Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 858/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. ze dne 5. 9. 2006 byl dovolatel uznán vinným dvojnásobným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a pokusem k trestném činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti šesti měsíců. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. ze dne 18. 1. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. M., jako osoba oprávněná, dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo postaveno na jisto, že by spáchal skutky, kladené mu za vinu. V této souvislosti poukázal na to, že poškození v rámci svého slyšení před soudem pouze odkázali na své výpovědi, které učinili v přípravném řízení, přičemž soud na tato prohlášení reagoval tak, že tyto výpovědi podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečetl, aniž by byla splněna podmínka spočívající v tom, že svědci bez oprávnění odepřeli vypovídat nebo se v podstatných bodech odchýlili od své dřívější výpovědi. Takto po předestření jejich výpovědí u hlavního líčení (tedy po takovémto získání informací) potom svědek A. T. H. učinil další (podrobnou) výpověď. Dovolatel také poukázal na to, že byl nedostatečně zjištěn způsob, jakým on sám byl v kritické době zraněn. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citované usnesení Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Sokolově a tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Poukázala na to, že obdobnou námitku uplatnil dovolatel již v odvolacím řízení a soud druhého stupně se s ní podrobně vypořádal. Současně konstatovala, že učiněná skutková zjištění nelze mít za taková, která by byla v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Má za to, že o takto podaném dovolání nelze věcně rozhodnout, a proto také navrhla, aby dovolací soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s ve věci provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel vznesl v zásadě výhrady proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při výslechu označených poškozených a svědků, když i na jejich základě byl posléze shledán vinným předmětnými trestnými činy. K tomu je na místě uvést především to, že se jedná o námitku procesního charakteru, na kterou zvolený dovolací důvod nelze vztáhnout, dále ovšem i to, že s obdobně koncipovanou námitkou se zabýval v rámci svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem i odvolací soud, když na jím vyslovené (přiléhavé) závěry v tomto směru lze pro stručnost pouze odkázat, stejně jako na úvahy dovolatele o způsobu, jakým on sám utrpěl v kritické době zranění. Pouze jako obiter dictum lze uvést, že označení poškození (svědci) neodmítli učinit výpověď před soudem, ale pro odstup času především odkázali na své výpovědi učiněné v rámci přípravného řízení v době, kdy jednotlivé události měli v čerstvé paměti. Své výpovědi potom v rámci řízení před tváří soudu doplnili (upřesnili) podle kladených dotazů. Proto ani takto vznesené námitky byť procesního charakteru (které, jak již uvedeno, nelze pod uplatněný dovolací důvod vztáhnout) nelze mít z uvedených hledisek za důvodné.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 256n tr. ř.).

V Brně dne 1. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka