Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 88/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 10. června 1996, byl D. P. uznán vinným trestným činem padělání peněz podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 8. listopadu 1995 v P., spolu s jinak odsouzeným J. K., získal od zprostředkovatele F. Š. přinejmenším 1 600 padělaných pětimarkových mincí, v celkové hodnotě přibližně 8 000 DM, a následujícího dne s nimi přicestoval půjčeným osobním vozidlem tovární značky Škoda na území Spolkové republiky Německo, kde je postupně v období od 10. do 12. listopadu 1995 na čerpacích stanicích v M., N., Ř. a D., vyměnil za platné peníze, a to vždy dvacet mincí za jednu stomarkovou bankovku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen „ “), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky

(§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, odst. 2 alinea druhá tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení

§ 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. P. se dopustil trestného činu, který je velmi závažným trestným činem proti měně i podle českého právního řádu. Dopustil se trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami (Úmluva o potírání penězokazectví vyhlášená pod č. 15/1932 Sb. dne 5. února 1932).

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy v posuzované věci od odsouzení cizozemským soudem uplynula již poměrně delší doba (více jak jedenáct let). Proto i přes delší časový odstup trvá zájem na evidenci takového odsouzení v Rejstříku trestů.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík