Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 319/2021-43

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 168 983,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 168 983,25 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 168 983,25 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení a částku 1 718,55 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 168 983,25 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 168 983,25 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení a částku 1 718,55 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 168 983,25 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 2. 3. 2015 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru Konsolidace plus číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 290 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 6 387,37 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl úvěr žalobkyní v dopise ze dne 21. 10. 2020 prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 168 983,25 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 718,55 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednáním se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, dokladu o načerpání úvěru, oznámení o prohlášení úvěru za splatný, předžalobní výzvy včetně podacího archu, žádosti, sazebníku, výpisu z účtu, potvrzení o mzdě a platební historie na čl. 23-29 spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru Konsolidace plus číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena v písemné podobě dne 2. 3. 2015 mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2900 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet jistinu, úrok, pojištění a sjednané poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 796,37 Kč vždy k 18. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná 18. 4. 2015. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc březen 2015 soud zjistil, že kreditní obrat na účtu byl 38 105,78 Kč, debetní obrat 38 142,03 Kč, na začátku měsíce byl záporný zůstatek na účtu - 27 996,13 Kč a na konci měsíce byl konečný záporný zůstatek na účtu - 28 032,38 Kč. Na účet byla dne 10. 3. 2015 od společnosti právnická osoba připsána částka 12 690 Kč. Z účtu nelze zjisti, zda a v jaké výši žalovaný platí nájemné a energie. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 2. 3. 2015 soud zjistil, že společnost právnická osoba je zaměstnavatelem žalovaného. Z žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl zaměstnavatele, v zaměstnání je od 1. 5. 2008, že má pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem za 3 měsíce 15 490 Kč, 1 zaměstnání, celkový čistý příjem domácnosti 15 490 Kč, bydlí u rodičů, měsíčně splácí na jiné úvěry 0 Kč, má 0 vyživovacích povinností. Z dopisu ze dne 23. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný z důvodu porušování podmínek žalovaným, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 189 424,22 Kč do 6. 11. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud uhradil částku 450 327,36 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 290 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice vycházela z žádosti žalovaného, že je zaměstnaný a že má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, ale spokojila se pouze s čestným prohlášením žalovaného, a soudu pracovní smlouvu ani výplatní pásky žalovaného nedoložila, nelze tedy objektivně zjistit, zda je pracovní smlouva skutečně uzavřena na dobu neurčitou či určitou, což je vzhledem k délce splácení úvěru po minimálně 96 měsíců dost zásadní skutečnost. Žalovaný uváděl, že má vyšší příjmy 15 490 Kč, než jaké vyplývají z výpisu z jeho účtu (12 690 Kč). Žalobkyně však hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného žalobkyně nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a energie, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, blížeji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je skutečná výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Ohledně bydlení žalovaného se spokojila pouze s jeho prohlášením v žádosti, že žije s rodiče, a nezajistila si ani čestné prohlášení rodičů, že tomu tak je, a zda žalovaný nějak přispívá na bydlení a energie. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2018 je rovněž patrné že žalovaný je trvale cca 28 000 Kč v záporném zůstatku jak na začátku, tak na konci měsíce. Žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu o spotřebitelském úvěru ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto posoudil nárok mezi žalobkyní a žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný od žalobkyně obdržel částku 290 000 Kč a dosud jí zaplatil částku 450 327,36 Kč, tedy o 160 327,36 Kč více, než kolik mu bylo poskytnuto, nemá žalobkyně vůči žalovanému již žádný nárok a soud proto žalobu v plném rozsahu jak co do požadované jistiny, tak i co do požadovaného příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení zamítnul.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, protože žaloba byla vůči němu zcela zamítnuta, a měl by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).