Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 74/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 24. května 1995, byl V. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 1, § 2, § 53, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:

- v období od 2. listopadu 1994 do 13. prosince 1994 vnikl spolu s odsouzeným D. B. do sklepních kójí dvanácti obytných domů v M. a H., Spolková republika Německo, z nichž následně odcizil letní pneumatiky na osobní vozidlo, lyžařské a jiné sportovní vybavení, různé druhy oblečení, ložní prádlo, koberec, cestovní tašky, nářadí, pily, vrtačky, brusky, rybářské pruty, květiny, potraviny, drogistické zboží, domácí potřeby, drobnou elektroniku a jiné zde uskladněné věci, vše přinejmenším v hodnotě 18 854 DM, a poté je prodal na území České republiky. Odsouzený také způsobil škodu na vnitřních prostorách obytných domů ve výši 475 DM,

- v ranních hodinách dne 13. prosince 1994, na pozemku autosalonu M. –S. , D. , Spolková republika Německo, nadzvedl pomocí zvedáku zaparkované osobní vozidlo značky M. a odcizil z něj čtyři kola na ráfcích z lehkého kovu v hodnotě 1 867 DM. Na vozidle způsobil odsouzený škodu ve výši 200 DM.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen „ “), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem ke značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětné trestné činnosti (k tomu došlo v roce 1994, tj. ještě před účinností zákona o Rejstříku trestů), tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek ze dne 24. května 1995 nabyl téhož dne právní moci, tj. uplynulo více než dvanáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup již nyní nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že k výkonu uloženého trestu odnětí svobody v důsledku promlčení u odsouzeného vůbec nedošlo. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík