Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2223/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 4. 3. 2005, č. j. -7, jímž obvodní soud nařídil (na základě svého rozsudku z 10. 2. 2004, č. j. -109, pravomocného v prvním stupni 19. 8. 2004) exekuci vyklizením bytu do 15 dnů od právní moci, tedy bez náhrady, a její provedení přestěhováním povinných a všech jejich věcí. S odvolací námitkou 2. povinné, že se v předmětném bytě od roku 2002 nezdržuje a že v něm nemá žádné své věci (z čehož odvolatelka dovozovala „absenci formální či materiální vykonatelnosti exekučního titulu, absenci pasivní legitimace a prekluzi práv a povinností právních událostí“) se městský soud vypořádal závěrem, že tato namítaná skutečnost není pro nařízení exekuce relevantní.

V dovolání (jehož přípustnost s poukazem na ustanovení dovozuje z toho, že Nejvyšší soud „dosud ve věci nezaujal stanovisko k otázce, zda nařízení o vyklizení bytu může směřovat i proti osobám, které jsou v předmětném bytě pouze formálně přihlášeny k trvalému pobytu, ve skutečnosti však v něm nebydlí) 2. povinná namítá, že podkladový titul je materiálně nevykonatelný, jelikož povinnost k vyklizení bytu jí uložil přesto, že v něm několik let nebydlí a nemá v něm ani žádné své věci, takže „ve skutečnosti není exekuční vyklizení prováděno, pouze exekutor účtuje náklady řízení za práci, kterou ve skutečnosti neprovedl, neboť tato osoba není z bytu vyklízena.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, ty však k závěru o přípustnosti dovolání způsobilé nejsou. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Jak plyne z ustanovení a následujících , soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Ve vykonávacím (exekučním) řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu (exekuce).

Právě věcnou nesprávnost k exekuci navrženého rozsudku 2. povinná – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá, dovozuje-li, že „přihlášení k trvalému pobytu nezakládá žádné právo k bytu a domu a nemůže proto zakládat ani žádné povinnosti, např. povinnost předmětný byt vyklidit (ustanovení , na něž dovolatelka nepřípadně poukazuje, totiž říká pouze to, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti; námitku v žádném z uvedených směrů však dovolatelka nevznáší).

Pro úplnost budiž řečeno, že i kdyby (a v tomto směru je dovolání zcela kusé) dovolatelka namítala pouze to, že v době vydání exekučního titulu v předmětném bytě sice bydlela, že však jej v průběhu exekučního řízení (případně i před jeho zahájením) sama dobrovolně vyklidila, šlo by o námitku splnění povinnosti uložené titulem, jež by ovšem mohla být relevantní teprve v řízení o zastavení exekuce ( ) nikoli však již ve fázi jejího nařízení, kdy se soud otázkou případného splnění povinnosti zabývat nemůže.

Pokud jde o další otázku, z níž dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání, totiž otázku, zda exekutor může požadovat náhradu nákladů exekuce i proti těm osobám, jež ve vyklizovaném bytě ve skutečnosti nebydlí a které tedy z bytu vyklízeny nejsou, ta nemůže vést k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v této části (a tedy k závěru o přípustnosti dovolání) již proto, že se týká nákladů exekuce, tedy nákladů řízení, nikoli tudíž věci samé (srov. ustanovení ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle věty první a odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu