Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2752/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 poté, co usnesením ze dne 8. 11. 2006, č. j.

- 26, spojil ke společnému projednání věci vedené u tohoto soudu pod

sp. zn. , v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 13.500,- Kč, a pod

sp. zn. , v níž žalobce požaduje zaplatit částku 8.663,- Kč, s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. , rozsudkem ze dne 8. 11. 2006, č. j.

- 34, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13.500,- Kč

a částku 8.663,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o dvou nárocích žalobce uplatněných dvěma samostatnými žalobami na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované na úkor žalobce zaplacením kupní ceny

ve výši 13.500,- Kč za pozemky p. č. 396, stavební plocha, a p. č. 120/3, ostatní plocha, v k. ú. B., podle kupní smlouvy ze dne 28. 11. 2003 s právními účinky vkladu

do katastru nemovitostí ke dni 13. 10. 2004 a kupní ceny ve výši 8.663,- Kč za pozemek p. č. 93/1, stavební plocha, v k. ú. T., podle kupní smlouvy ze dne 24. 11. 2003 s právními účinky vkladu ke dni 4. 10. 2004. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obě kupní smlouvy jsou neplatné, neboť žalobce splnil zákonné předpoklady pro změnu práva trvalého užívání předmětných pozemků na právo vlastnické ve smyslu ust. obč. zák. ke dni 1. 7. 2001, a stal se tudíž vlastníkem těchto pozemků. I když toto ustanovení bylo s účinností od 30. 6. 2001 zrušeno, nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 278/2004 Sb. byl v části druhé, nazvané „Změna čl. II“ zrušen.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2007, č. j. - 55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že byla-li nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 278/2004 Sb. dnem 31. 12. 2004 zrušena část druhá (o změně ), obnovil se stav založený ust. , a obč. zák. Nelze tudíž dospět k jinému závěru, než že se žalobce na základě žádosti o přeměnu práva trvalého užívání na právo vlastnické stal vlastníkem předmětných nemovitostí v katastrálním území B. a T. ke dni 1. 7. 2001. Městský soud se proto ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že kupní smlouvy o převodu pozemků p. č. 396, stavební plocha, a p. č. 120/3, ostatní plocha, v k. ú. B., a pozemku p. č. 93/1, stavební plocha, v k. ú. T., uzavřené na základě žádosti o změnu práva trvalého užívání těchto pozemků na vlastnictví pozemků ve smyslu ust. obč. zák. ve stavu ke dni 1. 7. 2001 mezi žalobcem (jako kupujícím) a žalovanou (jako prodávající) v listopadu 2003 jsou absolutně neplatné, a žalovaná má tudíž povinnost vydat plnění na jejich podkladě získané jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. obč. zák.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a podává je z důvodu podle ust.

Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, za níž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním [ ], přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věta první ) podle a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení

a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [

].

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné

ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je přípustnost dovolání podle ustanovení proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 1/2000, pod č. 9).

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 13.500,- Kč a částky 8.663,- Kč potvrzen. Ačkoliv odvolací soud rozhodl o těchto částkách jedním výrokem, je jednoznačné, že se skládá ze dvou samostatných nároků uplatněných dvěma samostatnými žalobami, které byly soudem prvního stupně spojeny ke společnému projednání a odvíjejícími se od odlišného skutkového základu. Protože jde o dva samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, má rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je též třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže žádným z dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto

o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.

Přípustnost dovolání v dané věci nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu, který uvedl, že „Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání, podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR, dospěje k závěru, že věc má po právní stránce zásadní význam.“ (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 7/2002, pod číslem 140/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle ust. věty první a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. srpna 2007

JUDr. Olga    Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu