuzované věci zatíženo a že tedy je dán dovolací důvod podle

Podle není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Přitom povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil. Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle (srovnej např. rozhodnutí publikovaná pod R 64/1966 a R 92/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 11/2001, a ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 61).

Soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, z něhož vyšel při právním posouzení věci, že účastníci uzavřeli ve smyslu § 50a obč. zák. smlouvu o budoucí kupní smlouvě, dospěl vyhodnocením výpovědí svědků B. B. a  J. V. mladšího a listinného důkazu - fotokopie smlouvy. Výsledek volného hodnocení uvedených důkazů vyústil v závěr soudu, že žalovaní uzavřeli s žalobcem dne 22. 12. 2001 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, na základě níž jim vznikl závazek ve lhůtě do 31. 3. 2002 uzavřít s žalobcem kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Odvolací soud při jednání dne 21. 6. 2005 žádné důkazy nezopakoval, ani neprovedl žádné doplňující důkazy, přičemž při rozhodování věci vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, když uzavřel, že  smlouva nebyla účastníky uzavřena. Oproti soudu prvního stupně totiž fotokopii smlouvy ve spojitosti s výpověďmi svědků B. B. a  J. V. mladšího zhodnotil z hlediska prokázání uzavření smlouvy jako důkazy nedostatečné. Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu (ačkoliv v odůvodnění svého rozhodnutí proklamuje, že se s ním ztotožňuje), aniž zopakoval svědecké výpovědi, z nichž čerpal své skutkové závěry soud prvního stupně, a zhodnotil je odlišně od soudu prvního stupně, postupoval v rozporu se zásadami přímosti a ústnosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 věta první ). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost nezabýval. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V  Brně  21. srpna  2007

JUDr.  Blanka    Moudrá

předsedkyně senátu