Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 208/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. března 2005, č.j. -120, zastavil řízení v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 381.395,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 9.11.1999 do zaplacení (výrok I.), a zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 925.919,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 9.11.1999 do zaplacení (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a žalobci uložil nahradit v zákonné lhůtě České republice na účet soudu náklady ve výši 11.800,- Kč (výrok IV.). Rozhodl tak o nároku žalobce na plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, uplatněném proti pojistiteli osoby odpovědné za způsobenou škodu. Vycházel ze zjištění, že na vozidle žalobce vznikla škoda, žalobci se však nepodařilo prokázat, že k tvrzenému nehodovému ději došlo v uvedeném místě a popsaným způsobem. Soud dovodil, že podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., v návaznosti na ustanovení § 427 a § 431 obč. zák., nebyly splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to porušení právní povinnosti provozovatelem vozidla a příčinná souvislost mezi uvedeným předpokladem a vznikem škody. Žalovaná za uplatněnou škodu proto neodpovídá a žaloba musela být z tohoto důvodu zamítnuta. Jako další důvod pro zamítnutí žaloby soud shledal k námitce žalované promlčení uplatněného nároku, přičemž dovodil, že v posuzovaném případě bylo nutno aplikovat pro běh promlčecí doby ustanovení § 101 obč. zák.

Městský soud v Praze ze rozsudkem dne 13. září 2005, č.j. -136,  k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé

a výrocích nákladových potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího výroku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Jako další důvod, pro který bylo nutné „především (na prvním místě)“ žalobu zamítnout, shledal chybějící pasivní legitimaci žalované. Dovodil, že z výsledků řízení nevyplývá a ani nebylo tvrzeno, že by žalobci byla přiznána náhrada škody proti škůdci nebo že by s pojišťovnou uzavřel dohodu o výši náhrady škody, a proto mu ve smyslu ustanovení , , a ani nemohl vzniknout přímý nárok na plnění proti žalované. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.3.2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 51, ročník 2005.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu  nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že soudy obou stupňů se v prvé řadě nesprávně vypořádaly s otázkou promlčení, když nevztahují na posuzovanou věc ustanovení obč. zák.

a řídí se toliko ustanovením § 101 obč. zák. V daném případě jde o plnění z pojistné smlouvy, promlčecí doba je tříletá a začíná běžet rok po pojistné události. V tomto směru  vyznívá i komentář k § 823 obč. zák. (C.H.Beck, 6. vydání, 2001), dle kterého v případech, že mezi pojišťovnou a poškozeným je vytvořen právní vztah z odpovědnostního pojištění, platí promlčecí doba dle § 104 obč. zák. Dále dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání porušení právní povinnosti provozovatelem vozidla a příčinnou souvislost mezi tímto porušením právní povinnosti a vznikem škody. Zejména uvádí, že jde v podstatě o případ klasické dopravní nehody, kde veškeré základní důkazy svědčí

ve prospěch žalobce. Řidič vozidla, který nehodu zavinil, vinu opakovaně doznal a je zde protokol o dopravní nehodě. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla o věci pochybnosti, bylo provedeno velmi podrobné šetření policie, které nezjistilo nic negativního, a znalecký posudek, který byl vyžádán soudem, potvrdil reálnost děje. Proti těmto nesporným zjištěním nelze postavit, jak činí soudy obou stupňů, jakoby určité „indicie“ svědčící o tom, že věc neproběhla tak, jak bylo prezentováno. Je zcela normální, že svědek či účastník řízení uvádí určité podrobnosti odlišně, což je dáno normálním zapomínáním či nesprávnou výbavou dřívějšího děje. V tomto směru je nutno si uvědomit poměrně značný časový odstup jednotlivých výpovědí. Naopak žalovaná strana neunesla důkazní břemeno, když tyto základní skutečnosti nijak nevyvrátila, již zmiňovaným šetřením na Policii ČR či zjišťováním původu vozidla, když nebylo prokázáno, že by vozidlo bylo dovezeno havarované nebo před souzenou nehodou bylo jinak poškozeno. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu

a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými zjištěními  odvolacího soudu i soudu  prvního stupně a s jejich právním posouzením a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Pokud však dospěje k závěru, že je dovolání přípustné, pak aby je jako nedůvodné zamítl.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu uvedeného v ustanovení o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného

v ustanovení ( ). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být

pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu

v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. K tomu dlužno uvést, že odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí zamítavého výroku o věci samé, vedle právních závěrů soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalobce o předpokladech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a o promlčení uplatněného nároku, též na právním závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované jako na samostatných důvodech pro zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že tím nestanovil v posuzovaném právním vztahu práva a povinnosti účastníků řízení odlišně oproti rozhodnutí soudu prvního stupně, je nutno dovodit, že rozhodnutí odvolacího nemůže být po obsahové stránce měnícím ve smyslu ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52, ročník 1999). Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody ( ). Z toho mimo jiné vyplývá, že předmětem dovolacího přezkumu se mohou stát jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, resp. když v dovolání zpochybnil řešení, která ve vztahu k nim přijal odvolací soud.

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se v prvé řadě nesprávně vypořádal s otázkou promlčení nároku, když nevztahuje na posuzovanou věc ustanovení obč. zák. a řídí se toliko ustanovením obč. zák. Obsah dovolání opravňuje závěr, že žalobce uplatnil ohledně položené právní otázky dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení

Dále dovolatel brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání porušení právní povinnosti provozovatelem vozidla a příčinnou souvislost mezi tímto porušením právní povinnosti a vznikem škody. Ohledně této námitky však z vylíčení důvodu dovolání vyplývá, že žalobce nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu  nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal

v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobců pro posouzení věci významné. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je podmíněn nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných),  nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je - především - významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Tak je tomu i v případě, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek výsledek sporu ovlivnit nemůže, dovolání není tudíž ve smyslu ustanovení přípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího České republiky soudu ze dne 27.10.2005 sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod číslem 48, ročník 2006).

Tento důsledek se přímo uplatní i v posuzované věci. Odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, vedle právních závěrů soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalobce

o předpokladech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla

a o promlčení uplatněného nároku, též na právním závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, jako na samostatných důvodech pro zamítnutí žaloby. Z právních otázek objektivně otevřených přezkumu dovolatel obsahovým vymezením dovolacího důvodu uplatnil námitky pouze proti závěru o promlčení uplatněného nároku, zatímco posouzení uvedeného důkazního břemene žalobce o předpokladech odpovědnosti

za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zůstalo dovoláním nedotčeno, když dovolatel zpochybnil správnost závěrů nikoli právních, ale skutkových. Rovněž tak právní závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované nebyl dovoláním zpochybněn. Za těchto okolností není dovolání věcně projednatelné, neboť přezkum správnosti řešení dovoláním napadené otázky o promlčení uplatněného nároku nemůže ovlivnit závěry odvolacího soudu o posouzení důkazního břemene žalobce a nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, jež obstojí samostatně jako důvody pro zamítnutí žaloby. Případný odlišný názor dovolacího soudu by se tedy nemohl promítnout ani

do výsledku dovolacího řízení, spočívajícího (již) na posouzení otázky, jež potřebný závěr o splnění podmínky zásadního právního významu neumožňuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne  17. srpna  2007

JUDr. Karel  Podolka, v. r.

předseda senátu