Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3546/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 645,- Kč k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 1. 2006, č.j. -5, jímž Okresní soud v Klatovech nařídil podle vykonatelného rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , pro uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4 415,- Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinná za svým dlužníkem Ú. p. K. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí (dle a násl. , ve znění pozdějších předpisů /dále také jen „“/), byly splněny. Předložené podkladové rozhodnutí – soudem schválený smír účastníků – je „pro výkon rozhodnutí závazný a nelze na jeho obsahu ničeho měnit“. Exekučnímu soudu pak nepřísluší řešit tvrzený nárok povinné na přiznání sociálních dávek.

V dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení povinná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za „důvod zásadního významu“ označila dovolatelka „diskriminaci“ své osoby oprávněným a poukázala na svou nepříznivou sociální situaci. Dále uvedla, že výkon rozhodnutí byl neoprávněně nařízen na dávku státní sociální podpory v podobě sociálního příplatku, jenž dle přesvědčení dovolatelky má sloužit ke krytí potřeb jejích dětí a nikoliv pro účely uspokojování pohledávky oprávněného.

Oprávněný ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné a navrhl jeho zamítnutí.         K námitkám povinné o postižení dávek státní sociální podpory oprávněný uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí se v souladu se vztahuje pouze na dávky, jež přísluší povinné od úřadu práce, a nikoliv na dávky, jejichž příjemci jsou nezletilé děti (přídavků na dítě).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem

o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální

a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. V řízení o výkon rozhodnutí soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4).

Z právě uvedeného proto nezbytně plyne, že dovolatelka se mýlí, má-li za to, že lze při zkoumání materiálních a formálních předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat správnost vykonávaného rozhodnutí a její sociální situaci; případný nepříznivý dopad na sociální situaci tedy nepředstavuje překážku pro nařízení výkonu rozhodnutí. V návaznosti na ustanovení je soud oprávněn (po splnění taxativních podmínek zde stanovených) tíživou sociální situaci zohlednit toliko k návrhu povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí; při nařízení výkonu rozhodnutí je pak takto namítaná okolnost bezpředmětná.

Ani otázka, jejíž řešení odvolacím soudem nabídla dovolatelka k přezkumu, tedy zda výkonu rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky podléhá pohledávka, již povinná má a do budoucna bude mít vůči Ú. p. K., znaky uvedené v nesplňuje; odvolací soud i zde uplatnil názory standardní, resp. nevybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , uvedl, že peněžitou pohledávkou (způsobilou k přikázání) ve smyslu § 312

a násl. je nejen pohledávka ze vztahů soukromoprávních (občanskoprávních, obchodněprávních, pracovněprávních nebo rodinněprávních), nýbrž může vyplývat též ze vztahů veřejnoprávních (daňových, sociálního zabezpečení a dalších), případně mít základ i v právu procesním (srov. ustanovení a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 18/2004 v časopisu Soudní judikatura). Výjimky – pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí – jsou pak vyjmenovány v ustanoveních , a (srov. též , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů); o takovou pohledávku však v dané věci nejde, jelikož (sice) mají být postihnuty dávky státní sociální podpory vyplácené podle , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv (však) vyplácené jednorázově ( ).

Podle , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, z nějž se odvíjí pohledávka povinné, jež má být podle a násl. přikázána oprávněnému, se státní sociální podporou stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Dávkami státní sociální podpory jsou podle zákona přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu (dávky poskytované v závislosti na výši příjmu) a rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, a pohřebné (ostatní dávky).

Z hlediska , jak bylo řečeno, je významné, které z uvedených dávek se poskytují jednorázově a které nikoliv; první výkonu rozhodnutí jejich přikázáním nepodléhají. Pohledávky povinné (dávky státní sociální podpory v podobě sociálního příplatku) jsou veřejnoprávní povahy a nejedná se o jednorázově vyplácené dávky, v důsledku čehož se nejedná o pohledávky, jež by nepodléhaly výkonu rozhodnutí dle a násl.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud odmítl (, věta první, ).

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 570,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , ., , ., a ), sníženou dále o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. srpna 2007

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu